Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

ŠLV - dokončeno

3. kapitola - ŠLV

Tak jste se konečně dočkali, je tu závěr naší trilogie. Povídka není úplně uzavřena, každý si to může domyslet sám. Za komentáře budeme rády....

Voldemort se probral. Byl vysílený, ale hlavně ho zajímalo, co se stalo. Rozhodl se, že si nejprve zajde do svých soukromých zásob pro posilující lektvar. Vydal se na cestu. Ale co ho zarazilo bylo to, že cestou nepotkal ani živáčka. Co se to stalo?

Hned jak do sebe kopl lektvar, bylo mu líp. A tak se rozhodl vyřešit druhý problém, proč tu nikdo není. Prošel snad celý hrad, ale nikde nikdo. Bylo mu to divné a tak se přemístil do Londýna. Bylo to veliké město s hodně obyvateli, tam už přece nikde nebyl. Ale opak se stal pravdou. Město bylo pusté, bez jediného človíčka. Najednou Voldemort zaslechl jakési zašustění, rychle se za tím zvukem otočil, ale nic. Z kouta vyběhla jen krysa. Voldemort začal mít strach. Co když zbyl na světě úplně sám. Jako šílený se přemísťoval do různých oblastí. Kamkoliv po světě, ale nic. Opravdu zůstal na světě sám. V tom za sebou uslyšel přemístění a hlas jeho největšího rivala:

„No Voldy, tys tomu dal.“ Otočil se a za sebou uviděl Harryho Pottera. Ten se jen stěží ovládal, aby se nerozesmál. Voldemort se v duchu rozzářil štěstím, není na světě sám, ale pak ta záře pohasla, když si uvědomil, že je na světě s Harrym Potterem. Klukem, co mu zničil život.

Znovu se na Harryho podíval a řekl: „Ty víš, co se to tu stalo? Jak to, že tu nikdo není?“ )

Harry se jen usmál a řekl: „Ano, vím co se stalo. Použil si kouzlo, které bylo v deníku Salazara Zmijozela. No netvař se překvapeně, že to vím. Zjistil jsem to teprve nedávno. To kouzlo mělo poznámku, že se nesmí použít v hadím jazyku. Jenže ty, jsi ho musel použít viď? To kouzlo vytvořilo novou dimenzi. Aspoň by se to tak dalo říct. A všechny lidi z tohoto světa, přesunulo do ní. A co je docela výhoda? Že jsou tam i ti, co zemřeli při válce se zlem. Takže je tam Brumbál, Sírius i moji rodiče.“ řekl šťastně Harry. Zjistil totiž, že jeho rodiče jsou bezva. Přesně takový, jak už o nich slyšel. Táta průserář a máma, že je hodná a neustále se snaží tátu nějak uklidnit. „Ale jak to můžeš vědět, když jsi tady?“ zeptal se Voldemort.

„ Na to je docela jednoduchá odpověď“ řekl Harry a pokračoval, když viděl Voldemortův dychtivý výraz. „Když jsi se mě jako malého pokusil zabít, učinil jsi mě polovičním dědicem Salazara Zmijozela. A tím, že jsem dědicem jen z poloviny, mám možnost být tady i tam. Můžu mezi dimenzemi cestovat jak se mi zachce.

To bohužel ty ne. To je smůla co?“ řekl posměšně Harry.

„Ty mrňavej smrade!“ vykřikl Voldy a vyslal na něj kletbu úplného spoutání. Harry se jí jen v klidu vyhnul a vytáhl hůlku.

„Opravdu víš co děláš?“ Voldemort neodpověděl a začal na něj pálit jednu kletbu za druhou. Harry je jen líně vykrýval a čekal až Voldemorta přejde amok. Musel si počkat ještě dlouhou chvíli, Voldemort měl opravdu dobrou výdrž. Ne a ne přestat pálit. Harry už měl chuť si vyčarovat židli, tak na Voldemorta vyslal jedno kouzlo a než se s ním stihl Voldemort vypořádat, tak si Harry v klidu vyčaroval židli a vytáhl si z kapsy noviny a začal si číst. Voldemort na tento úkaz hleděl překvapeně. Jak si ten spratek může jen tak sednout a číst?

