Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

Referáty

Tomáš Garrigue Masaryk

MASARYK Tomáš Garrigue (* 7. 3. 1850 Hodonín, + 14.9. 1937 Lány) - český filosof, sociolog, státník, první československý president

 

V době vypuknutí 1. světové války měl už Masaryk za sebou úctyhodnou dráhu vědeckou, pedagogickou a kulturně politickou, ale na české politické scéně nevážil mnoho - od roku 1907 byl pouze jediným říšským poslancem nepatrné České strany pokrokové (realistické), založené roku 1900. Byl sice kritikem poměrů v Rakousko-Uhersku, ale o státní samostatnost českých zemí neusiloval - ta byla v programu další nepatrné české strany, státoprávně pokrokové,. kterou v říšském sněmu zastupoval také jen jeden poslanec, Antonín Kalina.

 

Když tedy Masaryk po vypuknutí války odjížděl v prosinci 1914 do exilu, aby proti Rakousku bojoval v zahraniční akci, kladl si otázku: jsme zralí pro svobodu, pro správu a udržení samostatného státu... Pochopíme světodějný okamžik? Po válečných létech usilovné organizační, agitační a diplomatické činnosti, v níž mu byli nejbližšími spolupracovníky M. R. Štefánik a E. Beneš, se 14. října 1918 stal předsedou prozatímní československé vlády, o 4 dny později ve Washingtonské deklaraci vyhlásil samostatnost československého národa a 14. listopadu jej v jeho nepřítomnosti zvolilo Revoluční Národní shromáždění presidentem republiky. Jaká změna proti stavu před válkou, kdy Masarykova strana byla pokládána téměř za sektu!

 

Dne 21. prosince 1918 se Masaryk vrátil triumfálně do Prahy a příští den pronesl na Hradě své první poselství k Národnímu shromáždění. Zahájil je slavným citátem z Kšaftu Komenského, že vláda věcí Tvých k Tobě zase se obrát, ó lide český, a právě v tom byl jeden ze zdrojů budoucích potíží nového státu. Kdekdo jej pokládal za obnovu starého českého státu, ve skutečnosti však vznikal stát zcela nový, zahrnující také Slovensko a Podkarpatskou Rus, a lid český v něm mluvil nejen česky, ale i slovensky, rusínsky, polsky, maďarsky, a hlavně německy. Ztotožnění státu a národa bylo až příliš poplatné ideologii 19. století, a k ideji státního československého národa se navíc nehlásili ani všichni Slováci. Také Masarykův názor, že ve světové válce šlo o boj demokracie s teokracií a že v ní zvítězili idealisté, zvítězil duch nad hmotou, právo nad násilím, pravda nad chytráctvím byl spíše přáním než skutečností stejně jako názor, že s demokracií zvítězila také humanita a že svobodné státy budou tvořit přátelský všecelek, že končí éra absolutistického ovládání Evropy jednou velmocí nebo spolčením velmocí. Své názory na poválečné uspořádání Evropy vyložil v Nové Evropě (1920), v níž vůdčí myšlenkou bylo Ježíš - ne César.

 

Podmínky pro vznik ČSR byly mimořádně příznivé - Německo poraženo, Rusko rozvráceno revolucí, Rakousko rozbito - ale vše bylo mnohem složitější. Po tvrdých protiněmeckých slovech ve svém prvním poselství už ve Světové revoluci (1925) Masaryk uznal, že je v Evropě 11 států, které jsou menší než naše německá minorita a napsal: hlásím se docela vědomě k národnostní politice Přemyslovců, kteří Němce národně chránili. Zabýval se úvahami o švýcarském uspořádání státu, ale k tomu nebyla společnost zralá a státu se nikdy nedostalo potřebných 50 let klidu a míru, které Masaryk při příležitosti 10. výročí vzniku republiky požadoval pro její zdárný rozvoj.

