Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

Jednorázovky

Sázka - 3. část

další...

To, co uviděli, je opravdu překvapilo. Okolo celého města kroužili vlkodlaci a nad ním se vznášela spousta mozkomorů. Řád se rozdělil na několik skupin: Brumbál šel vyhledat Voldemorta, Harry ničit Smrtijedy, někdo vyčaroval Patrony a zbytek ničil stříbrem vlkodlaky.

“Pottere! Kde se schováváš, že za sebe musíš posílat náhradu?” zařval Voldemort tak hlasitě, že Brumbál vedle něj skoro ohluchl. Harry neodpověděl, protože proti sobě právě měl tři Smrtijedy. Yaxleyho, Macnaira a Lestrangeovou. Po chvíli zbyla už jenom Bellatrix a Harry se na chvíli zamyslel. Přemýšlel, co by se stalo, kdyby prohrál. Ale ta malá chvilka nepozornosti se mu stala osudnou.

“Expelliarmus!” zařvala Bella a Harrymu vyletěla hůlka z ruky. Smrtijedka se zachechtala smíchem šílence a přešla k němu. Harry se na ní bezmocně koukal a pak ho něco napadlo. Začal se k ní pomalu přibližovat, ale zbloudilý omračovací paprsek se vpil do mírně překvapené Smrtijedky. Harry se zasmál, ale to už se k němu přiblížil Voldemort. Harry se honem rozhlížel po svojí hůlce, ale nemohl ji najít. Voldemort se zasmál, ale jeho radost neměla dlouhého trvání. Trefil ho totiž odzbrojovací paprsek odněkud z druhé strany města. Voldy zařval se zavelel k ústupu. Ještě než se stihl přemístit, uslyšel Harryho posměšný hlas: “Remíza!” Harry si ale v zápětí uvědomil, že bude taky muset plnit svůj úkol. Ale teď už mu to nepřipadalo tak zlé. Ne potom, co se na něj Bellatrix dívala jako na...snadnou kořist. Byla by okouzlující, kdyby ji netrefilo to kouzlo.

Ne, nesmím takhle přemýšlet. Zabila mi kmotra!

Harryho z jeho myšlenek vyrušili přicházející lidi. Zatřepal hlavou a podíval se na ně.

“Harry, co se stalo?”zajímal se Brumbál.

“Odzbrojila mě, pak přišel Voldemort, ale něco ho taky odzbrojilo, tak se naštval a zmizeli. Oba jsme bez hůlky, takže je to remíza.” stručně jim vypověděl situaci, ale stále ještě stál jako opařený. Remus si všiml jeho prázdného pohledu a potutelně se usmál.

“Bellatrix, že jo?”

“Co, jak?” nadskočil Harry a podíval se na něj.

“Buď v klidu, takhle působí na všechny. Tos měl vidět v Bradavicích, popletla hlavu úplně každýmu. Jediný, co proti tomu funguje je bublinový kouzlo.” poučoval ho Remus a nepřestával se usmívat.

“Díky, Reme.” řekl Harry a přemístil se na ústředí. Hned po něm se tam objevil Brumbál a s úsměvem se na něj otočil.

“Můžeme si promluvit, Harry?” otázal se a když Harry přikývl, vzal si letax a zmizel v krbu se slovy: “Bradavice-ředitelna.” Harry ho chtě nechtě musel následovat, a tak už za chvíli seděl na židli a Brumbál se na něj usmíval zpoza svého stolu. Harrymu už ty úsměvy lezly krkem.

“Co jste mi chtěl, pane profesore?” zeptal se znuděně a Brumbál poněkud zvážněl.

“Musím tě varovat před slečnou Lestrangeovou. Jak už jsi jistě poznal, je velice...ehm, jak bych to řekl, okouzlující a soudě podle tvého úkolu to nedopadne dobře.” odmlčel se a nechal Harryho, aby pochopil závažnost situace a její možné důsledky.

“Sice proti tomu funguje bublinové kouzlo, ale ona ho umí bravurně odstraňovat. Tato situace je velice nebezpečná pro nás pro všechny. Takto to Voldemort určitě nezamýšlel a proto mě napadá myšlenka, jestli vůbec ví o jejím vlivu na muže.” pokračoval Brumbál a Harryho to trochu zmátlo.

