Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

Keepers of hope

1. kapča - KoH

Tak jsem se k tomu dokopala a mám tu pro vás aspoň krátkou první kapitolku, která jak doufám, vám objasní, co se stalo s Vyvoleným...mám napsaný ještě kousek, ale je to bohužel pouze na papíře a zase bude chvíli trvat, než se dokopu k tomu to přepsat do počítače. Ale už kvůli vám doufám, že to zvládnu někdy v týdnu a nebo o dalším víkendu.

Jinak bych tuhle kapitolku chtěla věnovat Arie, jako dárek ke spřátelení, ale také za její krásný a trefný komentář. Poté Karlos, za Sarahovskou krev (později se dozvíš, že to není jen kvůli akčnosti, ale má to i jiný důvod, ale to bude až za hodně hodně kapitolek :-)), dále pak KiS za velkou pohotovost - za první komentář; Višnu za její proudy fantazie; pak Vitě, Vaškovi a Jasmíně - zkrátka všem co napsali komentář a tím mě podpořili v pokračování. Pěvně doufám, že jsem na nikoho nezapomněla a pokud ano, nevěšte hlavu, napište koment a příští kapča je vaše...

no, jak tak koukám, tak jsem se nějak rozepsala. tak už vás nebudu zdržovat. Btw, moc se omlouvám za chyby...

S-Lucka

A kde je vlastně Vyvolený?
Je v pasti.
Stalo se to, když prohledával místa, kde by mohly být viteály. V jednom starém domě objevil velikou knihovnu, plnou zajímavých a cenných knih. Byla mezi nimi i jedna, která vypadala na první pohled nově. Měla bílé desky se stříbrným nápisem Moudrost na hřbetě.
Poté, co ji otevřel, ho kniha vtáhla do sebe, mezi své stránky, kde bude muset žít 500 let, než nadejde čas, kdy se kniha znovu probudí.
 
Harry James Potter se propadl vírem barevných světel. Pak ucítil náraz, a to byl jeho střet s kamennou podlahou.
Zvedl se ze země a rozhlédl se kolem sebe, byl v obrovské knihovně, která měla tak pět pater a čítala několik milionů svazků.
Za ním se ozvaly kroky, prudce se otočil a tasil hůlku.
„Klid chlapče.“ Ozval se příjemný starý hlas. Před Harrym stál postarší kouzelník v tmavě zeleném hábitu. Měl delší bílé vousy, Harrymu připomínal Brumbála. Až na to, že neměl brýle a místo pomněnkově modrých očí měl hnědozelené.
Za ním se objevila mladá čarodějka, která na sobě měla volné plátěné černé kalhoty a k nim bílé tričko. Měla nádherné husté hnědé vlasy a k nim čokoládově hnědé oči.
Ze dveří, kterých si Harry předním nevšiml, vyšel mladý muž, ve sportovním oblečení. Měl světle hnědé vlasy a k nim modrozelené oči. A hned za ním vešel muž s tvrdými rysy v obličeji. Bylo téměř jisté, že tohle je válečník. Přes oko se mu táhla dlouhá jizva. Vlasy měl již prošedivělé a prořídlé a v jeho šedočerných očích se zračily zkušenosti.
„Tak už jsme všichni“ řekl ten ´Brumbál´.
„Tak dovol mi, abych ti představil slečnu Nicki Parkerovou.“ Ukázal na mladou dívku,
„Poté Stevena Browna,“ ukázal na muže ve sportovním oblečení, „Johna Walkera.“ Ukázal na bojovníka.
„A já jsem Marcus z Havraspáru“ při tomto jménu Harry vykulil oči.
„Těší mě. Já jsem Harry James Potter. Vy jste příbuzný Roweny z Havraspáru?“
„žádnou Rowenu jsem v rodině neměl, ale je možné, že se narodila až po mém odchodu sem na tohle místo.“
„A co je tohle za místo?“
„Tohle chlapče je magická past na kouzelníky. Předpokládám, že těsně před tím, než ses ocitl zde, jsi otevřel knihu zvanou Moudrost.“
„Ano, jak to víte?“
„Protože přesně to samé jsme udělali my všichni tady“ odpověděla mu Nicki.
„A co se stalo?“
„Právě se nacházíš uvnitř té knihy.“ Ozval se Steven.
„A jak se odsud dostanu?“ všichni si vyměnili úzkostlivý pohled.
„Nijak chlapče. Odsud již není úniku.“
„Ale…ale…nějaký způsob přece musí být.“ Zoufal si Harry. Věděl, že musí domů, nemůže tam nechat ostatní napospas Voldemortovi.
„Jeden způsob tu je, v jedné z těch knih tady jsme našli krátkou zprávu, ve které psali, že kniha se dá opustit jedině tehdy, když je probuzena. A to se stává jednou za 500 let. Pak u toho ještě kód, který nám má ukázat cestu ven. Bohužel, jsme ho ještě nerozluštili. Tak a teď dost řečí, musíš se tu ubytovat. Pojď, ukážu ti pokoje, a ty si vybereš, který se ti bude nejvíce líbit.
Prošli dlouhou chodbou a zahnuli do mohutných dubových dveří. Za nimi byla další chodba, která vedla do pokojů.
Marcus mu ukázal spoustu pokojů a Harry si nakonec vybral velký, ale útulný pokoj. Který měl jednu postel, křeslo, pracovní stůl, skříň a vlastní koupelnu.
Zjistil, že ve skříni je hromada oblečení. Převlékl se do pohodlných kalhot, k tomu si vzal tílko a přes to hodil košili s krátkým rukávem.
Pak se vrátil zpátky do hlavní místnosti.
Všichni tam seděli u velkého stolu a studovali nějaké knihy.
 
 
Poslední komentáře
26.01.2011 10:27:39: pěkná kapitola a kdy bude k HP a DDSS?
24.01.2011 22:19:30: Dobrá kapitolka! Past na kouzelníky? Kniha? Tak tohle jsem opravdu nečekala! :-) :-) :-) Jsem zvědav...
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)