Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

HP ve službách MI-6 (I)

4. kapitola

Tak a je tu další kapitola. Jsem docela ráda, že jsem splnila to, že bude ještě teď o víkendu. Možná není tak dlouhá jako předchozí, ale kdo má pořád tak dlouhé kapitoly psát.

Přeji Vám příjemné čtení a prosím, pište komentáře.

Jinak, tuhle kapitolu věnuji PEGY, BERNINCE A LUSI. A další věnuji pěti prvním komentátorům.

„ Ahoj, já jsem Smithy“ řekl ten muž s úsměvem. „ Poslala mě sem paní J. abych ti dal nějaké hračičky“ „ Je mi líto, paní J. jsem to nestihl říct, ale hračkám jsem už odrostl.“ Řekl Harry otráveně. „Těmhle ne, uvidíš, že s tímhle sis nehrál. Tak třeba tenhle mobil, vypadá jako normální a má také takové funkce. Píše SMS, volá, má MP3 přehrávač, hraje hry, má fotoaparát, avšak tento fotoaparát má výborné přiblížení a rozlišení. Dokáže nahrát video s výbornou kvalitou. – jinak je také opatřen skenerem, díky tomu nám můžeš poslat nějaké dokumenty, které se ti budou znát zajímavé… Jinak když vytočíš číslo 0013, tak se s námi spojíš. Jinak jsem ho opatřil čidlem dotyku prstu, takže ho můžeš používat jen ty. Pod kódem 222 je ukryto několik malých uspávacích šipek, míříš pomocí fotoaparátu. Kód 333 je univerzální klíč, měl by pasovat do většiny zámků. 555 je super-nylonové lanko s háčkem na konci. Mělo by dokázat udržet až 150 kilo. Jinak vystřeluje do vzdálenosti 5 metrů. Když ten mobil rozevřeš, je tu velký display a dvě tlačítka. Modré vyhledává štěnice a zelené, které aktivuje odposlech, můžeš slyšet hovor za pevnou zdí, na vzdálenost asi 100-150 metrů, také záleží na tloušťce zdi. Pak je zde také několik štěnic, které můžeš někomu nasadit, uslyšíš ho nejen ty, ale zvuk se odešle i k nám. No, snad jsem na nic nezapomněl. Pak tady máš žvýkačky, ty prosím tě nejez. Po rozžvýkání se z ní stane malá výbušnina. Aktivace je asi 10 sekund. A nakonec tu mám tyhle speciální kaničky do bot. Na pohled normální, ale mají v sobě ostré kousky diamantů, takže dokáží přeřezat skoro každý kov.“ Dokončil svůj výklad Smithy a podíval se na Harryho, ten měl ve tváři překvapený výraz. Nedivte se mu, představte si, že byste takové dary dostaly vy. Harry poděkoval a vzal si je k sobě. „Víš, s tebou se mi dobře pracuje. Věci pro puberťáka jsem ještě nedělal. Můžu vymýšlet nové a nové nápady. Tak se drž.“ Řekl a v tu chvíli auto zastavilo a Smithy vystoupil, Harry vylezl v zápětí za ním. Podíval se po okolí, stáli před nějakou firmou, která se jmenovala MOVIE INVESTICION, Harrymu stačilo si název přečíst jen jednou a bylo mu jasné, kam mají namířeno. Šli k MI-6, do jejich „hlavního stanu“. Prošli kolem recepce a vyjeli výtahem do 5. patra. Vystoupili z výtahu a šli velice dlouhou chodbou, cestou míjeli spoustu kanceláří. Nakonec došli až nakonec chodby, prošli jedinými dveřmi, které tam byly. Objevili se v malé kanceláři, kde seděla žena, měla na uchu sluchátko, nepochybně od hovorů a ještě vyřizovala papíry. Hned jak je uviděla, oznámila do telefonu: „Už jsou tady“ a dál se věnovala své práci. Smithy se rozešel k velkým dveřím napravo, Harry byl tak uchvácen pohledem na sekretářku, že si dveří ani nevšiml. Smithy je otevřel a pokynul Harrymu, aby vešel. Hned jak to Harry udělal, ucítil, jak se za ním zavřely dveře. Harry se rozhlédl po kanceláři, na konci byl černý stůl, za kterým seděl muž, kterého Harry už nikdy nechtěl vidět. Ten, kvůli kterému je- Alan Blunt. Vedle něj seděla žena, ta na sobě měla svůj šedivý kostým, tentokrát na něm měla stříbrnou brož ve tvaru růže- Paní J. Před stolem bylo na pohled pohodlné křeslo. Místnost byla vymalována do světle šedivé. Nade dveřmi visela veliká obrazovka a kolem celé místnosti byli skříně. Blunt ukázal na křeslo, do kterého si Harry záhy sedl. Nikdo nepromluvil, po chvilce mlčení Blunt otevřel zásuvku ve svém šuplíku. Z ní vyndal složku s názvem ZOOLOG a začal vysvětlovat: „Tak, tady máš informace o případu a informace o své nové identitě. Tvé nové jméno je Harry Scott, pocházíš z Walesu a máš moc rád zvířata, proto také jedeš na tu brigádu, aby si se zvířaty mohl být co nejvíc. Za dveřmi této kanceláře už máš připravenou tašku s věcmi. Dnes přespíš v jednom hotelu a zítra odpoledne vyrazíš vlakem, cesta by měla trvat tak 2.5 hodiny. Venku na tebe čeká agent Black, který tě doprovodí do hotelu.“ Harry se na  něj podíval, pak se zvedl a chtěl odejít, ale Blunt ho ještě zadržel: „Jinak by ti také chtěl poblahopřát ke tvým výsledkům z výcviku. Měl jsi lepší výsledky, než polovina našich agentů a to jsou dospělí.  Jinak hotel, ve kterém přespíš, se jmenuje Black Dragon, je to takový zapadlý hotel, ale jsou tam spolehlivý lidé. Tak a teď můžeš jít.“ Harry si jen vzal tu složku a rozloučil se. Před dveřmi si vzal tašku, pozdravil chlápka, který nejspíš byl agent Black. Spolu s ním vyšel zpět před auto, do kterého nasedli. Agent Black Harryho odvezl před hotel, na pohled to byla opravdu veliká barabizna, ale na výběr neměl. Než si vzal z kufru auta svojí tašku, tak Black už byl na recepci a něco tam domlouval. Harry se za ním vydal. Black jen šel naproti němu a vrazil mu do ruky klíčky a beze slova odešel. Harry se podíval na štítek, měl pokoj č. 7. Jeho pokoj byl v 1. patře, tak Harry přešel ke schodům a vystoupal až nahoru. Tam nalezl svůj pokoj, odemkl ho. Pokoj byl decentně vyzdobený a poměrně jednoduše vybavený. Harry hodil tašku na zem a došoural se k posteli, na kterou spadl a skoro hned usnul. Byl ještě dost unavený z výcviku, přece jen, se tam s ním moc nemazlili. Probudil se okolo páté hodiny, rychle vstal, a aby znovu neusnul tak se šel do koupelny opláchnout studenou vodou. Pak si sedl na postel a začal studovat dokumenty, kterému dal Alan Blunt. Otevřel složku, hned navrchu byly lístky na vlak. Pod nimi byl život Harryho Scotta:

