Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

Jednorázovky

Malování

Tak jsem zase jednou něco sepsala...Doufám, že se bude líbit =) Je to na písničku Malování od Divokýho Billa

S-Hanka

Malá pozn.: James může být kdokoli, není myšlený Potter

Isabela byla pohledná zmijozelská dívka. Mohla mít téměř každého kluka, na kterého by si ukázala, ale ona chtěla jenom jednoho. Ne ovšem proto, že by k němu něco cítila, to vůbec ne. Byla přeci ze Zmijozelu. To on cítil něco k ní. Nikdo neví, jestli to byla láska nebo pouze přitažlivost. Ale ona toho využila a připoutala ho k sobě, v tu dobu pro něj byla vším. Vodou i chlebem každodenního života. Nic jiného ho nezajímalo, udělal vše, co jí na očích viděl. Ti, kteří ho dříve znávali, mluvili o posedlosti, tak podřízeně se k ní choval. A vždy, když se už téměř vrátil ke svému předchozímu životu, ona ho svými nadpozemskými půvaby svedla a opět ho zmanipulovala.

A proč to vlastně dělala? Nudila se. Tak strašně se nudila a toužila po dobrodružství a přitom si nemohla dovolit jakýkoli ústupek od správné zmijozelské cesty. Potřebovala něco zažít a tak, když viděla, jaký vliv může mít na muže, věděla, co udělá. Rázem se jí celý život naplnil, získal smysl. Začala se rozhlížet kolem sebe, až narazila na Jamese. Ten přesně vyhovoval jejím plánům – byl volný, milý, něžný a uměl se dobře přizpůsobit. Tak ho povolala do svých služeb a oba jejich životy se převrátily vzhůru nohama.

Jednoho večera se opět pokusil opustit vězení její krásy. Ona to ale včas postřehla a políbila ho. Pak mu domlouvala, aby jí už víckrát neutíkal. Snažila se ho přesvědčit, že to nemá cenu.

Nesnaž se, znáš se,
řekni mi co je jiný.
Jak v kleci máš se,
pro nevinný.
Noci dlouhý
jsou plný touhy
a lásky nás dvou.

James nebyl tak omámený, jak si myslela a odpověděl jí:

Všechno hezký za sebou mám,
můžu si za to sám.
V hlavě hlavolam,
jen táta a máma
jsou s náma
napořád s náma.
To je to tvoje malování
vzdušnejch zámků.

Isabela se naštvala a nedbalým máchnutím hůlky ho připoutala ke stěně. Pomalu se k němu přibližovala a měřila si ho vražedným pohledem, při kterém mu tuhla krev v žilách.
Malování
po zdech holejma rukama
tě nezachrání,
už máš na kahánku.
Tě nezachrání,
už jseš na zádech.
Je to za náma,
ty čteš poslední stránku,
za náma,
na zádech,
za náma,
už máš na kahánku,
mezi náma,
mi taky došel dech ...
Když s ním skončila, nechala ho tam ležet a odkráčela. Už ji to přestávalo bavit, její život opět ztrácel smysl. Jeho život naopak smysl právě našel. Konečně se vymotal z jejích spárů, pochopil, co je doopravdy zač. Teď už věděl, že jí nikdy nepodlehne. Ale touha po pomstě ho spalovala zevnitř jako by byl jenom list papíru. Na pouhý okamžik se nechal ovládnout nenávistí a pak už se nedokázal zastavit. Vyrazil za ní, chtěl ji zabít. Celou cestu do sklepení běžel, aby tam byl co nejdříve. Když dobíhal, všimla si ho a tím mu práci značně usnadnila. Zatáhl jí do nejbližší prázdné místnosti, ani nevěděl, kde vlastně jsou. Ale bylo mu to jedno. Jediné, co ho v ten okamžik zajímalo, byla ona, jak před ním stála ve svojí kráse, která už na něj ani v nejmenším nepůsobila. Chtěl její smrt a hodlal jí dosáhnout za každou cenu, i když mu rozum radil otočit se a utéct. Jenže nic z toho neuděl a místo toho namířil na Isabelu hůlkou. Velice ji to překvapilo, tu svoji s sebou neměla. Ta spokojeně ležela na nočním stolku a čekala, až se její paní vrátí. Ale k tomu už dojít nemělo.

James ji mučil. Tak dlouho, dokud nezačala prosit, aby přestal. Pak tam stál a pozoroval tu hromadu zničeného šatstva před sebou. Tep se mu uklidnil a touha po její smrti odezněla stejně rychle, jako přišla. Tak místo toho, aby teď ukončil její tyranský život, pokračoval tím, co před tím nestihl dokončit. Role se obrátily a nyní byla v pozici poraženého ona.

To je to tvoje malování
vzdušnejch zámků,
malování
po zdech holejma rukama
tě nezachrání,
už máš na kahánku.
Tě nezachrání,
už jseš na zádech.
Je to za náma,
ty čteš poslední stránku,
za náma,
na zádech,
za náma,
už máš na kahánku,
mezi náma,
mi taky došel dech...

Jenže pak se stalo něco nečekaného. Jeho počínání přerušil svým příchodem další Zmijozel. Byl to budoucí manžel Isabely. Právě se to dozvěděl a hodlal si ji patřičně podrobit. Když je tam nalezl v této neočekávané pozici, kývl na Jamese a zvedl Isabelu ze země. Opírala se o něj celou svoji vahou, a tak ji zase hodil na zem. Zmohla se jen na zasténání a stočila se do klubíčka. Ale Lithius hodlal využít této výjimečné příležitosti ke splnění svého původního plánu. Vyčaroval velikou postel a Isabelu na ní hodil. Hned za ní následoval i James a Lithius si svlékl hábit. Pak oslovil svoji nastávající:


Znáš se,
řekni mi co je jiný,
jak v kleci máš se,
pro nevinný.
Noci dlouhý
jsou plný touhy
a lásky nás… tří.

Poslední komentáře
29.09.2009 17:01:52: Tak jsem se konečně dostala k tomu, abyc si to přečetla...moc se ti to povedlo
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)