Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

Jednorázovky

Sázka - 1. část

Tak tu pro vás mam jednorázovku! Bude na 4 části, aby se mi to zase nepřeházelo...Tak doufam že se vám bude líbit a prosím komenty! Jo a je tu limit 12+ jenom aby se neřeklo...

Věnování: pro všechny, kdo čtou naše povídky...takže 1. část =D

S-Hanka

Doba: mezi úmrtími Siriuse a Brumbála

Hlavní postavy: Harry, Voldemort, Bellatrix, Brumbál, Remus a další

Harry se připravoval na bitvu. I když nepočítal, že by se mu mohlo něco stát, chtěl vyřídit co nejvíce Smrtijedů. Z celého srdce je nenáviděl. Nejvíce snad Bellatrix Lestrangeovou. Tu mrchu, co mu zabila kmotra. Ale zato s jejich vůdcem, Voldemortem, vycházel poměrně dobře. Kdekdo by možná řekl, že jsou to přátelé. Ale to nebyla pravda. Ani jeden tomu druhému nevěřil a nikdy by se s ním nebavil bez hůlky v ruce. A Harry se proto na bitvy docela těšil. Věděl, že kterýkoli Smrtijed by s ním prohrál, takže se musel soustředit na poražení Voldemorta. Měli z bitev něco jako přátelské souboje až na to, že se oba snažili zničit co nejvíce protivníků (takže Voldemort ničil Řád a Harry Smrtijedy).

Ozval se povyk. Bitva už začala. Tak Harry vstal, vyšel před dům (tentokrát se bojovalo na Grimmauldově náměstí před vchodem do Řádu) a očima vyhledal Voldemorta. Stál v úplně první linii a metal kletby po všech členech Řádu, kteří se tam objevili.

Harry nechtěl, aby se někomu z nich něco stalo, a tak radši zařval: “Héééj, ty hadí ksichte! Tady jsem!” Voldemort po něm v odpověď vypálil první kouzlo a tím otevřel souboj dvou ze tří největších čarodějů současnosti a možná i všech dob (zakladatelé se nepočítají, ono dva ze tří vypadá o dost líp než dva ze sedmi:-P). Smrtijedi s Řádem ani moc nebojovali, hlavně pozorovali souboj těch dvou. Nejvíc ze všech ostatních bojoval Brumbál, a tím docela poničil řady Smrtijedů. Harry s Voldemortem se jejich pohledy náramně bavili a najednou Voldemorta něco napadlo. Rozzářil se jako sluníčko a div se mu nad hlavou nerozsvítila žárovka.

“Pottere! Vsadíme se o výsledek příští bitvy!” zařval, aby překřičel zvukové efekty kouzel, které po sobě vrhali závratnou rychlostí. Ale neznělo to jako příkaz, ale spíše jako žádost. Harry se nad jeho tónem zarazil, ale odpověděl.

“Jasně, to je super nápad! Ale co se stane až prohraješ?” položil otázku za neustálého metání kouzel.

“Až já prohraju? To by ses nedočkal nikdy. Ale tak to si budem muset rozmyslet.”

“Co takhle zajít někam do klidu? Tady je moc lidí.”

“Proč bysme my měli někam chodit? Oni nám určitě milerádi udělají místo. Smrtijedi! Zmizte!” rozkázal svým přisluhovačům Voldemort a oni uposlechli jeho rozkazu a přemístili se.

“Mohli byste, prosím, jít dovnitř? My tu potřebujem něco vyřešit.” požádal Harry a Voldemort se uchechtl nad jeho přístupem. Vždyť by je všechny zvládl porazit s jednou rukou za zády (pozn. autora: to není tak velký problém, protože se většinou kouzlí jenom jednou rukou:-)). Kupodivu nikdo neodporoval a odešli na ústředí.

“Tak co ti dáme za úkol, Pottere?” usmíval se šibalsky Voldy a dělal, že usilovně přemýšlí. A ještě pořád u toho pálili zajímavou rychlostí kletby po nepříteli, takže z toho vznikla taková barevná matlanice.

“Já mám nápad!” vykřikl najednou Harry.

“No neke! Tomu bych fakt nevěřil. Ty umíš myslet?” podivil se Voldemort a Harry po něm střelil jednou trochu nebezpečnější kletbou, ale žádný účinek to nemělo.

“Rozhodně líp než ty, ty hadí ksichte.” odpověděl pak s klidem. Ale uvnitř právě rozebíral svůj senzační nápad.

