Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

HP ve službách MI-6 (I)

1.kapitola

První střetnutí

Byl už konec prázdnin a zítra se mělo jít do školy. Harry se do nové školy moc těšil, ale víc se těšil na kamarády. Od té doby co sem přijel si našel kamaráda. Ono taky v okolí nikdo jiný nebyl. Každý byl někde na dovolené. Jeho kamarád se jmenoval Jack, Harry zjistil, že Jack chodí do stejné školy i třídy. Jack mu začal vyprávět něco o jeho budoucí třídě. Prý je bezva, jen je tam jeden kluk, který rád šikanuje děti. ( Když o něm Harry slyšel, velice mu připomněl Dudleho, ale naštěstí Dudley je někde v Zobí ulici a on je tady. A teď začne chodit na karate, takže i kdyby Dudleyho potkal, tak by snad vyváznul lépe než dříve ). S Jackem si hrozně rozuměl, jak zjistil, měli spolu mnoho společného. A Harry cítil, že Jack je ten správný kamarád, ten který ho nenechá jen tak ve štychu. A bylo to tady, první den v nové škole. „Tak tohle je váš nový spolužák Harry Potter, přestoupil k nám z jiné školy.“ Řekl Harryho nový třídní učitel pan Cross. „ Doufám, že se k němu budete chovat slušně a že ho přijmete mezi sebe. Tak běž Harry“. Harry se při tomhle sebral a odešel si sednout vedle Jacka, který už mu držel místo. Harry se usadil a pan učitel pokračoval ve své řeči: „ Tak jsem rád, že jsme se tu sešli po prázdninách v tak hojném počtu. Také vidím, že jste všichni v pořádku, což mě trochu u některých překvapuje. Doufám, že tento rok se vyhneme problémům, nerad bych tady zase řešil nějaké problémy s vyraženými okny a petardami vyházenými z okna. Také doufám, že se budete učit, mít trojky v páté třídě je trochu ostuda. No ještě si povíme něco o školním řádu a pak už budete moct jít domů.“ A jak řekl, tak taky udělal. Vysvětlil zase něco o školním řádu a už mohli jít domu. Harry se po cestě ještě zakecal a Jackem, který mimochodem bydlel o blok dál. Cesta jim rychle utekla, hned byli doma. Harry přišel do kuchyně a hned ucítil vůni čerstvě upečených toastů se sýrem. Hned se do nich pustil, už měl strašný hlad. „ Ahoj Susan“ pozdravil. „ Ahoj Harry, tak co, jaký byl první den ve škole?“ „ Ale jo, šlo to. Jen to bylo takové nudné, mluvili jsme o školním řádu. Předtím mě ještě učitel představil celé třídě a šli jsme domů.“ Řekl otráveně Harry. „ Tak to je fajn, ale teď jsi jdi připravit věci, za chvíli ti začíná trénink“ řekla Susan. Po svačině pak Harry vyrazil. Moc se tam těšil, představoval si jak jednou nakope Dudleymu zadek. Ale na pomstu není čas, Dudley je minulost a on je v přítomnosti. Přece si tím nebude kazit den. „ Vidím, že máme spoustu nováčků, tak to jsem rád. Takže kdyby jste měli nějaké problémy s nějakými chvaty, tak stačí říct a já se vám to pokusím znovu vysvětlit. Takže tréninky jsou dvakrát týdně. Takže v pondělí budeme posilovat, aby jste měli sílu a vytrvalost. No a ve středu bude normální trénink. Dnes vás nechám, posilovat nebudeme, ale od příštího týdne bude vše tak jak jsem řekl. Takže já vám moc děkuji za pozornost a uvidíme se ve středu. Mějte se pěkně.“ řekl Harryho nový trenér pan Walden. Byl to vymakaný chlap, vyhrál už několik závodů v bojových umění. Byl taky zábavný- alespoň se to o něm říkalo. Další den měl kroužek francouzštiny a ve čtvrtek němčiny. Pátek si vždy nechával volný. A tak to šlo dál. Chodil do školy a na kroužky. Díky pondělku strávenému s panem Waldenem v posilovně byl vymakaný. Měl hodně svalů a díky nim sílu. Nechával si dlouhé vlasy, které mu schovávali jizvu, která nějak začala blednout. (protože moc nebyl v kontaktu s kouzly, spíš vůbec…). Zkrátka se z něj stal pohledný třináctiletý kluk. Ve škole mu to docela šlo, měl většinou 1 a 2. Občas i nějakou horší známku, ale kdo je nemá, že? S Jackem si rozuměl stále víc a víc. Stali se z nich kámoši na život a na smrt. Na karate patřil k těm nejlepším, postupoval do stále větších úrovní obrovským tempem ( za to mohla jeho kouzelná stránka =))). Francouzštinu s němčinou už ovládal docela bravurně a tak se rozhodl se naučit další jazyk. Zrovna se otvíral kroužek japonštiny, tak se přihlásil. Jak zjistil, hrozně ho lákali a bavili adrenalinové sporty- prostě něco, kde je riziko. Tak začal chodit na kurzy potápění a horolezectví. Tam chodil i s Jackem. Při lezení na stěnu, vždy lezli vedle sebe a docela slušně si při tom pokecali. Susannah dělal jen samou radost. A říkáte si jestli si kvůli jeho kroužkům neutahovali opasky? Kdepak, Susan si našla dobrou práci, byla dobře placená a strašně jí bavila. Jednou šel domů ze školy, Jack byl zrovna nemocný a tam musel jít Harry sám. Vždy když šel do školy tak chodil okolo místního hřbitova. Kdo si teď myslí, že se Harry bál, když šel sám, tak to prrr. Byl parný den, aby ne, vždyť už byl konec června. Za chvíli končil školní rok. Za měsíc bude mít Harry  narozeniny. Už mu bude čtrnáct, neuvěřitelné jak ten čas letí. Ještě před třemi lety byl u Dursleyových a poslouchal ty jejich věčné žvásty. Na Dursleyovi už téměř zapomněl. Vzpomněl si na ně jen málokdy. Ale zpět k tomu co se na hřbitově událo. Zrovna probíhal nějaký pohřeb, shromáždilo se zde hodně lidí. Jen Harrymu se na nich něco nezdálo, vypadali až moc stroze, nějak podezřele. Zrovna se jeden podrbal za uchem a zvedlo se mu sako a pod ní měl zbraň. Vážně zbraň. Když to Harry viděl, tak si řekl, že už raději půjde s nimi se opravdu nechtěl zaplést, ať jsou, kdo jsou. Uslyšel za sebou nějaké šustění, ale než stačil otočit, někdo ho chňapl a dal mu kudlu pod krk. „ No výborně, někoho takového jsem potřeboval. Ty budeš jako dobrý rukojmí. Tak jdeme!“ Harry ač nechtěl, musel jít. Nevěděl, kdo ho to drží. Ale poznal že je to muž, podle hlasu docela mladý, takových 30. A taky to, že má velkou sílu. Vkročili na půdu hřbitova a pomalu se přibližovali k hloučku těch divných lidí. V tu chvíli si jich jeden všiml a upozornil ostatní. Harry za sebou zaslechl hlas: „ Ale-ale, jste nějací vyjevení. To jste si vážně mysleli, že vám neuteču a že budu vyjednávat. To tak. Ale teď jsem vás dostal, okamžitě mi přistavíte vrtulník s plnou nádrži, nějaké peníze do začátku ( to chtěj všichni…). Nebo tohohle klučíka podříznu. A myslím, že vy od MI-6 jste sice surový, ale většinou si dětí vážíte, tak šupem.“ Aha, tak proto jsou ti lidi tak divný, říkal si Harry. Oni jsou od MI-6 to je ta špionážní služba. Ale teda co Harryho namíchlo, bylo to, jak ho ten chlápek-co-mu-drží-kudlu-pod-krkem řekl klučík. Tohle neměl dělat, to se Harry fakt namíchnul. Najednou ucítil jak se mu „vaří„ konečky prstů. To teplo se začalo šířit po celém jeho těle a pak otevřel pusu a slyšel sám sebe jak říká: „ Nikoho podřezávat nebudeš ty bastarde!“ pak mu dupnul na nohu, sevřel jeho ruku a vykroutil mu nůž. Ruku mu stočil za záda, do jedné velice bolestivé pozice. Ten chlap se pak ohnul a Harryho díky tomu mohl kopnout do břicha. Chlápek-co-mu-držel-kudlu-pod-krkem už byl vyřízenej, už jen ležel na zemi a namáhavě oddechoval. Harry se na něj jen podíval a řekl: „ Příště si lépe vyber, koho si vybereš jako rukojmí,hmmm?“ po tom si sebral svoje věci a poklidně odešel. MI-6 ho pozorovalo dokud nezmizel za hřbitovní zdí. Pak se konečně vzpamatovali, vzali toho chlápka a rovnou ho šoupli do chládku. Mezitím Alan Blunt ve své kanceláři pořádal takovou malou schůzi. Byla na ní jen paní Jonesová-jeho asistentka a jeden z agentů. Alan Blunt byl velice zvláštní muž, vypadal jako mrtvola, neměl žádnou jiskru ve svých šedivých očích a byl strašlivě bledý. A jeho mrtvolnému vzhledu přispívalo i jeho šedivé sako. Oproti tomu paní Jonesová, ta sice nevypadala jako mrtvola, ale byla taková-nijaká. Většinou nosila černou, hnědou, nebo šedivou soupravu- sako+ sukně po kolena. Měla černé mikádo ve kterém většinou nosila černou čelenku.

