Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

HP ve službách MI-6 (I)

16. kapitolka - MI-6

Tak tady máte další kapču. Spousta z vás si stěžovala na špatný konec, té minulé, pokusila jsem se to napravit, myslím si , že tahle zas tak špatně nekončí. Dokonce bych řekla, že má konec naprosto podle čtenářských norem...

snad si kapitolku užijete...

Když se začal probírat, ležel na nějaké mírně ztrouchnivělé posteli. Místnost, ve které postel stála, měla červené tapety se zlatým lemováním. V každém rohu minimálně jednu pavučinu. Trochu hodně zašlý barák, tedy pokud to není jen ta jedna místnost, do které ho dali.
Zvedl se, přitom zavrzala podlaha. Ten hluk přilákal nějaké lidi, ty samé viděl na té louce. Tedy až na jednu ženu, menší zavalitou rudovlasou ženu.
„Jen se posaď, chlapče.“ Řekl ten starý muž, vůdce této skupiny. Harry se na něj podíval s nedůvěrou. Ani se není čemu divit, ničemu toho, co viděl, nerozuměl.
„Neboj, mi ti nic neuděláme.“ Říkal ten černovlasý.
„Já se přece nebojím, já vám jen nevěřím.“ Konstatoval Harry.
„Dobře. Teď chceme, abys nám vysvětlil pár drobností.“
„Jen pod podmínkou, že vy mi některé věci vysvětlíte také.“ Řekl Harry
„Hele mladej, nejsi v situaci, kdy si můžeš klást podmínky.“ Řekl ten divnooký.
„Jak myslíte.“ S tím divnookého odhodil na zeď. Rychle se zvedl a zamířil ke dveřím, ale y mu zatarasil jiný muž.
„Pomalu, nechceme ti ublížit.“ Když mluvil, měl zvedlé ruce, na znamení, že mu nehodlá ublížit. Harry se tedy odporoučel zpátky na postel, kde si v klidu sedl. Cestou ho doprovázely udivené pohledy.
„Co je?“ ptal se zmateně.
„Nic, jen to jak jsi tadyhle Alastora“, ukázal na divnookého, „odhodil na zeď.“
„Neměl si začínat.“
„Určitě je to on“ zaslechl šepot z kouta, ve kterém stál ten černovlasý a ten starý.
„Kdo bych jako měl být?“ zeptal se.
„Harry Potter“
„Jak víte, jak se jmenuju?“ vyvalil na ně Harry oči a obdařil je dalším nedůvěřivým obličejem.
„Jmenuješ se Harry Potter?“
„Ano, ale nevím, co je vám do toho.“ V tom se černovlasý muž rozeběhl k Harrymu a pořádně ho objal. Harry jak se lekl, použil jeden ze svých chvatů – přehodil si ho přes záda – a on skončil na zemi. Ozvala se opravdu velká rána. Černovlasý muž se jen chytil za záda. Harry byl ještě stále v bojové pozici.
„Klid Harry, slíbili jsme, že ti neublížíme. Jsi v pořádku Síriusi?“ ptal se starý muž.
„Já, omlouvám se.“, podíval se na Síriuse, „je to prostě instinkt.“
„V pořádku.“ Skučel muž na zemi.
„teď, když znáte moje jméno, by jste se taky mohli představit.“ Ještě řekl Harry.
„máš pravdu, takže: tohle je Alastor Moody, Sírius Black, Remus Lupin a já jsem Albus Brumbál. Ale teď se Harry prosím posaď  a vyprávěj nám, co se stalo?“
„Co se jako mělo stát?“
„Kam si zmizel od své tety a strýce?“
„Kam jsem zmizel? Spíš kam mě odvezli ne? Počkat, jak o tom víte?“
„To ti pak vysvětlíme spolu se vším ostatním. Teď potřebuji vědět, kam tě ODVEZLI. A kde teď bydlíš.“
