Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

Jednorázovky

Sázka - 2. část

takže další část...

Sídlo Řádu:

Harry zase (nebo ještě pořád?) seděl v knihovně a učil se nová a nová kouzla. Najednou tam přišel Brumbál a vyrušil ho.

“Dobré dopoledne, Harry.”

“Dobrý den, profesore.”

“Chtěl bych si s tebou promluvit.” řekl laskavě Brumbál, ale Harry na něj očividně neměl náladu.

“Není o čem.” odbyl ho. Brumbál se na Harryho zaraženě podíval, ale nesouhlasil s ním.

“Já si myslím, že je.”

“Mýlíte se, profesore.” znovu mu stroze odpověděl Harry.

“To je možné, ale tvoji přátelé o tebe mají starost.”

“Nemají důvod.”

“Opravdu? Celý den jenom sedíš v knihovně, s nikým se nechceš bavit a skoro nejíš. Vážně si myslíš, že nemají důvod ke starostem? Co tady celé dny děláš?”

“Vzdělávám se, profesore.” odpověděl po pravdě Harry.

“O prázdninách?” vyzvídal Brumbál.

“Ano, ve školním roce není tolik času.” odvětil zase po pravdě Harry.

“Harry, takhle se chováš od té bitvy, co jste se s Voldemortem vsadili? O co?” zajímal se Brumbál.

“To vám nemůžu říct, pane. To je tajné. Vsadím se, že Voldemort to taky nikomu neřekne. Ale každopádně by bylo dobré, kdybychom příští bitvu vyhráli.” oznámil Harry a zvedl se.

“Kam jdeš?” ptal se udiveně profesor.

“Jdu si zaběhat.” prohlásil Harry a odešel. Vyšel z domu a rozběhl se londýnskými ulicemi. Při tom přemýšlel o Voldemortovi a jeho pitomém úkolu.

Musím Řád varovat, Smrtijedi nebudou mít slitování. Nedovolím, aby se někomu něco stalo jenom kvůli pitomý sázce.

Po pár hodinách dorazil zpátky na Grimmauldovo náměstí a jakmile vešel dovnitř, přišel k němu Remus.

“Kde jsi byl?” zeptal se výhružně.

“Byl jsem se proběhnout. On vám to Brumbál neřekl?” odpověděl s nevinným úsměvem Harry a odešel do svého pokoje. Tam se osprchoval a vzal si čisté oblečení. Vlezl si do postele a začetl se do jedné knížky. Zanedlouho mu Remus přišel oznámit, že za půl hodiny začíná porada Řádu. Harry dočetl kapitolu a sešel dolů do kuchyně. Tam už sedělo několik lidí a paní Weasleyová připravovala oběd. Když se všichni usadili, Brumbál povstal.

“Vítám vás na další poradě. Máme nějaké nové zprávy?” zeptal se na úvod. V dalších několika desítkách minut se u slova vystřídali Remus, Kingsley, Artur, Moody a Snape. Když všichni dokončili, vstal Harry. Celý Řád na něj vyjeveně koukal a on se zhluboka nadechl.

“Brzy bude další bitva. Ale jiná než ty předešlé. Smrtijedi se vás budou snažit odrovnat co nejvíc. A já bych vás chtěl z osobních důvodů poprosit, abyste se snažili vyhrát. Je to pro mne velice důležité. Děkuji.” dokončil Harry a odešel zpátky do svého pokoje. Dole se mezitím řešilo, co měla jeho slova znamenat. Remus si myslel, že Voldemort Harrymu vyhrožoval zabitím všech jeho přátel. Moody si myslel, že na něj chce poštvat všechny Smrtijedy. A Brumbál si myslel, že se vsadili o něco, co by oba značně zesměšnilo. A jako vždy byl nejblíže pravdě. Ale nikdo na nic kloudného nepřišel, všechno byly jen domněnky. A Moody si ještě pořád nevzpomněl, a tak poradu rozpustili.

Brumbál se vrátil do svojí pracovny, aby měl klid na přemýšlení a ostatní zase dumali nad Harrym. Tomu zbylo pouze doufat, že Voldemort nepřikázal Smrtijedům zabíjet. Nedopustím, aby zabil někoho z mých přátel. To bych radši celou bitvu vzdal.

“A není to náhodou přesně to, co Voldemort chce?” zeptalo se posměšně jeho druhé já. “Jo, to máš asi pravdu.”souhlasil Harry. “Ale nemůžu ho nechat, aby zabil všechny, kteří mi jsou blízcí.”