Pan Blunt se nejprve obrátil k tomu agentovi: „ Chci vědět, kdo byl ten chlapec na hřbitově. Chci o něm vědět všechno, co se najít dá. Rozumíte?“ „ Ano pane“ řekl agent a odešel. Paní Jonesová se jen podívala na Blunta: „ Proč se o něj zajímáte?“ „ Protože, to co jsem dnes viděl na tom hřbitově bylo zvláštní. Promiňte, ale aby kluk, kterému mohlo být tak 14, aby se takhle postavil k tomu co se stalo, to je nějaké divné. Vemte si, že každý dospělý, kdyby jste mu dalo nůž pod krk a vyhrožovala, že ho zabijete. Tak každý by se klepal jak ratlík, ale tenhle ne. Jen tak v pohodě tam stojí a najednou udělá pár šikovných chmatů a útočník, který nám dělal týdny problémy, je v tu ránu na zemi, neozbrojen.“ Řekl pan Blunt a lokl si trochu kávy, kterou měl na stole...

Poslední komentáře
30.12.2008 12:25:06: super kapitola moc se povedlasmiley${1}
27.12.2008 13:57:54: super, začíná to zajímavě a jsem zvědavá na další vývoj událostí už se těším na pokračování...
25.12.2008 18:58:26: Moc vám všem děkuji za pochvali- já vám slibuju, že se pokusím o to, aby byly ty pochvaly oprávněné....
25.12.2008 11:49:46: Super povídka. A také super kapitola. Moc se těším na pokračování.
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)