„Jak si můžeš číst, když bojuješ se vznešeným lordem Voldemortem?“

„Ty si myslíš, že si vznešený? Nezapomeň, že tvůj tatíček byl mudla.“ začal se smát Harry.

„Nech mého špinavého otce na pokoji!“ už se naštval Voldy, nesnášel zmínku o svém otci. Takový odporný mudla.

„Ani mě nenapadne!“ už se taky naštval Harry. Naštěstí se dokázal lépe ovládnout a tak jen řekl: „ No tak se tady měj, já mizim za rodinou.“ V tu chvíli se jakoby rozplynul ve vzduchu. Voldemort zůstal jen zaraženě stát a zírat s otevřenou hubou. Stál tam ještě tak půl hodiny, než se vzpamatoval. A pak si uvědomil, že je zde zase sám (chudáček =((( Že Potter byl jediný člověk na celém tomto světě. A teď je pryč. Co když nikdy nepřijde? Ne nesmím takhle uvažovat, jsem velký a vznešený lord Voldemort. Ten nikoho nepotřeboval, nepotřebuje a potřebovat nebude. K čemu také, teď nepotřebuje ani žádnou armádu, aby mohl ovládnout svět. Teď mu vládne, sice tu nikdo není, ale to nevadí. Splnil se mi sen.

Den před velkou katastrofou- Sídlo Řádu:

Bylo ráno. Všichni postupně vstali a odebrali se snídani. Harry si naložil na talíř několik toastů, ale už je nestihl sníst. Stalo se něco neočekávaného. Objevilo se oranžové světlo a všechny přemístilo. Objevili se zase tam, kde byli, ale něco bylo jinak.

Jiná dimenze:

V pokoji Harryho se objevilo několik postav.

„Jamesi, co se to stalo?“ zeptala se mírně roztřeseně Lily Potterová.

„Nevím, Lily.“ odpověděl James.

„Já se vám to pokusím vysvětlit.“ ujal se slova jejich syn.

„Harry!“ vykřikli oba zároveň.

„Klid, nic se nestalo. Jste živí, ale všichni jsme v jiné dimenzi. Voldemort omylem použil jedno kouzlo v hadím jazyce a všechny nás tím přenesl sem. On jediný zůstal tam, kde byl a nemůže se dostat sem. Všichni jsme před ním v bezpečí, ale musíme si poradit se Smrtijedy. To už nebude takový problém, počítám, že se jich dost přidá na naší stranu, když už nemají páníčka. Asi bysme měli jít do Řádu, všechno jim  to vysvětlit. Pak už to nechám na Brumbálovi.“ Lily s Jamesem se nezmohli na slovo, ale přemístili se na ústředí a Harry o pár sekund za nimi. V kuchyni se zrovna vzpamatovával Sirius, Remus a celý zbytek Řádu i s Frankem a Alicí Longbottovými. A když se tam přemístili ještě Lily s Jamesem, Sirius se chytil za hlavu. Asi si myslel, že má halucinace.

„Siriusi!“ vykřikli manželé Potterovi.

„Jamesi! Lily! Co tu děláte?“

„To ať ti vysvětlí Harry, my vůbec nevíme, co se stalo.“ promluvil za oba James Potter.

„Harry? Taky by mě zajímalo co nám k tomu řekneš.“ zapojil se i Brumbál.

„No dobře, tak abysme se posadili.“ řekl a všichni si posedali kolem. „Tak od začátku. Když jsem ještě chodil do Bradavic, našel jsem jednu velice zajímavou knížku. Hádejte co by to mohlo být. No dobře, nebudu vás napínat. Byl to deník Salazara Zmijozela. To byste nevěřili, kolik je tam zajímavých kouzel. Třeba jedno, co dokáže zabít nepřítele na dálku. Ale nesmí se vyslovit hadím jazykem, jinak přenese všechny lidi (kromě toho co ho vyslovil) do jiné dimenze. A hádejte, co udělal náš milý hadí ksicht? Použil to kouzlo v hadím jazyce. Co jiného bysme od něj mohli čekat? Ale myslím, že si máte ještě dlouho co vyprávět, takže vás nebudu rušit. Mějte se tady hezky, já mizím.“ dokončil vysvětlování Harry a vstal.

„Kam jdeš?“ zeptala se úzkostlivě Lily.