“Tak se připrav na líbání Bellinky.” pokračovalo jeho druhé já ještě posměšněji než před tím.

“Lepší než aby mi vzal ještě někoho kromě rodičů a Siriuse.”

“To jo no, ale nemůžeš ho nechat, aby vyhrál lstí.”

“To je pravda, musím se pokusit nejdřív vyřídit Smrtijedy.”

“Tak se mi líbíš, hochu.”

“Hele, sklapni a neotravuj.”

“No jo, už mlčim.”

Když Harry dočetl knížku, už byl čas na večeři. Sešel dolů a všichni se na něj trochu vyjeveně koukali, protože se už dlouho nestalo, aby přišel na večeři sám.

“Co na mě tak koukáte, musim se přece najíst, ne?” zeptal se trochu prudčeji než měl původně v úmyslu.

“Jistě, drahoušku, už se to nese.” ujistila ho paní Weasleyová a vzápětí už na stole přistálo několik hrnců. Všichni se najedli, ale nikdo nemluvil. Přemýšleli o Harrym a jeho slovech na poradě. A Harry o tom, jak brzo bude bitva. Odhadoval, že možná už zítra. Voldemort to bude chtít mít z krku co nejdřív. A já vlastně taky, jestli to má dopadnout špatně, tak ať už je to za mnou.

Když všichni dojedli, Harry se odebral do svojí ložnice a usnul. Ostatní ho po chvíli následovali, ale tu noc se nikdo moc nevyspal. Ani v Temném sídle nikdo moc nespal. Voldemort byl nervózní ze zítřejšího střetu a nikdo jiný tam nebyl. A dokonce ani v Malfoy Manor nikdo nespal klidným spánkem. Všichni tři měli příliš starostí, hlavně s jejich Pánem a zítřejší bitvou. Snad jediný, kdo spal, byl Severus Snape, i když zítra měl asi nejtěžší úlohu ze všech. Musel ničit ty, kteří byli na straně dobra a bojovali za správnou věc. Ale jako jediný se rozhodl, že starosti odloží na zítřek. To bylo velice chytré, protože se na rozdíl od ostatních aspoň vyspal.

Druhý den ráno, Temné sídlo:

Voldemort procitl z neklidného spánku a chvíli přemýšlel, co je dneska za den.

No jasně! Dneska je bitva! O-ou!

Voldemort tedy vstal a připravil se. Měl v plánu přepadnout mudlovské město Stratford a rozhodující bitva se měla konat na náměstí uprostřed města. Chtěl použít i mozkomory a vlkodlaky, aby jim dal pořádně zabrat. Tohle měla být bitva století.

Grimmauldovo náměstí 12:

Dnes se Harry probudil hodně brzo. Nevěděl proč, ale dával to za vinu svojí včerejší nervozitě. Ale ostatní na tom byli stejně, takže v půl sedmé už seděli v kuchyni všichni. V tom z krbu vyletěl Snape a zadýchaně usednul ke stolu.

“Pán napadne Stratford. Dneska odpoledne kolem třetí.” A hned za ním se přiřítil i Remus.

“Zverboval vlkodlaky.” oznámil a znaveně se sesunul na židli vedle Snapea.

“Má i mozkomory.” doplnil Snape a přivolal si máslový ležák.

“To nejsou dobré zprávy. Máme co dělat.” shrnul to Moody a odletaxoval se do Brumbálovy pracovny. Za chvíli se vrátil i s profesorem a oba si přisedli ke stolu.

“Harry, musíš nám říct, o co jste se vsadili.” proťal ticho znaveným hlasem Brumbál.

“Není to nic důležitého.” odpověděl vyhýbavě Harry.

“Podle toho, že povolal mozkomory a vlkodlaky soudím, že to je hodně důležité.” Brumbál se už usmíval.

“Zranilo by to jeho čest, to je všechno. Pane profesore, potřeboval bych od vás pomoc. Mohl byste Voldemorta na chvíli zdržet? Já bych se mezitím pokusil vyřídit Smrtijedy.”

“To je těžké, ale udělám, co budu moct.”

“Děkuju, profesore. Měli bysme se připravit, svolejte Řád.” obrátil se k ostatním.