Harry Scott, syn Petra a Julie Scottových. Narozen 31.7 1980. Harry Scott žije ve Walesu spolu se svými rodiči. Chodí do školy, kterou má hned kousek od svého domu. Škola Sv. Anny, je nádhernou historickou památkou. Škola má tvar U, uprostřed náměstí je veliká socha, podobizna Sv. Anny. Z vnitřní strany náměstí je arkáda, s bohatě zdobenými sloupy. Škola má tři patra a je zaměřena na přírodovědné předměty atd…  Jinak Harry Scott miluje zvířata, chodí do místního kroužku pro milovníky zvířat. Rád chodí do čajovny a povídá si s přáteli. Miluje vycházky do přírody. Má doma plnou knihovnu knih o zvířatech a má výborné známky….

Takhle to bylo dál, byl tam popsán celý život Harryho Scotta, do úplného detailu. Harry se podíval na svůj nový mobil, měl úžasný design- tmavě modrá kombinovaná se stříbrnou. Harry se podíval, jaké má vůbec nové číslo, jaké bylo překvapení, když tam bylo jeho číslo, takže nejen, že se mu MI-6 hrabalo ve skříni, ale také v mobilu. Harry chtěl napsat Susan, že je v pořádku, ať se o něj nebojí, ale pak se zarazil- co když MI-6 pozoruje jeho zprávy a telefonáty. Nechtěl nic riskovat a tak se musel spolehnout na to, že to MI-6 Susan dostatečně vysvětlila. Také byl zvědav, jaké bude jeho krytí, kamarádi se na něj budou chtít podívat a kdyby jim Susan řekla, že je nemocný, tak ho stejně budou chtít vidět. Vždycky to tak bylo. Najednou někdo zaklepal na dveře, Harry rychle schoval složku, pod polštář a šel otevřít. ZA dveřmi byla pokojská s večeří. Harry si jí převzal a poděkoval. Pak zavřel dveře a v klidu se najedl. Druhý den ráno, vstal asi v půl osmé, a šel do sprchy. Už se oblékal, když slyšel cvaknutí dveří, pomalu otevřel dveře od koupelny a vyhlédl ven. Ve svém pokoji uviděl pokojskou ze včerejška. Oddychl si a počkal, až odejde. Pak rychle vyběhl z koupelny a prohledal pokoj, jestli něco nezmizelo. Díky bohu, bylo vše na svém místě. Harry se nasnídal, zabalil věci, které včera vytáhl zpátky do tašky a čekal na správnou dobu. Pak jen vzal zavazadlo a sešel dolů, na recepci jim vrátil klíče, vydal se pomalu k nádraží. Cesta byla kratší, než předpokládal, tak měl ještě hodně času do odjezdu. Podíval se na ODJEZDY, aby věděl, na kterou má jít kolej. Jeho vlak odjížděl z 2 koleje. Tak se tam Harry vydal a sedl na jednu z posledních volných laviček. A už jen čekal. Konečně vlak přijel a mohlo se nastupovat, Harry si vybral kupé, kde se pohodlně roztáhl. V tom se otevřeli dveře kupé a v nich…( kdo hádá Rona, nebo Malfoye, je úplně vedle) úplně normální průvodčí. Harry mu ukázal jízdenku a poté, co průvodčí odešel, si vzal mobil a šel ho blíže poznat. Podíval se do sekce HRY, bylo jich tam hned několik, Harry si jednu vybral a byl zvědavý, co to bude. Byla to jedna logická hra, levely byly docela těžké. Harry skončil na 10 levelu, přes 11 se na a ne dostat. Nakonec hru vypnul, zkusí to jindy, pak si třeba všimne, kde dělal