Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

HP ve službách MI-6 (I)

2. kapitola

" Výslech " Dursleyových
Tak a je tu noá kapitola, kterou chci věnovat všem čtenářům našeho blogu. Předem se znovu omlouvám za pravopis. Jinak, v této kapitole zase moc děje není.......

2.kapitola- "Výslech" Dursleyových

Od akce na hřbitově už uběhl týden. Pan Blunt seděl v kanceláři, když mu zazvonil telefon, ve kterém se ozval hlas jeho sekretářky: „ Pane Blunte, agent Black (se Siriusem nemá co společného)s vámi chce mluvit.“. „Dobře, tak ho vpusťte dál“. Jen to řekl tak se otevřeli dveře a dovnitř vstoupil agent, který měl za úkol zjistit něco o Harrym. Už se nadechoval, že začne mluvit, ale Blunt ho zastavil. „Počkáme nejprve na paní Jonesovou. Myslím, že si to ráda poslechne!“ A opravdu za chvíli někdo zaklepal a paní J. vstoupila dovnitř. Usadila se vedle Blunta,  naproti agentu Blackovi. Ten konečně dostal povolení mluvit: „Tak jsem vám tedy zjistil, kdo ten kluk je. Ale musím říct, že to bylo těžké. Nikde o něm nejsou žádné informace- na žádném úřadu, jediné co víme je, že ten kluk se jmenuje Harry Potter. Do svých jedenácti žil u nějakých Dursleyových v Kvikálkově ( Surrey ). Ti ho pak odvezli do  londýnského sirotčince Sv.Klára, kde si ho vyzvedla Susannah Mathewsová, ta ho adoptovala a on u ní od té doby bydlí. Má spoustu kroužků, ve kterých je opravdu dobrý. Chodí na karate a do horolezeckého a potápěčského kurzu. Také jsem si promluvil s jeho třídním učitelem, nebylo to zas tak těžké. Harry je prý velice dobrý v jazycích. Už umí francouzštinu a němčinu a začíná s japonštinou. Jeho učitel také říkal, že ho velice baví adrenalinové sporty- proto možná to horolezectví s potápěním.“! Tak to je tedy obdivuhodný chlapec. Kolik mu vlastně je?“ zeptal se Blunt ( to pan budu vynechávat, když nepůjde o rozhovory…) „ je mu 14, alespoň podle toho adoptivního listu“ odpověděl Black.

„ Teda na čtrnáctiletého chlapce už má docela nabitý program. Jen mě zajímá, jakto, že o něm do jeho jedenáctých narozenin není nikde ani zmínka?“ zeptala se tentokrát paní J. „ To nevíme, proto chceme najít ty Dursleyovi a promluvit si s nimi. Je to jejich příbuzný, tak by o něm měli něco vědět. Chtěl bych tam jet už dnes odpoledne.“ „ Dobře, tak jeďte a pak mi dejte vědět.“ Řekl pan Blunt a tak jako vždy si usrkl kávy, pil jí tak často, že všem připadalo, že je závislí na kofeinu. Agent Black se odešel připravit na „výslech“ Dursleyových a paní J. odešla k sobě do kanceláře.

Na Alanu Blantovi bylo zvláštní to, že skoro celý den seděl ve své kanceláři a přemýšlel. Sem-tam někoho vyslechl a pak se zase oddal svým myšlenkám. Které se už zase ubírali směrem k neznámému chlapci ze hřbitova, jako už celý tento týden. Teď už věděl, že se jmenuje Harry Potter. Ten chlapec byl prostě výjimečný. Má odvahu a to co všechno umí a o co se zajímá-vždyť to je přesně to, co potřebují polní agenti. Alan Blunt už věděl, co se mu na tom chlapci líbí, bude z něj dobrý agent. Takového agenta nikde nemají, není tomu ani divu, kde najdete dalšího takového chlapce? Bude to výborná zbraň, kdo by také podezříval malého kluka ze špionážní činnosti. No přece nikdo…A i kdyby ho odhalili, tak ten kluk se o sebe umí postarat. To je prostě geniální nápad. Tak nějak  Blunt uvažoval skorý celý den. O Harrym a o své genialitě.