“Nemyslím si, že by byl natolik muž, aby mohl něco takového cítit. A kdyby to věděl, rozhodně by mi nedal tenhle úkol.” sdělil řediteli svůj názor.

“Pokud by nespoléhal na to, jak jí nenávidíš.”

“A nebo na to, že mě nebude chtít. Sdílím s vámi váš názor, profesore, tohle nedopadne dobře.” Brumbál se po Harryho první větě trochu zasekl.

“A ty si myslíš, že tě chce?” zeptal se. Ale ne pobaveně (jak byste možná čekali), ale ustaraně.

“To byste musel vidět, jak se na mě dívala, profesore.” odpověděl Harry a Brumbál si povzdechl.

“Přesně v tom je její kouzlo. Každý si myslí, že je výjimečný. A ty jí asi až moc připomínáš Jamese.” Harry otevřel pusu, aby něco řekl, ale nevydal ani hlásku.

Nakonec z něj vypadlo: “Jak-jak to myslíte, profesore?”

“To by ti měl vysvětlit spíš Remus, já nejsem ten pravý.” odpověděl vyhýbavě ředitel a zadíval se z okna.

“Jak myslíte.” řekl Harry a zmizel v zelených plamenech s výkřikem: Grimmauldovo náměstí 12! Jakmile se objevil na ústředí, očima vyhledal Remuse a došel k němu.

“Remusi, potřebuju s tebou mluvit. Je to důležité.” oznámil mu a vlkodlak se zvednutým obočím odebral do vedlejšího pokoje. Harry ho následoval a pak za nimi zavřel dveře.

“Bavili jsme se o ní a Brumbál se zmínil o Jamesovi. Co mezi nima bylo?”začal Harry a Remus nad jeho přímým pohledem na věc zalapal po dechu.

“Harry, nemyslim si, že by bylo dobré...”

“Mám právo to vědět.” přerušil ho tichým, ale autoritativním hlasem Harry. Remus si povzdechl a vyzval ho, aby si sednul. Když tak učinil, zhluboka se nadechl a dal se do řeči.

“No víš, ona...už jsi jí poznal a v Bradavicích byla ještě několikrát horší. Svedla všechno, co podle ní mělo dostatečné schopnosti v posteli. Mezi nima i Jamese. Byl něco jako její oblíbenec. Sám ještě poznáš, že když si ona něco zamane, málokdo jí v tom dokáže zabránit.” Harry na něj jen vyjeveně koukal, protože tohle opravu nečekal.

“Brumbál ti řekl o mém úkolu?” zeptal se poněkud přiškrceným hlasem.

“Jo, řekl. A myslím si, že máš jenom dvě možnosti. Buď můžeš použít bublinový kouzlo a bejt sakra rychlej nebo to můžeš rovnou vzdát.” To Harryho trochu překvapilo, ale usmál se.

“A nebo nemusim dělat nic. Sice jsem složil neporušitelnou přísahu, ale neřeklo se, dokdy se to má splnit.” Remus se zatvářil poněkud překvapeně, ale pak Harrymu ukázal zdvižený palec. Potom zase poněkud posmutněl.

“Harry, já moc dobře vim, jaká je to svině.” Harry zalapal po dechu a Remus pokračoval.

“Tak ať uděláš cokoli, tak si na ní dávej zatraceně bacha.” varoval ho a chtěl odejít, ale Harry ho zadržel.

“Remusi, počkej! Potřebuju vědět, koho všeho svedla, abych se jí mohl pořádně pomstít.” Remus se otočil a zpříma mu pohlédl do očí.

“Ne, Harry, to nedělej. Už hodně lidí jí za tím účelem vyhledalo, ale všichni skončili v jejích spárech.” vymlouval mu to.

"Tak mi to řekni!” rozkřikl se. “Měl bych to vědět.” dodal už smířlivěji.

“Ne, Harry, to po mně nemůžeš chtít.” vykoktal Remus a zatvářil se poměrně vyděšeně, až se Harry leknul, jestli se mu něco nestalo.

“Potřebuju to vědět.” prosil Harry.

“Napíšu ti seznam.” rezignoval Remus a znaveně odešel. Tu noc nespal. Vzpomínal na staré časy a na to ráno, kdy se probudil v  její posteli. Nechtěl na to myslet, ale před vzpomínkami se neschoval. A litoval Harryho, protože je ještě moc mladý na tak drsný skok do reality.