 

ČSR měla také problémy hospodářské, sociální, správní a obecně politické a Masaryk nebyl jen mužem vznešených idejí, ale i politikem rázných činů. V roce 1920 například jmenováním úřednické vlády J. Černého nekompromisně přispěl k potlačení komunistického pokusu o získání moci. I když nebyl členem žádné politické strany - jeho předválečná strana se sloučila s Kramářovou národní demokracií - účinně do politického dění zasahoval a byl představitelem "hradní politiky", kterou podporovali zejména sociální demokraté, národní socialisté, někteří vůdčí činitelé dalších stran (A. Švehla, J. Šrámek), přední žurnalisté a umělci a samozřejmě Sokol a převážná část legionářů. "Hrad" měl také odpůrce, a to především v nacionálně zaměřených stranách (A. Hlinka, K. Kramář, později K. Henlein), v lidech, kteří politicky či osobně ztroskotali (J. Stříbrný, R. Gajda), a samozřejmě v KSČ, která razila heslo Ne Masaryk, ale Lenin!. Přesto byl osobně všemi respektován a představoval mimořádnou autoritu. Po prvním dvouletém funkčním období byl zvolen presidentem znovu v letech 1920, 1927 a 1934 a u příležitosti jeho 80. narozenin byl přijat zákon: T. G. Masaryk se zasloužil o stát.napsal a byl také právem přesvědčen, že k Západu nový stát svými dějinami patří. Podporoval proto zejména v zahraniční a obranné politice Benešovu orientaci na Francii a již ve svém prvním poselství prohlásil, že Naše republika zůstane spojencům vždy věrna. A však po světové válce nevznikl v Evropě" přátelský všecelek". Významné státy ovládly diktatury komunistická, fašistická a nacistická, které se měly stát světu i republice osudnými, neboť spojenci z mnoha důvodů neopětovali její věrnost. Po nástupu Hitlera k moci Masaryk ještě v roce 1934 přijal presidentskou kandidaturu - komunisté tehdy kandidovali K. Gottwalda - ale již v příštím roce v prosinci na svůj úřad abdikoval. V důsledku věku, špatného zdraví a i neschopnosti demokrata a humanisty plně pochopit něco tak odpudivého jako totalitární diktatura nepovažoval za možné stát včele státu v době hrozících nebezpečí.

 

Za své politické osamostatnění děkujeme v hlavní míře... Západu,

 

To kalné ráno, to

 

Masarykovou zásadou bylo, že demokracie je protivou aristokratismu, a byl proto přesvědčeným stoupencem republikánského zřízení. Po tisíciletí monarchismu bylo štěstím pro novou republiku, že jejím presidentem se stal právě on. Rozsáhlé vzdělání filosofické, historické a sociologické, znalost cizích zemí a jazyků, významná činnost vědecká a pedagogická, dlouholetá politická zkušenost stranická i poslanecká, odpor proti tomu, že veliká většina lidí politicky činných se nedovede povznést nad sebe. nedovede se vyprostit z kleští nekritického egocentrismu, vysoká osobní morálka, střídmý život a v neposlední řadě také důstojné, ba vznešené vzezření a vystupování - tím vším založil v české politické tradici příklad státníka, který pro jeho nástupce byl a dlouho ještě zůstane nedostižným vzorem.

 

Milan Churaň a kol.

 

 

Masaryk Tomáš Garrigue, 1850-1937, č. politik a státník. 1882-1914 prof. fil. a sociol. č. univ. v Praze. 1883-94 redaktor čas. Athenaeum, 1893-1914 revue Naše doba, 1889-1914 hl. spolupracovník Času.1891 až 1893 poslanec Nár. strany svobodomyslné v rak. říšské radě; mezi mladočechy prosazoval tzv. real. program (polit., hosp. a kult. posilování národa). 1893 z mladoč. strany vystoupil a 1900 zal. Č. stranu lid. v jejímž čele stál i 1905-14, kdy se transformovala v Č. stranu pokrokovou (rea1.); za ni 1907-14 poslanec říšské rady. V prosinci 1914 emigroval a stal se hlavou Č. zahr. protirak. odboje, usi1ujícího o vytvoření samostatného Československa; 1916 zal. v Paříži Nár. radu čs., od 1917 se podílel na vytvoření čs. legií. 14.11.1918 (opětovně 1920, 1927, 1934) zvolen prvním prez. Československé republiky, 1935 abdikoval ze zdravotních důvodů. Zasloužil se o vybudováni Československa jako dem. a vyspělého státu. Autor četných prací, např. Sebevražda, Česká otázka, Naše nynější krise, Jan Hus, Karel Havlíček, Otázka sociální, Rusko a Evropa.

 

Kolektiv autorů : Encyklopedický slovník, nakl. Odeon, Praha 1993

: Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20, století, nakl. Libri, Praha 1994.fi pamatuj, mé dítě, truchlil s mnohými básník J. Seifert, když Masaryk zemřel na sklonku léta 1937 na zámku v Lánech. Jeho pohřeb dne 21. září se stal velkou manifestací zármutku, ale také víry v demokracii všech demokraticky cítících občanů státu bez ohledu na národnost.
Žádné komentáře
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)