Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

Jednorázovky

Slohovka

Genius loci: Nepostihnutelný duch místa aneb Co zůstává oku skryto... momentálně to jediné, co vám můžu nabídnout...

S-Hanka

Byla noc. Druhého listopadu. Dušičky. Všude byl sníh, spousty ho ležely na zemi, na lavičkách, na stromech a pořád se z oblohy sypal další. Bylo to neuvěřitelné. Jak jen tohle místo miluji, neuplyne den, kdy bych se tu neobjevila. Co na tom, že jsou tu spousty turistů, však oni zase odejdou a v noci tu bývám jenom já se svými přáteli. Mohutné, ochranitelské domy, majestátní socha, smutné, sehnuté stromy a dláždění, které se zdá nekonečné.

Jednou tu kromě nás byl ještě jeden přítel. Moc milý pán, myslím, že se jmenoval Patrik. Povídala jsem si s ním snad celou noc, ale přesto jsem byla ráda, když k ránu odešel. Jakoby svou přítomností kazil tu atmosféru. Tu neopakovatelnou atmosféru, když se procházím kolem dokola, povídám si se svými přáteli a jsem jednoduše šťastná. Kéž by ten okamžik mohl trvat věčně. Být tu jen s nimi, nikým nerušená, moci se tu procházet až do skonání světa. Jsem zvláštní, já vím. Jiná než ostatní, říkal Patrik.

Ale věc, kterou tu miluji ze všeho nejvíc, je obloha. Krásné, zářící hvězdy, ležící někde v nekonečnu a dýchající klid a mír až k nám na malou a bezcennou Zemi. Nikdy se jich nedokážu nabažit. Bez nich bych nebyla ničím. Ještě krásněji je, když je zahalí těžký závoj oblak a vítr se prohání nad pražskými domy a zpívá své smutné melodie. Mělo by mi vadit, že zahaluje hvězdy? Proč, vždyť vím, že tam jsou. Na rozdíl od dočasné lidské společnosti nikdy nezmizí. Vždy mi budou dodávat útěchu i energii, když mi bude nejhůř. Nikdy mě nezklamou na rozdíl od lidí, kterým už se to tolikrát povedlo…

Stejně tak, jako hvězdám, dá se věřit i zvířatům. Nevlákají vás do léčky, nebudou se tvářit jako přátelé a za rohem vás pomlouvat, nikdy vám nebudou lhát. Krá, krá, slyším odněkud zleva. Havran. Občas tu nějaký proletí, není na tom nic zvláštního. Ale přesto mě zamrazilo. Říká se, že havran, který letí po levé straně a kráká, věští smrt. Ale mám snad věřit na pověry?

Pak se stalo několik věcí najednou. Odbila půlnoc, havran naposledy zakrákal a odletěl, najednou se kousek ode mě objevilo auto, velká dodávka, ani nevím, kde se tu vzala, a vyskočili z ní dva muži. Byli celí v černém, ale jednoho jsem přesto poznala. Patrik. Pak jsem cítila, jak se mi něco otřelo o nohu. Celý svět se se mnou zatočil, nevěděla jsem, kde je nahoře a kde dole. Padala jsem. Jako ve zpomaleném záběru jsem viděla, jak se ke mně přibližuje chodník, po kterém už jsem přešla snad tisíckrát, který jsem znala nazpaměť i poslepu. Musela jsem se udeřit do hlavy, cítím ostrou bolest.

Začínám propadat panice. Prosím o pomoc svoje domy, sochu a všechny svaté. Větve stromů se nade mnou sklání, slyším jejich šepot, ale už jim nerozumím. Hvězdy na mě vesele pomrkávají, jako by se smály. Nic už mi nedává smysl. Jejich svět se přede mnou uzavřel. Váš svět se přede mnou uzavřel. Už necítím nic, jen bolest. Mé zlomené srdce krvácí. Oni mě zradili! Mé Staroměstské náměstí…

Žádné komentáře
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)