Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

HP - Back in action (II)

8. kapča - BiA

Ahoj. Tak tady máte už osmou kapitolu k Back in ancion - doufám, že se vám bude líbit...
A najednou se něco stalo. Řád obklíčilo asi 20 vlkodlaků. Byly to obrovský potvory a vypadaly hodně krvelačně.
„Brumbále, vypadá to, že máme problém“ konstatoval Dung a rozklepal se strachy.
„Taste hůlky“ rozkázal Brumbál a sám se připravil na útok.
Bohužel jich bylo málo a vlkodlaků moc. Neměli šanci. Molly měla těžké zranění a ostatním docházeli síly.
Nejednou se ozval výstřel a jeden z vlkodlaků padl mrtev k zemi.
Všichni na mýtině se otočili směrem, odkud vyšel výstřel. Ve stínu stromu spatřili postavu. Když vyšla na světlo, oněměli úžasem. Tedy aspoň čarodějové.
Byl to Harry.
V ruce držel pistoli, ze které se ještě po výstřelu kouřilo.
Než se ostatní stačili vzpamatovat z prvního výstřelu, byli na zemi další dva vlkodlaci. Ostatní pak raději vzali roha.
„Ahoj Harry, ani nevíš, jak rád tě vidím“ vydechl si Artur a sesunul se na zem.
„To vidím. Jak to tak vypadá, asi vám budu muset přece jen pomoct“
„Co ta náhlá změna v názoru?“ zeptal se překvapeně Brumbál
„Nemám na výběr,“ přiznal Harry, „vy se o sebe totiž nedokážete sami postarat!!!“
„Hej, tak to není“ ohradil se Moody
„Výborně, takže až příště budete obklíčeni a napůl mrtví, tak já projdu jen tak kolem a nebudu se do toho motat“ otočil se Harry na patě a chystal se odejít.
Pak ale zaslechl Molly, která sténala na zemi a z ran na hrudi ji tekla krev.
Přiběhl k ní a otevřel svůj batoh, ve kterém měl lékárničku.
„Co jdeš dělat?“ ptal se Artur se zájmem v hlase.
„Přece ji ošetřit, když vy toho nejste schopni“ dál je ignoroval a opatrně jí zkontroloval všechna zranění. Vydezinfikoval je a ty největší sešil. Pak ji uspal.
„Hotovo“
„Harry, to s tou pomocí jsi myslel vážně?“ přišel k němu Brumbál
„Já většinou všechno co řeknu myslím vážně“
„To je výborné.“
„Ale nejdřív musím dodělat rozdělanou práci“
„A co máš tak důležitého na práci?“ ptal se Moody
„Ono to vlastně není moc důležité….“ Zapřemýšlel se Harry
„Tak proč s tím tolik spěcháš?“ lamentoval Moody a dělal při tom rukama všelijaká gesta.
„Je to zajímavý případ. Takový krásný jsem dlouho neměl“
„Ach, bože“ kroutil hlavou Moody a radši odešel.
„Dobrá tedy. My ti pomůžeme s tímto případem a ty pak pomůžeš nám. Ujednáno?“ ozval se zase po velice, ale velice dlouhé době Brumbál.
„Ujednáno“ kývl Harry a šel si lehnout.
 
U VOLDEMORTA:
„To je nehoráznost. Tak vy jste toho zmetka klidně nechali zmizet. I s Petegrewem, i když pravda, že toho mi líto nebude. Za tohle vás budu muset potrestat a to hodně krutě. Můj plán ovládnout svět je teď v ohrožení. Ten harant je věštbou předurčen, že mě může zastavit A TEĎ SE TU NĚKDE VOLNĚ POFLAKUJE. JAKO BY NIC!!!“ nadával Voldemort a chodil mezi svými věrnými sem a tam. Čas od času tasil hůlku a nějakého Smrtijeda zmučil. Všichni se na to lítostivě dívali a doufali, že on nejsou další na řadě. Jediná Belatrix byla v klidu, v době útěku byla mimo hrad, takže jí nic Pán vyčítat nemohl.
 
Druhý den ráno Harry vstal velmi brzy. Opatrně, aby nikoho nevzbudil, se vyplížil z tábora ven. Došel až na cestu, kde vytáhl mobil a čekal na hovor MI-6. Dnes mu měli zavolat polohu jeho nového cíle. Zazvonil telefon. Harry ho zvedl.
„takže, ten chlápek, kterého hledáš je v oblasti 41, někde v lese“ ozval se hlas a Harry v něm poznal svého kamaráda
„Někde v lese? Někde v lese? Uvědomuješ si laskavě, kolik čtverečních metrů tenhle les má?“
„Hele, nerozčiluj se, já za to nemůžu“ řekl a položil to.
Harry se vracel do tábora, ale cestou zaslechl nějaké hlasy. Později zjistil, že jsou to lidé z Řádu a něco hledají.
„Co to hledáte?“ ptal se jich, ale už asi tušil, co odpoví
„ne co, koho“ obořil se na něj Sirius, „víš jakej jsem měl o tebe strach? Ráno se vzbudim a tvoje postel prázdná…“
„Klid Siriusi. Nic se nestalo.“ Uklidňoval ho.
„A kdes byl?“
„Nejseš moje chůva. Nemusím ti říkat o každém svém kroku“ Harry se pomalu začínal dostávat na bod varu.
„No to bys měl. Uvědomuješ si laskavě, že po tobě jde ten nejhorší, nejzlejší a nejmocnější černokněžník, co kdy chodil po této planetě“ Sirius na tom nebyl o moc lépe, než Harry. Měl, co dělat, aby na svého kmotřence nezačal řvát jako jeho drahá milovaná matička v obrazu.
„Dík za upozornění. Ale jestli sis nevšiml, tak si to plně uvědomuju“ s poslední slabikou se stala velice nemilá věc. Explodoval kmen nedalekého stromu. Harry zaklel, opět se neovládl, to bylo za poslední dva-tři dny už podruhé. A zase to odnesl strom. Brzy ho ekologové nařknou, že ničí vegetaci.
Všichni vyjeveně koukali na zbytek stromu a pak na Harryho.
A zároveň si všichni ukládali do paměti, že se Harryho nikdy nepokusí naštvat. Co kdyby to příště nebyl strom, ale oni?
 
Poslední komentáře
13.01.2010 14:18:24: líbi se mi to... ale radši mám DDSS.. kdy bude další kapča?
11.01.2010 18:37:13: super kapitola, těším se na pokračovánísmiley${1}
10.01.2010 20:28:52: Úžasné. krásně a zajímavě to pokračuje. Třeba to sebeneovládnutí mu pomůže v tom lese, aby se mu lé...
10.01.2010 13:08:49: Ekologové ho nažknout, že ničí vegetaci! smiley No, a pak taky jak po něm Sirius vyjel. smiley Skvělý!...
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)