“Vy, pane profesore, byste se měl vrátit.” pohlédl na Snapea. Ten už chtěl něco namítnout, ale když ho Brumbál zadržel pohledem, tak se zvedl a odešel. Moody s Remusem šli svolat Řád, Ron a Hermionou a Ginny odešli do pokoje a Weasleyovi se šli někam připravovat. A tak Harry s Brumbálem osaměli.

“Harry, vážně mi to nechceš říct?” zeptal se odevzdaně Brumbál.

“Ne, to opravdu nechci, pane profesore. Ale bojím se, že prohrajeme.” odpověděl smutně Harry, ale ne příliš po pravdě. Toužil se někomu svěřit s tím pitomým nápadem vsadit se. Brumbál se na něj zkoumavě podíval.

“Svěř se, uleví se ti.” přemlouval ho.

Harry se zhluboka nadechl a vychrlil ze sebe: “Když prohraje Voldemort, bude si s vámi muset připít a potykat. A když prohraju já, budu muset vášnivě políbit Lestrangeovou.” dokončil se zhnuseným výrazem ve tváři.

“Ups.” okomentoval to Brumbál, ale jiskřičky v jeho očích prozrazovaly, že by se nejradši rozesmál. Harry na to chtěl ještě něco říct, ale už se začal scházel Řád, a tak své poznámky radši spolkl. Když dorazili všichni, Brumbál si zjednal klid.

“Dnes se mi doneslo, že Voldemort má v plánu napadnout Stratford za pomoci mozkomorů a vlkodlaků. Považoval bych za vhodné, aby se všichni naučili Patrona. Takže Harry společně s Ronem a Hermionou povedou kurz. Dále bychom se všichni měli ochránit stříbrem proti vlkodlakům.” Po těchto slovech Remus viditelně zbledl.

“Remusi, Fred s Georgem se nabídli, že pro tebe vyrobí speciální ochranný oblek odpuzující stříbro.” Remus si oddechl a znovu nabral normální barvu.

“Děkuju.” pohlédl na oba bratry. Ti mu podali hábit. Remus si ho od nich vzal a začal si ho prohlížet. Vypadal úplně obyčejně.

“Obleč si ho.” vyzval ho Fred. Když tak učinil, George vyndal z kapsy stříbrný náramek a hodil ho po vlkodlakovi. Ten zavřel oči a připravil se na bolest. Ta však nepřišla. Překvapeně otevřel oči a několik lidí se začalo smát.

Remus po nich vrhl naštvaným pohledem a otočil se k dvojčatům: “Co se stalo?”

“To bys nesměl zavírat oči.” odpověděl Fred s úsměvem.

“Tak ještě jednou.” doplnil ho George. Sebral ze země náramek a znova ho hodil po zmateném Remusovi. Ten se tentokrát přinutil nechat oči otevřené a to, co uviděl, ho překvapilo. Náramek se zastavil asi deset centimetrů od jeho těla a spadl na zem. Remus se na to vyjeveně koukal a pak se spolu s ostatními začal uvolněně smát.

“Díky kluci.” usmál se na oba zrzky.

“Mohli jsme vyrobit i takový, který by všechno stříbro ničil, ale to bysme potřebovali víc času.” oznámili s úsměvem a společně pozorovali poletující Patrony. Za dvě hodiny už většina členů Řádu uměla přivolat toho svého. Tak už po místnosti poletovali Brumbálův fénix, Harryho jelen, Hermionina vydra, Ronův teriér, Kingsleyho rys, Remusův vlk, kočka paní Weasleyové, vlčice Tonksové, lasička pana Weasleyho a mnozí další. Když Brumbál usoudil, že už všichni umí, co můžou, tak nařídil odpočinek. Většina lidí to přivítala s úlevou a Harry si pomyslel: “Jak můžou vydržet bitvu? Vždyť se všechny jejich bitvy sestávají z čumění na nás! Tohle nedopadne dobře.” Brumbál si zřejmě myslel to samé, protože jenom útrpně zakroutil hlavou. Harry se nad tím v duchu musel pousmát: “Aspoň si to nemyslím sám.”

Jak tam tak seděli, většina lidí klimbala, jenom Harry si opakoval všechna užitečná kouzla, která se za poslední dobu naučil. Když v tom se domem rozezněl alarm. Brumbál se podíval na nástěnnou mapu světa a úsečně oznámil: “Stratford.” Všichni použili stříbro, Remus si oblékl svůj vylepšený hábit a všichni se přemístili kousek od města. To, co uviděli, je opravdu překvapilo.

 

Žádné komentáře
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)