„Jdu navštívit Voldemorta. Já můžu cestovat mezi jeho a naším světem, protože on mi předal část své duše, když se mě pokusil zabít. Tím mě učinil polovičním dědicem Zmijozela a tak mě sem nemohl přenést natrvalo. A nebojte se o mě, nic se mi nemůže stát.“ dokončil Harry a opustil místnost. Všichni ještě slyšeli tlumené puf a pak už bylo ticho. Všichni se začali vzájemně objímat. To byla doba co se neviděli. Pak se posadili ke stolu a začali si vyprávět novinky. James a Lily se samozřejmě ptali na Harryho, Sírius se ujal slova a vychválil Harryho jak nejlépe mohl. Longbottomovi se stejně jako Potterovi zajímali o  svého syna.- Trochu je zarmoutilo, když zjistili, že do pátého ročníku byl spíš za hňupa, ale hned je to přešlo, když slyšeli o Ministerstvu kouzel. Takhle si se zapovídali, jenže informací bylo hodně a tak si to nechali na jindy. Sezení se rozpustilo a utvořili se malé skupinky. Pobertové, ke kterým se přidala většina mužské populace tohoto domu a dívčí skupinka. Dívky odešli do knihovny a chlapci se přesunuli do zahrady. V obou skupinkách se opět otevřela debata Harry, Řád, BA atd...Ani si nevšimli, že se už začalo stmívat. Dívky šly do kuchyně, kde začali připravovat večeři. A chlapi šli zpátky do obýváku, jelikož venku už začala být docela zima. Všichni už očekávali Harryho příchod, byli zvědaví co se  Voldemortem a s jejich bývalým světem. Najednou uslyšeli v hale tlumené puf. Rychle se tam rozeběhli. Harry se ještě ani nestačil vzpamatovat z přemístění a už na něj letěla jedna otázka za druhou. V tom ho někdo chytil pod krkem, Harry instinktivně vykopl nohu a trefil se patou útočníkovi přímo...vy víte kam. Uslyšel zaúpění, otočil se a na zemi uviděl svého otce, jak se svíjí bolestí. A drží si...vy víte co.
„ Ou, promiň tati.“ řekl omluvně Harry. James se jen zle podíval na Rona a Hermionu: „Taky jste mohli říct, že Harry je nebezpečný i když nedrží hůlku.“ dál se válel na zemi a to už se nad ním.  Lily, slitovala a pomohla mu vstát a začala ho utěšovat. Sírius měl co dělat, aby se udržel v klidu, nakonec to nevydržel a svalil se na místo, kde před chvílí ležel James. Řval skoro stejně jako James, až na to, že smíchy a ne bolestí. Nakonec se přesunuli do obýváku, kde si posedali do křesel. Všichni napjatě sledovali Harryho a čekali na informace o Voldemortovi. Když Harry viděl jejich zvědavé a nedočkavé tváře, dal se do řeči: „Voldemort žije. A velké štěstí pro nás je, že se sem nemůže dostat. Je v našem bývalém světě úplně sám, chudinka.“ Řekl Harry naoko lítostivě. Poté pokračoval a pověděl jim vše, co se tam událo.

„Jen je škoda, že sem přišli i Smrtijedi, bylo by lepší, kdyby zůstali u toho svého páníčka, kterého mají tak rádi.“ řekl Harry, zvedl se ze křesla a šel k sobě do pokoje. Ještě než vyšel, po schodech nahoru uslyšel, že se dole strhla slušná výměna názorů.

U Smrtijedů:

Lucius Malfoy se zvedal ze země a nadával u toho. Co se to sakra stalo? Kde to jsme a jak jsme se sem dostali? Kolem něj vstávali i zbylí Smrtijedi a mezi nimi i Bellatrix Lestrangeová.

Obořila se na svého švagra: „Co si sakra myslíš, že děláš, Malfoyi!?“

„Já, Bello? Já? Spíš co si udělala ty ne?“

„No já rozhodně nic.“ Řekla a otočila se k němu zády.

„Mohli byste mi laskavě říct co se tady děje?“ skočil jim do řeči Black.

„Kdybych to věděla tak ti to řeknu, Regulíku.“ Mile se na něj usmála, ale v duchu se ptala na to samé. Kde to sakra jsme a co se to stalo? A kde je vlastně Pán zla?