Mezitím agent Black už byl na cestě k Dursleyovým. Čas na svačinu, ideální chvíle na návštěvu. Projížděl Zobí ulicí a hledal dům č. 4. Také nemohl jet z druhé strany, no jo ten zákon schválnosti- vždy to co potřebujeme je na druhém konci. Konečně je tady, vystoupil z auta a pořádně ho zamkl. Pomalu šel cestou k domu a přemýšlel, co řekne. Zavonil a čekal. Za chvíli mu přišel otevřít pan Dursley, aspoň na pana Durleyho to odhadoval. Už od pohledu mu tem muž nebyl sympatický, byl zavalitý a měl nepříjemný obličej a zdvořilosti také mnoho nepobral: „ Dobrý den, co tady chcete. Jestli nám chcete nabízet nějakou reklamu, tak to zase pěkně můžete odejít. My o nic takového nestojíme.“ Řekl pan Dursley tvrdě. „ Dobrý den, tak od reklamy nejsem, jmenuji se Black a jsem zástupce ředitelky sirotčince Sv.Kláry kam jste před třemi roky dali svého synovce Harryho Pottea. Smím dovnitř, potřeboval bych si s vámi pořádně promluvit.“ Při zmínce Harry Potter pan Dursley úplně zbledl. Neslyšel o tom spratkovi tři roky a vůbec mu to nevadilo. Ale co, pozve toho chlapa dál a pak ho s chutí vykopne. „ Ale jen pojďte dál.“ Pozval ho do dovnitř. Když se usadili do křesla tak přišla do pokoje i paní Dursleyová. „ Tohle je moje žena Petůnie“ řekl pan Dursley. „ Těším mě, madam. Já se jmenuji Black. Jak jsem již řekl vašemu muži, jsem ze sirotčince Sv. Kláry…“ ozval se Black, ale byl přerušen Petůnií: „ To je ten sirotčinec, kam jsme dali Harryho Pottera?“ „ Ano, to je přesně ten. Máme s ním nějaké problémy. Potřebuji si s vámi o něm promluvit. Je to takové problémové dítě.“ začal se svou lží, kterou si promýšlel cestou sem. Tohle bylo jediná kloudná věc, co ho napadla… „ A co konkrétně je s ním za problém?“ zeptala se nervozně teta Petůnie, bála se, aby nezjistili, že její sestra byla čarodějka a ten kluk to zdědil po ní. To by byla pro její rodinu katastrofa. To by třeba Dudlíčka už nemuseli vzít na žádné závody v boxu, ve kterém byl on mistr. V duchu si říkala: „ Klid Petůnie, uklidni se. Zatím se přece o ničem takovém nezmínil…nezmatkuj“ a tak dále.

Z myšlenek ji vytrhl hlas pana Blacka: „ Víte, nějak moc se zajímá o bojové sporty, není moc komunikativní…nemůžete mi o něm něco říci? Přece jenom, žil tu u vás od malička, nevšimli jste si něčeho, co by s tím mohlo souviset?“ „ Ne, ničeho podobné jsme si nikdy nevšimli.“ Řekl rychle pan Dursley, takovým tím tónem, kterým vám naznačuje, že o ničem mluvit nechce. Tenhle tón znal moc dobře od zločinců, které vyslýchal. „ Dobře, jak tak koukám, moc výmluvní nejste. Tak se vás nebudu ptát na nic konkrétního a vy mi o něm vyprávějte sami. Řekněte mi vše, od doby kdy jste ho dostali do péče až do doby, kdy jste ho odložili v našem sirotčinci!“ řekl a čekal na reakci. Dursleyovi ač nechtěli, tak začali vyprávět…( teď toho asi většinu  vymyslím-tak pokud vám něco nebude sedět, tak mě neukamenujte). Tak Petůnie Dursleyová začala vyprávět…

