Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

HP ve službách MI-6 (I)

Prolog

Takže, mám pro vás zde novou povídku, která se malinko liší.....
Snad se Vám můj nápad bude líbit..........
Jo a v prologu moc děje není - OMLOUVÁM SE za pravopis = ))

Prolog aneb jak to všechno začalo

Už se blížil konec července a Harrymu  Potterovi by mělo být už 11let. Harry Potter byl černovlasý chlapec, jeho vlasy nikdy nešli učesat, vždy trčely do všech stran. Jeho teta Petůnie z toho byla vždy na mrtvici. Měl nádherné zelené oči, u nikoho jiného by jste takové neviděli. A na čele měl jizvu. Zvláštní na ní bylo, že žádná jizva nikdy neměla takový tvar. Jeho teta se strýcem, kteří se o něj už odmalička starali, vždy říkali, že to má z nějaké dopravní nehody. Z té nehody, kde zahynuli jeho rodiče. Nikdy své rodiče pořádně nepoznal, není tomu ani divu, vždyť umřeli, když mu byl teprve rok. Od té doby žije tady. Dursleyovi, jak se jeho příbuzní jmenovali, se o něj nikdy obzvlášť nestarali. Nosil vytahané oblečení po svém bratranci Dudleym, který byl miláškem svým rodičů. Když se něco stalo Dudleymu bylo to samé: „ Dudlánku tohle a Dudlánku tamto“ a když se něco stalo jemu, bylo to spíše postarej se o sebe sám. Ani dárky nedostával, nikdy nepoznal jak kouzelné mohou být Vánoce, nebo narozeniny. Nebo spíše, dárky dostával a bylo to maximálně nějaké oblečení po bratranci, který byl asi tak třikrát širší. Harry také nosil brýle, které měl už na několikrát omotané izolepou, aby vůbec držely. Bylo to z důvodu, že Dudley si na Harrym rád zkoušel svojí sílu a se svou partičkou ho šikanoval. Občas se stávali takové zvláštní věci, které Harry nedokázal pochopit. Najednou se objevil na úplně jiném místě, dokázal učitelce přebarvit vlasy na zeleno. No dokázal, nevěděl odkud se to bere, jediné vodítko k němu měl on sám, že většinou se ty věc stali, po tom co ně pomyslel.