“A vy všichni jste jako byli o něco starší?” zeptalo se provokativně 2. já, ale Remus se ani nestačil nadechnout a už pokračovalo: “Já myslím, že Harry už toho zažil dost, takže pád do reality by nemusel být tak krutý. On se na to aspoň může připravit na rozdíl od vás.”

“Víš co? Radši mlč. Já na ty tvoje pitomý výlevy nemam náladu.” poradil svému 2. já Remus.

“Když myslíš.” uraženě zmlklo a on konečně usnul.

Harry tu noc taky nespal. Přemýšlel o té mrše, co jenom ničí všechny jeho blízké. Nevěděl, co si o ní myslet. Ale byl si jistý, že se to brzo dozví. Vzpomněl si na Remusův vyděšený výraz, když po něm chtěl jména. Netušil, jestli to chce doopravdy vědět.

Nebylo by lepší žít v nevědomosti a s tím, že je to strašná svině, co využije každou příležitost? Ne, musím se dozvědět pravdu, ať je jakákoli.

Rozhodl se, že zítra (nebo je to už dneska?) za ní zajde. Ať už to dopadne jakkoli, bude to mít za sebou. A pak se v klidu může vysmívat Voldemortovi. Když konečně usnul, spal hlubokým bezesným spánkem až do rána. Vzbudil ho až Remus, když se snažil potichu vyklouznout z jeho pokoje. Harry si promnul oči a na nočním stolku uviděl pergamen. Byl přeložený na polovinu.

Navrchu stálo: “Harry, opravdu si rozmysli, jestli to chceš vědět. Každopádně ti to nedoporučuju číst po jídle.” Harry to ještě jednou zvážil, ale byl si jist, že chce znát pravdu. I když to možná bude znamenat konec nadějí, že to není tak strašný. Připravil se na pohromu a opatrně otevřel pergamen. Dozvěděl se, že z jejich ročníku to byli úplně všichni kromě Siriuse, Petra a ještě jednoho absolutně nezajímavého šprta z Havraspáru a z ostatních ročníků naprostá většina kromě těch nejnenápadnějších bytostí.

Úplně dole stálo drobným písmem: “A Harry, věř mi, že to ráno bylo pro každýho z nás opravdu strašný. Remus” Harrymu se zdálo, že ten konec byl trochu flekatý a rozmazaný a napadlo ho, jestli u toho Remus brečel.

Ani bych se mu nedivil. Bože, to je taková mrcha! Půjdu tam a pěkně od plic jí řeknu, co si o ní myslím!

Jak se rozhodl, tak taky udělal. Nabral si hrst letaxu, druhou strčil do kapsy a zmizel v plamenech s výkřikem: “Lestrange Manor!” a bublinovým kouzlem v pohotovosti. Jakmile vyletěl z krbu, objevil se u něj domácí skřítek.

“Co pohledáváte v tomto vznešeném a starobylém sídle rodiny Lestrangeů?” zeptal se posměšným hlasem.

“Přišel jsem si promluvit s tvojí paní, Bellatrix Lestrangeovou.” odpověděl chladně a skřítkovi se na rtech objevil vševidoucí škleb.

“Zavedu vás za ní. Jenom doufám, že po mně nebudete chtít snídani jako ten z minulé středy.” poznamenal a posměšně se uklonil.

Koukám, že se to tady střídá jako na běžícím pásu. Asi bych si fakt měl dávat bacha.

Ocitli se před nějakými dveřmi a Harry ani nevěděl jak.

“Počkejte tady.” sdělil mu skřítek a zmizel. Na druhé straně dveří se ozvalo: “Má paní, přišel za vámi Potter.” Harry napětím ani nedýchal.

“Pojď dál, Harry. Už jsem tě čekala.” ozval se medový hlas a jmenovaný měl co dělat, aby se mu nepodlomily kolena.

Ona mě čekala? Tak to jsem v prdeli. Neměl bych radši zmizet? Ne, přece nejsem srab. A když už jsem došel až sem...

Poslední komentáře
03.04.2009 14:33:03: Skvělé...přečtu si pokráčko...
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)