„ Harry Potter je syn mojí sestry Lilly a jejího manžela Jamese Pottera. Ti, před asi čtrnácti lety zahynuli při autonehodě. My jako jediní příbuzní jsme se o Harryho museli postarat. Abych řekla pravdu, tak jsem z toho nikdy neměla radost. Sestru jsem neviděla od dob, kdy přestala chodit do školy. Občas nám jen napsala, že se má dobře a pak, že se jí narodil syn Harry. Vždy jsme si poslali jen dárek k Vánocům a narozeninám. A jednou se nám začaly ty dárky vracet. Jakoby se Potterovi  začali schovávat. A pak najednou u našich dveří ležel malý Harry a u něj dopis, který nám oznamoval úmrtí jeho rodičů a žádost o to, abychom se o něj postarali. My té žádosti tedy vyhověli, ale Harry pak když byl větší začal mít poznámky a byl nespokojený, tak už jsme to nevydrželi a dali ho sirotčince. Víte, on byl takový divný, stejně jako moje sestra. My jsme jen rádi, že jsme se ho zbavili.“ „ TO je sice pěkné, ale moc o jeho minulosti jste mi neřekla.“ Ozval se Black. „ NO dobře, chodil do místní školy. Známky měl docela dobré. Ale učitelé si stěžovali, že se moc nezapojuje do kolektivních her. A dost často se stalo, že se ocitl tam, kde neměl. Třeba lezl na střechu, nebo do sklepa… Jinak do kroužků nechodil, místo toho se toulal po ulicích…“ chtěla mluvit dál, ale pan Black jí přerušil: „ Tak vám velice děkuji, myslím, že jsem si udělal přesnou představu o jeho chování. Mějte se, nashledanou.“ hned jak to řekl se zvedl a odešel k autu. Dursleyovi si docela oddychli, naštěstí nic o jeho „úchylnosti“ nezjistil. Pan Black si také oddechl, z tónu jakým mlvili poznal, že svého synovce nenáviděli. Neměl sice sirotčince rád, ale ten kluk měl docela štěstí, že tam šel. Všude bylo líp než tady. Také poznal, že to co říkali, možná byla pravda, ale mělo to jiné odůvodnění. Celou cestu si to vše urovnával v hlavě a přemýšlel nad tím, jak to odříká Bluntovi. Zpáteční cesta mu utekla rychleji a než se nadál byl před sídlem MI-6. Rychle vystoupal po schodech a ohlásil se u Blunta. Chvíli počkal a pak už jen vešel. „ Dobrý den, pane Blunte. Paní Jonesová. Mám ty informace od Dursleyů, jak jste si přál.“ „ No výborně, tak co jste zjistil?“ „ Tak to, že ten kluk měl štěstí, že vůbec odešel, protože Dursleyovi ho nesnášeli-bylo to na nich vidět a tón hlasu to prozradil také.“ (tak teď jim bude povídat to samé, co jsem psala a myslím, že je zbytečné-abych to psala znova). „ No, to je zajímavé. Co si o tom myslíte, je to pravda, nebo lžou?“ zeptala se paní J. „ Já myslím, že něco na tom pravda bude. Ale z jiného úhlu pohledu, jestli chápete jak to myslím. Třeba to s těmi kroužky, nechodil do žádných kroužků. Podívejte, do kolika chodí teď. Podle mě tam opravdu nechodil, ale protože nemohl. Dursleyovi mu to odepřeli. A to že nechtěl hrát žádné kolektivní hry, třeba ho kolektiv nechtěl vzít. Dursleyovi o něm mohli třeba poslat nějakou pomluvu a rodiče, co to zjistili, zakázali dětem se s ním stýkat…“ dokončil svou úvahu agent Black. „Hmmm, na to něco bude“ zamyslel se Blunt a pokynutím propustil Blacka. Když odešel, tak se Blunt otočil na paní J. Ta se na něj podívala znepokojivým pohledem a po chvíli řekla: „ Ještě jste mi neřekl, proč se o toho chlapce tolik zajímáte.“ „ Pravda, tak teď už vám to mohu říct. Chci z něj udělat naší tajnou zbraň.“ „ Zbraň, ze čtrnáctiletého chlapce? Jak?“ „ Udělám z něho agenta. Budeme ho vysílat na mise. Dovedete si to představit? Nikdo ho nebude podezírat…“ chtěl pokračovat, ale byl přerušen „ Vy jste se dočista zbláznil, vždyť nic neumí. Dovedete si představit to nebezpečí, co mu bude hrozit, vždyť je to jen dítě.“ „ Právě proto, pro nás bude tak cenný. A nediskutujte se mnou paní Jonesová. Už jsem se plně rozhodl a nikdo mě nepřesvědčí….“

 

Poslední komentáře
05.01.2009 21:13:12: Slanka i ostatní: nebojte, na další kapitole se už pracije, ale mám asi půl stránky ve wordu a jen 3...
05.01.2009 18:16:08: Docela se ti to povedlo, taky už se moc těšim na další kapčusmiley${1}smiley${1}smiley${1}:D
04.01.2009 18:16:12: moc hezká povídky ale chtělo by to další kapitolku
03.01.2009 21:24:11: pěkný, těším se na další kapču
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)