Koho Voldemort nenávidí za všeho nejvíc? No přece Brumbála. Jo, to je supr nápad. Bude si muset připít s Brumbálem. A nebo ještě líp potykat, aby mu potom v bitvě moh řikat Ale. Je to kratší než: Brumbále, ty blázne stará! Teď jenom nevim, co mi zadá on. Asi bude přemejšlet podobně. Co nejvíc nenávidim? Smrtijedy. Ale hlavně Bellatrix. Zabila mi kmotra a přítele v jenom. A to se neodpouští. Doufam, že ten jeho úkol přežiju. Ale ne. Já přece musím vyhrát. Hned zítra si sednu do knihovny a naučim se co nejvíc užitečných kouzel.

“Tak co mi zadáš, Pottříčku?” zeptal se posměšně hadí ksicht.

“Budeš si muset připít a potykat s Brumbálem.” sdělil mu věcně. Ve Voldemortově tváři se na kratičký okamžik objevil údiv, ale hned ho zamaskovala ta typická studená maska. Asi se Harrymu podařilo odhalit jeho největší slabinu. Hned na to se ale Voldemort škodolibě usmál.

“Ty budeš muset vášnivě políbit Bellatrix, mojí nejlepší Smrtijedku.” vrátil mu smeč a vzápětí se rozchechtal Harryho výrazu.

“Vždyť mě zabije.” vysoukal ze sebe Harry vyjeveně.

“To už je tvuj problém.” pořád se smál Voldemort. Nutno podotknout, že po dobu celé výměny názorů a úkolů po sobě obrovskou rychlostí vrhali všemožná kouzla a kletby.

“Hele, nechceš už přestat? Nějak mě to přestává bavit.” přerušil ticho Harry.

“No, když budeš hodnej, Pottříčku.” Jak se zdálo, Voldemortovi nic nemohlo zkazit náladu. Byl si jist, že příště nemůže prohrát. To ale Harry nebyl, a tak si znovu umínil, že zítra musí navštívit knihovnu a zůstat tam pěkně dlouho.

Nedopustí, aby prohrál. Voldemort by z něj měl srandu a bylo by to i celkem nebezpečné. Bellatrix ho nenávidí stejně jako on ji. Takže by to opravdu nemuselo dopadnout dobře, protože jak Voldemort sám velice chytře poznamenal, Lestrangeová je jeho nejlepší Smrtijedkou. Ne, že by to něco znamenalo, protože jich zrovna moc nemá, ale ona je druhá nejlepší za všech Smrtijedů po Malfoyovi. Neznamená to, že by ji Harry neměl porazit, ale přece jen by se mu nemuselo povést ji zlikvidovat dřív, než ona zlikviduje jeho. Ale tím se bude zabývat, až situace nastane. A z celého srdce doufal, že k tomu nedojde. Teď ale zpátky k boji.

“No dobře, tak už toho necháme. Taky už mě to nebaví. Ale musíme si vzájemně složit neporušitelný slib.” podotknul Voldemort a přivolal k sobě Luciuse Malfoye.

“Tak to teda ne! Malfoye ne!” naštval se Harry a poslal Patrona k Moodymu, aby tam přišel. Jako Voldemort respektoval nevyslovenou dohodu o tom, že jim nebudou dělat pečetní svědky ti, kterých se to v podstatě taky týká. Tedy Brumbál a Bellatrix.

Moody přiběhl (spíš přišel tak rychle, jak mu to jeho noha dovolovala) a hned se zajímal, co se tady děje.

“Budeš nám dělat pečetního svědka.” oznámil mu Harry a Malfoye ignoroval.

“Výborně, už jsme se tady konečně sešli, tak můžeme pokračovat.” narážel Voldy na Moodyho rychlost pohybu, ale ten ho ignoroval. Harry si tedy klekl a Voldemort ho napodobil. Chytili se za ruce a Harry pocítil jeho studenou vlhkou (prostě hadí) kůži. Podvědomě se zachvěl.

“Malfoyi!” štěkl Voldemort a Moody chtěl něco udělat, ale Harry ho zarazil pohledem. Když Malfoy přiložil hůlku na jejich spojené ruce,Voldemort začal.

“Harry Jamesi Pottere, pokud příští bitvu prohraješ, vášnivě políbíš Bellatrix Lestrangeovou. Přísaháš?” zeptal se posměšně a Malfoy s Moodym na to dost vyjeveně koukali.

“Přísahám.” odpověděl prostě Harry. Z Malfoyovy hůlky vyletěl ohnivý had a omotal se kolem jejich rukou. Voldemort se usmál. Po chvíli had zmizel a Harry poprosil Moodyho, jestli by nemohl nahradit Malfoye. Když Moody přiložil hůlku na jejich (ještě pořád) spojené ruce, pokračoval.

