Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

HP ve službách MI-6 (I)

8. kapitolka - MI-6

Tak jsem se k tomu konečně dokopala. Je tu nová kapitolka k MI-6. Bohužel je velice krátký a zkrátka o ničem...Ale ta další by měla být s pořádnou dávkou děje....

Jinak tuhle kapitolku věnuji: S-Hance, Maurietce, Anně a Alexii

Snad se vám aspoň trochu bude líbit, neměla jsem moc inspirace....za komentáře budu moc ráda...

Už uběhl týden od případu Zoolog. Harry chodil normálně do školy, učení mu ani nedělalo potíže, jediné, co ho štvalo, bylo dopisování sešitů a písemek. Také mu bylo velice nepříjemné věčné vyptávání ostatních. Bylo to předně tak, jak čekal. Otázky typu: Kde jsi byl? Co ti bylo? Proč si nebyl ve škole? A mnoho dalších. Jediná, kdo se nevyptával, byl jeho kamarád Jack. Ten se zeptal jen jednou a když zjistil, že z Harryho nic nedostane, přestal. Dokonce  mu pomáhal v odhánění ostatních. Ani učitelé nebyli s dotazy pozadu. Bohužel, těm musel odpovídat. Právě po týdnu, Harryho nadšení z návratu opadlo. Chtěl se někam zavřít a všechny ignorovat. I když ne všechny, přál by si tam mít Susan, Jacka, možná i Alexe s druhým Jackem a Elisabeth. Kéž by ji poznal dřív.

Nakonec opustil tyto myšlenky a začal si balit věci, aby mohl domů. Odpadla jim poslední hodina. To bylo fajn, o problém a vyptávání méně.

Harry došel domů s poměrně dobrou náladou. Dnes měl kroužek karate, třeba si na něm vylepší náladu. Bude to úžasné odreagování. No, nakonec to nebylo takové, jako myslel. Po výcviku u SAS, byl trénink téměř bezcenný. Skoro žádné zadýchání, žádná konkurence v boji. Prostě nic. Odcházel zklamaný a znuděný.

Tak o šlo dál. Harry se na kroužcích nudil, ve škole ho neustále otravovali, i když pravda, že už to přestávalo. Harry byl hodně silný- duševně, ale situace posledních dní si vybrala svou daň. Začal se dostávat do silné deprese. Málo mluvil, málo se smál. Byl pobledlý a pohublý. Vlasy měl zplihlé a oči potemnělé- bez života.

Susan si s ním nevěděla rady. Doma ho nechat nechtěla, kdyby byl odříznutý od okolního světa, bylo by to ještě horší. Susan, ale nebyla jediná, kdo si o něj dělal starosti. Jack si podivného chování také všiml. Nebo spíše toho si všimli všichni, ale Jack jaksi dřív. Snažil se svého kamaráda nějak rozveselit, bral ho do kina, do cirkusu, prostě kamkoliv.

Ale nepomáhalo to. Navíc tušil, že to má co dělat s tou jeho předchozí nemocí- teda pokud to nemoc vůbec byla. Vrátil se po jaké době, ale právě, že vůbec nevypadal jako po nemoci. Byl svalnatější a jakoby starší. Měl smutnější oči, které viděli hodně bolesti. Ale nechtěl se ho ptát, kdyby se Haryho zeptal, mohl by to ještě zhoršit. Navíc, kdyby se chtěl Harry svěřit, udělal by to.

Jednou přišel Harry domů, sedl si na postel, tak jak to v poslední době dělal vždy, když přišel domů a zíral do kouta. V koutě byl stolek, na kterém stálo několik fotografií. Na jedné z nich byl on a Susan, tahle fotografie byla vyfocena několik dní po jeho adoptování, pozorně se na ni podíval. Byl tam tak šťastný, konečně našel rodinu. Zíral na fotku čím dál tím víc. Najednou se fotka začala třást. Jak se však Harry lekl, přestala se hýbat. Rozhodl se, že to zkusí znovu a opravdu, za chvíli se začala chvět, údivem naklonil hlavu, fotka udělala ten samý pohyb, převrhla se. Harry zatřepal hlavu, aby zahnal ty podivné vidiny.

Zkusil to znovu.

Opět se začala třást.

Tak buď jsem se už zbláznil anebo jsem našel klíš, ke všem těm zvláštnostem, co se okolo mě dějí. Říkal si Harry v duchu. Díky tomuto se mu začala zlepšovat nálada. Odteď, vždy když byl doma, tak zkoušel svojí novou schopnost. Pomalu se začal zlepšovat, dokázal různé předměty přimět, aby dělaly čím-dál-tím-těžší úkoly. Začal být přesný. Občas pak měl problém třeba ve škole, kdy pomyslel, že potřebuje tužku a ona mu sama přilítla do ruky.

Naštěstí si toho nikdo nevšiml.

Jack měl teď velmi dobrou náladu, všiml si, že jeho nejlepší kamarád se začíná víc usmívat a užívat si znovu života. Harrymu jeho schopnosti velmi pomohli, každým dalším pohybem, z něj jakoby opadaly starosti.

Uplynulo několik týdnů, Harry už byl jako dřív. Smál se, na karate ho to opět začalo bavit, i když byla docela nuda. Ale vždy si tam našel nějaké rozptýlení. Se schopnostmi už byl přesný na milimetry. Naučil se je dokonale ovládat. Dnes měl úžasnou náladu, nevěděl proč, ale cítil se bezvadně. Do doby,než přišel domů. Narazil tam totiž na někoho, koho nechtěl nikdy vidět. Osobu, kvůli které byl v tak špatném stavu. Alana Blunta.

„Ahoj Harry. Nalezl jsem pro tebe další úkol.“ Řekl jakoby nic…

Poslední komentáře
03.05.2009 17:29:21: maurietka: to je možné, ale byla jsem ráda, že jsem napsala aspoň tenhle kousek....pokusím se, aby t...
01.05.2009 16:51:11: Hm, tak mě zajímá, co si ten Blunt zasejc vymyslel. Copak musí být tak otravnej?smileyKapa hezká (jako...
14.04.2009 20:44:16: Že si ten Blunt nedá pokoj...je jak otravnej hmyz.....maš dobrej děj....smiley${1}
12.04.2009 10:28:53: Moc vám děkuji za pochvalné komentáře. Já sama teď zvažuji, jak Harry zareaguje na to úžasné Bluntov...
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)