Nahlas se zeptala: „Kde je náš Pán?“

„Netuším, Bello.“ Odvětila Narcisa. „Ale znamení bledne.“

„To naštve.“ Přimíchá se do debaty Snape.

U Snapea:

Severus Snape se zvedal ze země na jakési louce a přemítal, co se to stalo. Ale šlo mu to špatně, dost ho bolela hlava, když padal tak se musel praštit do hlavy. Po několika marných pokusech se zvednout si jen sedl a čekal až ho ta náhlá slabost přejde. Přibližně po 10 minutách se již cítil dost silný na to, aby se mohl alespoň zvednout. Jak pomyslel, tak také udělal. Zvedl se a to docela úspěšně…Chvíli počkal, než se mu přestala (opět)  motat hlava. Pak se přemístil ke kámošům Smrťouškům. Chvíli poslouchal jejich velice záživnou debatu, nakonec se do ní přimotal: „To naštve“. Všechny pohledy se stočili na něj.

„Co ty tady děláš?“ zeptala se ostře Bella

„Taky tě rád vidím Bello. Co tak zostra?“oplatil jí to podobným tónem. „Když vás tak poslouchám, tak asi nevíte, co se tady stalo co?“ řekl poté chladně.

„No nic, jdu to zjistit.“ řekl a chystal se přemístit, ale zastavil ho Malfoy: „Jo? A jak to chceš prosimtě zjistit? Zeptat se boha?“ řekl s posměškem…

„Ne jdu se podívat na ústředí Fénixova Řádu.“ A s tímto se přemístil, do místa kde ještě před chvíli leželi James a Sírius. Hned jak se přemístil, uslyšel za sebou hlas:

„Srabusi, co ty tady děláš?“ ten hlas znal, ale už asi 17let ho neslyšel. Pomalu se otočil a za sebou spatřil člověka, který má být už dávno mrtvý. Jen na něj zíral a nebyl schopen slova.

„Aby ti nevypadli oči.“ Řekl James a začal se smát. Jeho smích přilákal do haly skoro všechny lidi z domu. Snape se tvářil čím dál tim víc překvapeně. Viděl mnoho osob, které měli být mrtvé, nebo v případě Longbottomových vážně nemocní na palici.

„Severusi, vítej. Jak se mají Smrtijedi bez svého vůdce?“ pozdravil nově příchozího Brumbál.

„No, abych byl upřímný, tak asi špatně. Moc dlouho jsem tam sice nepobyl, ale Znamení zla bledne. Můžete mi aspoň vy vysvětlit, co se tu děje a kde to vlastně jsme?“ rozhlédl se po všech v místnosti a znovu se zarazil nad přítomností některých osob.

„Jistě.“ odpověděl Brumbál. „Harry, ujmeš se toho, prosím?“ Harry se ušklíbl a Snape se radši zeptal  jestli by mu to nemohl vysvětlit Brumbál.

„Bohužel ne, jelikož já sám jsem to pořádně nepochopil.“

„Profesore, vy a něco nechápat? To mi nějak nejde dohromady. Ale budiž, ať je po vašem. Pojďte si na to sednout, Snape. To bude ještě na dlouho.“ rezignoval Harry.

„Nebudete mi rozkazovat, Pottere!“ zasyčel Snape.

„Ale, pane profesore, vy ode mě něco chcete, ne já od vás.“ zakřenil se Harry a vysloužil obdivné pohledy od Jamese a Siriuse a jeden hodně hodně naštvaný od Snapea. „Taky bych vám nemusel říkat nic. Tak jdete nebo ne?“ zeptal se drze Harry. Profesor už otvíral pusu, aby mu něco velice milého odpověděl, ale když uviděl jeho  pohled, tak svojí bezpochyby jedovatou poznámku spolkl a vydal se za svým (teď už bývalým) studentem ven z pokoje.

„No vida.“ ohodnotil to Harry. Oba se posadili do křesel a Harry Snapeovi ve stručnosti vylíčil všechno od deníku Salazara Zmijozela až po jeho návštěvu u Voldemorta.

„A jakto že můžete cestovat z jedné dimenze do druhé?“ zeptal se ještě Snape.