“Tome Rojvole Raddle,” začal a Voldemort se naštvaně ušklíbl, ale nechal to být. “Přísaháš, že si připiješ a potykáš s Albusem Brumbálem, jestliže příští bitvu prohraješ?” zeptal se s úsměškem.

“Ano, přísahám.” odpověděl mu Voldy a když opět vyletěl ohnivý had a poté i zmizel, vstal. V jednom okamžiku Harry namířil na Malfoye a Voldemort na Moodyho.

“Obliviate!” vykřikli oba zároveň a oběma pečetním svědkům se na tváři objevil tupý výraz.

“Jdeme.” přikázal Voldemort a spolu s Malfoyem se přemístil pryč.

“Moody, pojď. Už tady není nic k vidění.” pobídl svého společníka, když viděl, jak zkoumavě zírá někam, kde ještě před chvílí klečel Voldemort. “Kdo ví, co mu v tý hlavě předělal.”řekl si Harry, ale nechal to být. Stejně už by nic nezmohl. Odešli i s Moodym zpátky na ústředí.

“Co se to tam proboha dělo?” zeptal se jako první Remus.

“Ale nic. Jenom sme se tak dohadovali.” odpověděl s úsměvem Harry a odešel do ložnice. Sice bylo ještě brzo, ale už se rozhodl, že půjde spát, aby byl zítra fit na návštěvu knihovny.

Ten večer se mu nedařilo usnout. Musel pořád myslet na to, co by se stalo, kdyby v příští bitvě nedokázal vyhrát. To si ani nedokázal představit.

Ten Voldemort je tak nechutnej. Jak vůbec mohl vymyslet takovouhle blbost?

A takhle přemýšlel ještě dlouho, ale pak se mu konečně povedlo usnout. Když se druhý den ráno probudil, okamžitě si vybavil, co se stalo. Došel se dolů nasnídat a hned odběhl do knihovny. Strávil tam celý den a na večeři ho skoro museli dotáhnout násilím. Navečeřel se a šel spát.

Mezitím se dole všichni dohadovali, co se s ním stalo. Neléhali na Moodyho, ale ten si nic nepamatoval. Měl naprosto dokonalé okno. Ještě aby ne, když ho zbavil paměti samotný lord Voldemort.

“Já nevím, co se s ním stalo. Takhle se ještě nikdy nechoval.” prohlásil Ron a sesunul se na židli.

“Včera se tam muselo něco stát. Jinak by se nerozhodl strávit celý zbytek života v knihovně.” rozumoval Remus. “Co mu ten zatracenej idiot udělal?” ptal se naštvaně Moody a marně se snažil něco si vybavit.

“Tím idiotem myslíš Voldemorta?” přimíchal se Brumbál, který právě vešel.

“Ty nevidíš, co se s Harrym děje, Albusi.” začal vysvětlovat Remus. “Celý den strávil v knihovně a s nikým se nebaví. Na večeři jsem ho museli dotáhnou skoro násilím.”

“To není dobré znamení. Zítra si s ním promluvím.” rozhodl se.

“Pane profesore, myslím, že s vámi nebude chtít mluvit.” upozornila ho opatrně Hermiona.

“Neboj se, já to zvládnu.” ujistil jí a s úsměvem odešel. Hermiona se zatvářila poněkud pochybovačně, ale nechala to být.

Harry se ráno probudil, nasnídal se a opět zapadl do knihovny. Nevšímal si udivených pohledů a učil se nová a nová kouzla.

Temné sídlo:

Voldemort taky seděl v knihovně a četl si deník Salazara Zmijozela, který nedávno objevil. Nehodlal dopustit, aby příští bitvu prohrál. Na to byl až moc hrdý a zmijozelský.

Nevím, co by stalo, kdyby ten spratek vyhrál. Ne, nesmím takhle uvažovat. Já vyhraju!

A s novou vervou se pustil do učení. A při tom vzpomínal na staré časy, kdy chodil do Bradavic. Vždycky byl nejlepší z ročníku a stal se oblíbencem všech profesorů. Kromě Brumbála. Ten starej blázen musí mít vždycky nějakou výjimku.

A právě s ním si měl potykat, kdyby prohrál. A proto to nehodlal dopustit. Byl si jist, že vyhraje, ale nechtěl nic ponechat náhodě. Netušil, že Harry právě přemýšlí o tom samém.  

Poslední komentáře
03.04.2009 14:31:29: zajímavé....přátelský to přístup...smiley${1}
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)