chybu. Zbytek cesty se díval z okna na krajinu. Nakonec vlak zastavil. Harry vystoupil a rozešel se k hale. Obhlédl ji celou a až u dveří uviděl ženu, která držela ceduli ( opět ) s jehe novm jménem. Harry se k ní vydal. Ta hned jak ho viděla, se k němu rozešla: „Ahoj, ty musíš být jistě Harry. Já jsem Miranda Coleová, jsem asistentka pana Charlese Westa. Jsem tu, abych tě odvezla do penzionu, ve kterém budeš po dobu brigády bydlet. Je hned vedle Zoo, takže to nebudeš mít do práce daleko. Podrobnosti o pobytu a pravidlech ti vysvětlí pan West sám, ve své kanceláři.“ Řekla a odešla s Harrym v závěsu k autu. Společně jeli až k penzionu. Zastavili před ním, a když vystoupili, tak si Harry konečně mohl pořádně prohlédnout. Byl to malý žlutý baráček se zelenými pruhy okolo oken. Miranda Harryho zavedla do jeho pokoje. Když Harry viděl číslo svého pokoje, na chvíli se zasekl. Bylo o č. 13, Harrymu hned bylo jasné, že z toho nekouká nic dobrého (i když já netuším proč, já mám č. 13 ráda). „ Tak Harry, tohle je tvůj pokoj. Vybal si v klidu věci a v šest přijď na večeři, kde tě pan West všem představí. Po večeři s ním odejdeš do jeho kanceláře, kde ti vše vysvětlí. Dostaneš různé dokumenty a mapy, aby ses tu vyznal. No nic, já už musím jít, mám ještě nějakou práci.“ „ Nashledanou“ řekl Harry. Po tom, co se za Mirandou zavřeli dveře, tak osaměl. Začal pomalu vybalovat svoje věci a žasl, co všechno mu MI-6 zabalilo. V tašce měl dvě knížky, různé košile i nějaké džíny, ale také pracovní tepláky a trika. Přesně to, co potřeboval. Z kapsy vytáhl mobil od Smithyho a pořádně si ho prohlédl. Byl tmavě modrý, se stříbrnými tlačítky. Nechal ho venku a ještě vyndal mentosky, které si dal do nočního stolku a pečlivě schoval. Pak si vzal zase mobil a aktivoval vyhledávač štěnic a jiných odposlechů. Nic v pokoji nenašel, ale i tak si řekl, že bude opatrný. Nesmí nic riskovat. Nakonec se rozvalil na posteli a začetl se do knížky. Oči mu létaly po řádcích a Harry úplně přestal vnímat okolí. Když se podíval na hodinky, úplně se zhrozil. Bylo za pět šest. Ještě chvíli a přišel by pozdě, to by byl dobrý začátek. Pomalu sešel dolů ze schodů a šel směrem k jídelně, kterou viděl cestou do svého pokoje. Naštěstí si cestu dobře pamatoval. Když vstoupil do dveří jídelny, tak se na něj stočily všechny pohledy. Tak přesně tohle Harry nesnášel, připadal si pak jak pod rentgenem. Porozhlédl se po jídelně a zjistil, že je tam tak 15 dětí. Když to pak přepočítal, zjistil, že se zas tak moc nespletl, bylo jich patnáct i s ním. Ticho přerušil muž u hlavního stolu, Harry poznal, že je to pan West, viděl jeho fotografii, ve složce od Blunta. „Tak vážení, tohle je Harry Scott. Zítra se připojí ke skupince Alex a Josh. Děkuji za pozornost.“ Harry si chtěl jít někam sednout a viděl, jak mu dva kluci ukazují, aby si šel sednout k nim. Tak se k nim vydal. Zjistil, že je to právě Alex s Joshem.

