Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

HP ve službách MI-6 (I)

11. kapitola - MI-6

Takže, je tu další kapitolka. I když jsem už měla být dávno na tanečním soustředění, přidávám jí...jsem nemocná - nebo - byla jsem a na soustředko jedu až později (a to je heozná otrava).

Ještě dnes přidám 12. kapitolku....

11. kapitola

Večeře nikdy nebyly společné. Vždy vám jídlo donesli do pokoje. Proto ani nevěděl, co je tu za chlapce. Večer byl tedy sám, ale nevadilo mu to, musel si utřídit myšlenky. Přemýšlel tak usilovně, že z toho usnul.

Ráno ho probudil signál, který vždy vyslali do chodby. Byl o velice nepříjemný zvuk, ale bylo to rozhodně účinné.

Snídani mu donesli, pak se oblékl a sešel dolů, kde se začali shromažďovat ostatní chlapci. Byli tak zhruba v jeho věku.

„Heleme se, nový klučina“ řekl jeden nagelovaný frajírek, vypadal, že je ze všech nejstarší a nejblbější. Okolo sebe měl partičku dalších kluků. Harry (odteď už Henry- aspoň v tomto případu) jen protočil a ignoroval je. Ale o ni to jen tak nechtěli nechat a začali se do něj navážet. Když si všimli, že to na něj nemá žádný účinek (ono, kdyby prožili to co on, tak by se mu nedivili), tak se jeden z nich rozhodl, že ho uhodí. Jenže Henry bez problému uhnul a ještě protivníkovi sevřel ruku a skroutil za zády.

„Ještě jednou na mě mákneš a tu ruku ti zlomim.“ Řekl s hrozbou v hlase. Kluk se bázlivě stáhl. Ostatní jen nevěřícně zírali, ještě neviděl, že by někdo této partě vzepřel. Pak se na  něj koukali s úctou. Henryho z těchto pohledů vysvobodil až trenér, který sešel ze schodů.

Trénink začal rozcvičkou, nejdřív se měli rozběhat. Dvě kolečka kolem hřiště, pak si protahovali nohy a nakonec to završili jedním kolem okolo hřiště. Pak už jen trénovali, utvořili týmy a začalo se hrát. Henryho dali do jednoho z nich. Naštěstí byl proti tomu nagelovanému frajírkovi.  Jeho družstvo je nakonec porazilo. Měl hroznou radost.

„Páni, Krossi vy jste talent.“ Pochvaloval si trenér.

Ostatní si ho pochvalovali.

„Ahoj, já jsem Joe.“ Přišel za ním jeden kluk.

„Já jsem Henry.“ Pozdravil ho.

„Jsi v tom opravdu dobrý. Viděl jsem tě v akci. Tohle se jen tak nevidí.“ Byl velmi nadšený.

„díky“ řekl Harry a šel do svého pokoje, kde se převlékl. Zpocené oblečení nechal vyvětrat.

Cestou do jídelny míjel kancelář Townsenda. Zevnitř zaslechl velmi zajímavý rozhovor.

„Už je vše připravené. Dnes mu to přidáme do džusu. Zítra by měl podat ještě lepší výkony než dnes. A že mu to dneska šlo, byl skoro na stejné úrovni jako jeho spoluhráči, kteří už měli AX 23 v sobě.“

AX 23, co to je? Ptal se sám sebe Harry. Asi už to brzo zjistí, jistě se bavili o něm. Ale tohle je důkaz o tom, že na těch chlapcích něco testují, to musí MI-6 stačit. Ale zase nejlepší by bylo zjistit, jak ta látka pracuje. Musím ještě počkat, řekl si a urychleně zmizel, protože slyšel zasouvat židli.

Na večeři si dával dobrý pozor, co pije. Mluvili o džusu, tak co si dnes džus nedat? Ale zase to by byl v podezření, musí to vypít, ať je to cokoliv.

Právě k němu přišli s tácem džusu na tácu. Harry se na ně mile usmál, převzal džus a rychle ho vypil. Cítil v ústech takovou divnou pachuť, ať je AX 23 cokoliv, nechutná to zrovna nejlíp.

Najednou se cítil unavený, proto se zvedl a odešel do ložnice. Ještě před tím si nastavil v mobilu nahrávání, doufal, že ho přijdou zkontrolovat a přiznají se přímo MI-6 do telefonu. A nemýlil se, když ráno zastavil přehrávání, tak asi po dvaceti minutách, se tam začali ty dva bavit. Vše potřebné tam přiznali. Harry zbytek noci smazal, konečnou verzi poslal MI-6 a čekal na odpověď.

Ale nedostávalo se mu jí. Co tam proboha dělají?

„Henry vstávej, je čas snídaně a pak je hned trénink.“ Volal na něj jeho trenér.

Harry se zvedl, už chápal, co ta látka dělá. Cítil se silnější a rychlejší.

Došel na snídani, podíval se na Townsenda, potutelně se usmíval. Parchant.

Trénink byl o dost jednodušší, ani se necítil tolik unavený. Ale za to ho bolela hlava. Joe dnes nebyl na tréninku, čím by to tak mohlo být? Po tréninku se rozhodl, že se půjde podívat do Townsendovi kanceláře.

Další rozhovor, v poslední době na ně mám nějaké štěstí, říkal si Harry.

„Zase další kuk odpadl, moc toho nevydržel.“

„Který kluk?“

„Joe Williams.“

„Toho není škoda. Jak je na tom?“

„Nejdříve ho bolela hlava a potom odpadl. Má horečku, ale ta je z důsledku otravy krve. Měl špatnou reakci na AX 23.“

„říkám, nebyla ho škoda.“ Řekl Townsend a potutelně se usmál. Pak pokračoval.

„A jak je tam ten nový?“

„Vynikající, látka na něj mistrně působí. Ale asi toho také moc nevydrží?“

„Jak to?“

„Pobolívá ho hlava. Bude mít také reakci.“

„K čertu. No nic, budeme hledat dál.“

Cože? Já že mám špatnou reakci? Jestli se MI-6 do 24 hodin neozve, tak uteču a Blunta vlastnoručně zabiju, slíbil si Harry.

„No nic, jdeme se najíst.“ Oba se zvedli a odešli.

Toho Harry využil a vešel dovnitř. Začal hledat nějaké další informace.

V Townsendově stole narazil na velmi zajímavou složku.

Žádné komentáře
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)