„To je jednoduché. Když se mě Voldemort (Harry ignoroval Snapeův vraždící výraz) pokusil jako malého zabít, tak mě učinil polovičním dědicem Salazara Zmijozela, a proto teď můžu cestovat těmito dvěma dimenzemi, jak se mi zachce. Občas ho zajdu navštívit, abych zjistil, jak se mu daří. Myslím, že je docela naštvaný, ale může si za to sám.“ Harry Snapeovi zevrubně vylíčil Voldemortovu situaci. Snape k chlapci pocítil náhlý příval sympatií. Musel uznat, že ten chlapec má něco do sebe. Takhle urážet Pána zla jen tak někdo neumí. A za to mu musíme být všichni vděční, báječně to zvedá morálku mužstva. I když teď už je to trochu jedno, když tu Pán zla není. Měl by se naučit takhle urážet i zbylé Smrtijedy. To by byla dobrá zbraň proti nim. Teď ho napadlo, kolik Smrtijedů se přidá na dobrou stranu až jistí, že Pán zla je pryč. Teď když znamení zla bledne, odhadoval, že spíše uvěří tomu, že Pán zla už není mezi námi. Určitě Draco i s Cissou, a teď když všichni, kdo bojovali proti zlu, zase obživli, tak i Regulus Black. Určitě se bude chtít přidat i Červíček, ale pochyboval, že by ho Black s Potterem nechali naživu. Na to je to moc velká krysa a zrádce.

„Pane profesore! Vnímáte?“ křičel Harry a mával mu před obličejem rukama.

„Jistě.“ Odtušil chladně Snape a zvedl se.

„Myslím, že by ses měl vrátit zpátky, Severusi.“ poznamenal Brumbál, když se profesor i s Harrym vrátili do pokoje.

„Jistě. Taky jsem to měl v plánu. Řeknu jim, co jsem se dozvěděl, třeba se někdo přidá k nám.“

„Tak to dost pochybuju, Srabusi. Nikdo takovej jako ty neexistuje.“ poznamenal posměšně James.

„To mám brát jako poklonu, Pottere?“ zeptal se stejně posměšně Snape.

„To je tvoje věc, Netopýre.“ ukončil tuto „debatu“ James a odešel si do kuchyně pro něco k snědku.

„Jo, Pottere, asi se k nám bude chtít přidat Petigrew. Jenom tak pro informaci.“ zavolal za ním ještě Snape.

„Jen ať sem klidně přijde. Ale zpátky se už nevrátí. A díky, Snape.“ odpověděl James a zcela výjimečně nepoužil ani jednu ze Snapeových „přezdívek.“ A ten se podivil, co se to stalo. Tohle nezažil už hodně dlouho. A ještě ke všemu mu poděkoval. A to všechno jenom proto, že mu řekl, to o Červíčkovi? To se mu nějak nezdálo. Bude si to muset nechat projít hlavou. Ale teď už se musí soustředit. Už zase jde za těmi dementy, kteří si říkají Smrtijedi.

U Voldemorta:

Voldeomrt byl sám- opět, nebo spíš ještě furt. Nikdo mu tu nemohl sloužit- protože všichni byli pryč. Nemohl ani nikoho zmučit. Nebylo si ani s kým popovídat, Voldemort si to nechtěl přiznat, ale chyběla mu společnost. Kdyby tu měl alespoň jednoho Smrtijeda. I ten Potter se na něj vykašlal. Jediný, kdo se sem může dostat, je jeho největší nepřítel a přesto mu teď jeho přítomnost chyběla. Ne takhle nemysli- si vznešený lord Voldemort. Vzchop se- nikdy si nikoho neprosil a ani nepotřeboval- měl bys být rád. Stejně ti tvoji Smrtijedi jsou jen tupci. Nebo spíš byli to tupci. Na šachovnici to jsou to jen pěšáci. Já je ovládám-já nad nimi mám plnou moc. Měl jsem. Takovéhle myšlenky měl Voldemort každý den. Brzy mu z toho začalo hrabat……….

Myslel si, že je dronte mauricijský, neboli blboun nejapný.

 

Poslední komentáře
12.04.2009 21:02:03: chudacek Voldy smiley${1} ale muze si za to samsmiley${1} bola to docela pekna poviedkasmiley${1}
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)