„Ahoj, já jsem Alex“ řekl jeden z nich, měl tmavé vlasy a modré oči. Byl docela opálený a takový trochu tělnatější. Druhý, Josh, byl spíš Alexův opak. Poměrně bledý, světlovlasý kluk. Hubený s hnědýma očima. Harry zjistil, že jsou to prima kluci. Byla s nimi sranda. Když přinesli jídlo, s chutí se do něj pustil, přece jenom to bylo pořádné jídlo. Žádné věci s pytlíku, nebo z plechovky. Po večeři se Harry odebral do kanceláře pana Westa. „Tak Harry, ještě jednou tě vítám. Jak se tu zatím líbí?“ „Máte to tu pěkné. Takové útulné“ „Ano to jistě, také proto jsem ho vybral. Tak u večeře jsem si všiml, že si docela rozumíš s Alexem a Joshem, to jsem rád, že sis našel kamarády tak rychle. Teď k pravidlům této brigády. Zvířatům nesmíš nijak ubližovat- i když myslím, že to je ti jasné. To je asi to nejhlavnější pravidlo. Pak z areálu se nesmíš vzdálit bez dovolení mě, nebo Mirandy. V úterý a ve čtvrtek je možné chodit do města a pak ještě v sobotu, kdy přijedou nějaké trhy, nebo jednou za čas i pouť. Jinak práce je vždy habaděj. Tvoří se vždy skupinky, ty teď tedy budeš s Alexem a Joshem. Skupinky se jednou za čas promíchají. Každá skupinka dostane ráno nějaký úkol a ten plní. Když ho má hotový, jde si pro další atd. Čím víc splníš úkolů, tím si víc vyděláš. Jinak, tady máš plánek areálu, nepatří do něj jen Zoo, ale také pozemky okolo ní. Ve většině času budeš pracovat se zvířaty, ale také jednou za čas se musí posekat tráva a upravit stromy a keře i mimo Zoo. No tak to je myslím všechno. Ráno na nástěnce uvidíš úkol, který budeš dělat. Tak, už můžeš jít. Dobře se vyspi, ať máš zítra hodně sil.“ řekl West. Harry se s ním rozloučil a odešel do pokoje.