Byl pátek ráno a díky tomu, že byly prázdniny,se nemuselo stávat brzo. Všichni v domě č.4 v Zobí ulici poklidně vstali, Harry jako každé ráno udělal snídani a pak se všichni usadili u stolu a jedli. V tom uslyšeli cvaknout dvířka os poštovní schránky. A Harry musel jít pro poštu, jaké ho čekalo překvapení, když hned navrchu dnešní pošty byl dopis pro něho. Ale nikdy v životě podobný neviděl. Vypadal skoro až starodávně, nikde nebyla známka a byl napsaný zeleným inkoustem. A z druhé strany byl takový zvláštní erb, měl pět polí. V tom nejmenším úplně uprostřed bylo velké B ( v Anglii H ) a okolo byly stejně velká pole. Uvnitř měla zvláštního lva, orla, jezevce a hada. Harry se zvedl a šel do kuchyně ( myslím, že tuhle část zná asi každý…proto budu stručná..) tam mu Dudley dopis vytrhl a strýc Vernon zabavil. Po dobu celého týdne, chodili tyto zvláštní dopisy stále a dalo by se říct, že se jejich počet zvyšoval. Strýc Vernon zkusil snad už vše, ale příval dopisů se nedal zastavit. V neděli je stihla hotová pohroma, dopisy se začaly sypat, no spíše létaly z krbu, no zkrátka byly úplně všude. Dursleyovi byli na Harryho strašně naštvaní, vždyť ty dopisy byli adresovány jemu. A tak Harryho odvezli do jednoho londýnského sirotčince, to už byl skoro konec července. Nechali ho tam, že už prý nemají sílu se o něj a o ty jeho zvláštnosti starat. Tam si ho asi do týdne vyhlídla jedna poměrně mladá holka, mohlo jí být asi tak 25let. Jmenovala se Susannah Mathewsová. Byla moc příjemná od pohledu a měla veselé jiskřičky v očích. Dnes bylo 31.července, den Harryho 11narozenin. Tohle byli snad jediné Harryho narozeniny na jaké se těšil. Dnes si ho totiž Susannah odveze domů a budou spolu bydlet. Harrymu už přestali chodit ty divné dopisy. Nevěděl sice proč mu je někdo posílal a najednou přestal, ale už mu to bylo jedno. Nastal den D, hodina H a minuta M. Harry se rozloučil se všemi v sirotčinci a vyšel do ulic, cestou ke svému novému domovu. Jeli asi půl hodiny až dojeli k velkému domu. Byl překrásný, měl zahrádku. Byla sice malá, ale to vůbec nevadilo. Rozkvetlé květy ji zdobily ze všech stran a vůně se linula už od plotu. Dům měl dvě patra a sklep. Harry měl veliký pokoj s dřevěnou postelí a pohodlnou matrací. Vůbec se to nedalo srovnat s přístěnkem pod schody, který měl u Dursleyových. Měl velké okno plus dveře na balkon. Harry na to jen zíral, když v tom vešla Susannah. „ Tak co, jak se ti tu líbí?“ „ Je to tu nádherné, tohle bude vážně můj pokoj?“ zeptal se Harry, jako kdyby tomu stále nemohl uvěřit. Bál se, že je jen v nějakém pěkném snu a že se za chvíli probudí ve svém přístěnku. Susannah se jen jeho poznámce zasmála: „ To víš, že je to tvůj pokoj. A teď se prosím posaď, musíme si ujasnit nějaké věci. Takže normálně mi tykej a říkej mi prosím Suzie, Susan nebo nějak podobně, omezuj Susannah, protože to úplně nesnáším. Je sice půlka prázdnin, ale musíme se domluvit jak to bude se školou. Za týden jsem ti domluvila pohovor v jedné škole. Je hned tady kousek, asi dva bloky. Takže by jsi to měl blízko. A zítra vyrazíme na nákupy, musím ti koupit něco na sebe. Tyhle věci jsou příšerné, podívej jak na tobě vlajou. Tak zatím si tu vybal věci. Jo a abych nezapomněla, tady má můj dárek k narozeninám.“ Řekla a podala mu dva balíčky. Harry poděkoval a okamžitě je šel rozbalit. V prvním balíčku byly nové kalhoty, tričko a mikina. Suzie to komentovala jen: „ To máš až teď půjdeme na procházku, musím ti ukázat okolí.“ A pak se podíval do druhého balíčku a tam našel hodinky. Klasické s černým,koženým páskem. U krabičky pak ležela brožura, ve které byli seznamu kroužků ( asi jako naše DDM…). I k tomu měla Suzie připomínku: „ To jen kdybys chtěl, kousek odtud je sportovní centrum. Tak kdybys chtěl chodit na nějaké kroužky aby ses po škole nenudil.“

Pak odešla a Harry zůstal sám. Těch pár věcí které vlastnil si uklidil do skříně a převlíkl se do nového oblečení. Sešel dolů ze schodů ( jelikož měl pokoj nahoře v 1.patře- pro ty nechápavé). A se Suzie vyrazili prozkoumat okolí. Ukázala mu, kde je tu obchod, lékárna, kino- no prostě celé okolí. Na oběd zašli do blízké čínské restaurace. Rovnou nakoupili v obchodě a šli domů. Tam si dali svačinu a až do večeře si povídali. A spolu i vybrali nějaké ty kroužky. Harry si vybral karate, asi za to mohlo to, jak ho neustál mlátil bratranec. A vybral si jazykové kroužky: francouzštiny a němčiny. Týden uběhl jako voda a Harry šel na pohovor do školy. Vše proběhlo naprosto v pořádku, Harryho přijali bez jakých kolik problémů. Když vyšel z budovy školy, tak se jen nadechl. Odteď začne jiný život. Nová škola, znamenala i to- že by mohl mít kamarády. Na předchozí je neměl, jelikož se každý bál Dudleyho party a ta Harryho neměla ráda. Kamarádit se s ním, by znamenalo znepřátelit si Dudleyho a to nikdo nechtěl riskovat. Harry se nadechl podruhé a šel domů s pocitem znovuzrození. Tohle byl nový začátek…..

Žádné komentáře
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)