„Beru vás za slovo, že mi pak vše vysvětlíte. Teta se strýcem mě odvezli do sirotčince, kde si mě pak vyzvedla Susan. Teď žiju u ní.“
„Kdo je Susan?“
„Moje pěstounka. Moc milá, mladá holka.“
„Aha. Co jsi vlastně dělal na té louce?“
„Měl jsem tam nějakou práci, ale to je tajné.“
„A kdo ti o tom zakázal mluvit?“
„Můj zaměstnavatel.“
„Počkat, ty někde pracuješ?“
„Ano.“
„A kde?“
„TO je tajné. A teď se budu ptát já – Co se na té louce dělo?“
„To je trochu složitější. Víš co, nebudeš se ptát, ale já začnu úplně od začátku.
Víš Harry, ty jsi čaroděj. My také. Teď se nacházíš v kouzelnickém světě, do kterého patříš.“
„Počkat, to snad nemyslíte vážně, že ne?“
„Myslím to naprosto vážně. Kdyby tě tvoje teta neuklidila nám z dohledu, začal by jsi chodit do Bradavic, což je škola čar a kouzel, kde studovali i tvoji rodiče. Všechno jsi měl v těch dopisech, co jsme ti posílali okolo 11 narozenin. Jenže tys ten dopis nikdy neotevřel.“
„Počkat, to vy jste posílali tu hromadu dopisů?“
„Ano to jsme byli my.“
„A co se vlastně stalo, že jsem musel ke své tetě?“
„ To bude na dlouho a proto začnu tvým narozením. Lily a James, tvoji rodiče byli moc šťastní. Štěstí však brzy skončilo, začal je pronásledovat jeden zlý čaroděj….“
„Ten Hadí ksicht z louky?“
„ano ten. Vše šlo podle plánu, měli výbornou skrýš, ale pak se stalo-neštěstí - on je našel. To ti byl rok. Oba tvé rodiče zabil kletbou Avada kedavra. Je to ta nejhorší kletba, není na ní žádná obrana. Oba zahynuli, ale když se Voldemort, to je ten čaroděj“, Harrymu neušlo nepatrné škubnutí havou několika lidí v místnosti, „pokusil zabít tebe, nevíme proč, ale od tebe se odrazilo a zabilo jeho. Tobě zůstala jen ta jizva ve tvaru blesku, která ti zůstala na čele.“
Harry se najednou dostal znovu do toho transu a celá scéna, kterou viděl i na louce se mu přemítla znovu v hlavě.
„Harry, Harry jsi v pořádku?“
„Jo, jen se mi trochu zamotala hlava.“
„Víš co, necháme tě odpočinout.“ S tím odešli. To bylo pro Harryho znamení, na jednu stranu chtěl vědět něco víc o svých rodičích, ale ne za cenu, že nechá doma Susan samotnou a zůstane u těchto divných lidí. První pohled mu padl na okno. Otevřít šlo bez jakéhokoli problému. Kousek vedle byl okap, po kterém by mohl bez problému sešplhat dolů. Svůj plán se rozhodl ihned uskutečnit.
Netrvalo to dlouho a byl dole. Na trávníku spatřil svoji motorku. Ale nenasedl na ni, jen ji vedl, nechtěl na sebe hned upozornit. Vyšel ze zahrádky a ocitl se na nějakém náměstí. Došel až na konec náměstí, tam si nasedl a rozjel se domů.
 
 
                                               
 
Poslední komentáře
26.09.2009 15:42:20: Ahojky, na vaše stránky jsem se dostala nedávno. Velice moc se mi líbí vaše povídky. Tady ta je opra...
22.09.2009 14:49:20: Skvělí, jen tak dál
19.09.2009 14:44:57: úžasný smiley${1} Naprosto s Harrym souhlasím, přece nemůže Susan nechat doma samoutnou. smiley${1}
18.09.2009 20:50:04: Nemam slov jak je to super:-D!rychle dalsi kapcu
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)