Druhý den ráno se probudil strašně brzo, ještě byl zvyklý z výcviku. Tak se převlékl a sešel dolů do jídelny. Tam zrovna West a Mirandou špendlili na nástěnku dnešní program. Když si ho všimli, vykulili oči: „Proboha Harry, co zde děláš tak brzo?“ zeptala se Miranda. „Už jsem, nemohl spát, jsem zvyklý stávat docela brzo.“ řekl Harry. Odešel ke stolu, na kterém už byla připravená ošatka s pečivem a vedle s máslem, marmeládou a medem. Harry se v duchu usmál, takovouhle snídani dlouho neměl. S chutí se pustil do jídla, když se najedl, šel se podívat na nástěnku. Byl spolu s Alexem a Joshem, hned jako první skupina. Dnes měli na starosti šelmy. Vyčistit jim pavilon a opracovat maso. Naštěstí přímý kontakt s nimi neměl. Když už se chystal odejít z jídelny, narazil ve dveřích na moc pěknou holku. „Ahoj, já jsem Elisabeth.“ řekla s úsměvem, Harry jí jen úsměv oplatil: „Já jsem Harry“ a šel dál. Na chodbě pak potkal ještě Joshe. Pozdravil se s ním a šel si připravit věci. Oblékl si jedny z tepláků, co mu MI-6 zabalila a k tomu jedno plandavější triko. Řekl si, že bude nosit spíš něco volnějšího. Harry Scott, byl maniak do biologie, ten na karate a do posilovny nechodí a těžko by vysvětlil svaly, které se mu na výcviku ještě zvětšily. Vrátil se k jídelně, kde už viděl připraveného Joshe. „Kde je Alex?“ zeptal se Harry, Josh mu n a to se smíchem odpověděl: „Nejspíš teprve stává, vždycky mu to strašně trvá. Je o hroznej lenoch. Za to tebe jsem viděl vstávat hrozně brzo.“ „Jsem zvyklý stávat hodně brzo, ale myslím, že tady zlenivím.“ Pak se podíval za Joshem a tam uviděl ještě napůl spícího Alexe. Kluci ho jen popohnali, chvíli na něj čekali, ale nakonec pomalu vyrazili k pavilonu šelem. Vyčištění a úprava masa, kterou měli dělat, jim zabrala čas až do oběda. Alex s Joshem byli překvapení, jak Harry umí výborně zacházet s nožem. Rychle se najedli a šli si pro další instrukce, dostali za úkol posekat trávu v rajonu Z3. Pak ještě vyvezli posekanou trávu na místní hnojiště a už byl čas večeře. Na večeři si Harry všechny prohlédl, všichni byli unavení a podle toho jak se svíjeli, usuzoval, že je i všechno bolí. Harry se sám cítil docela dobře, tohle nebylo zdaleka tak náročné. Malinko práce nikomu neuškodí, zvlášť ne tak namáhavá. Byl tak zabraný do vlastních úvah, že si ani nevšiml, že ho pan West pozoruje. Bylo mu divné, že jako jediný nevypadá unaveně. Vždyť schválně všem dává složité úkoly, aby byli unavení. Pak se mnohem lépe unášejí. Zavrtěl hlavou s myšlenkou, že na to ještě bude muset přijít. Nastal čas večerky a všichni si šli lehnout. Harry začal pomalinku předstírat spánek, aby to vypadalo, že ho přemáhá únava. Pomalu si lehnul do postele a předstíral spánek. Dveře jeho pokoje se otevřeli, byla v nich Miranda s baterkou, aby zkontrolovala, jestli všichni spí. Harry se potichu zvedl z postele, vzal z nočního stolku mobil a čekal, až kroky na chodbě utichnou. Musel ještě chvíli počkat, pak otevřel dveře pokoje a pomalu se plížil chodbou a doufal, že na nikoho nenarazí. Došel, až k Westově pracovně a opatrně otevřel dveře. V pracovně byla tma a tak použil mobil, který měl poměrně slušně zářící display. Podíval se do prvního šuplíku. Chvíli prohraboval dokumenty, ale nic zajímavého nenašel. Takhle to šlo s většinou šuplíku. V posledním nebylo také nic, když Harryho napadlo, co se podívat ještě pod něj. Vždy tam bývá taková malá kapsa. A samozřejmě, že našel, co hledal. Rychle vše naskenoval a pomalu to tam vše začal rovnat. Když uslyšel na chodbě kroky. Blížili se sem a Harry nepochyboval, že je to pan West. Rychle všechno dal na své místo. Nutno podotknout, že pan Wes má v kanceláři balkon s výhledem na areál. Harry se k tomu balkonu rozeběhl, když v tom se otevřeli dveře a v nich…………………

 

 

 

 

Poslední komentáře
05.02.2009 20:52:37: Miki0- ano i to ti to může připomínat, ale já jí psala na základě série o Alexu Rideru od Anthonyho ...
05.02.2009 20:43:25: supr povídka...stále jsem si nemohla vzpomenout, co mi to připomíná...konečně jsem na to přišla agen...
05.02.2009 11:45:28: Pěkný, těším se na další kapitolu.
03.02.2009 15:12:42: moc pěkná kapitolka! opravdu se ti povedla...těšim se na další=D
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)