Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

HP - Back in action (II)

18. kapitolka - BiA

Tak se stal zázrak :D I přes tu hromady školy jsem si našla chvilku a dopsala jsem další kapču :D

A tu bych chtěla Belle (za její malou komentářovou podporu), Vitě (jako náhradu za DDSS, ke kterému jsem se ještě nedostala) a nakonec Alise (podobně jako u Vity ;) )

Snad se vám bude kapitolka líbit

S-Lucka

Tam se Harry s Claire změnili téměř k nepoznání.
Harry měl na sobě velmi drahý značkový oblek, který perfektně doplňovaly sluneční brýle. Pod nimi se však místo zářivě zelených očí ukrývaly pouze nevýrazné šedomodré kontaktní čočky. A celou změnu dovršila hnědá paruka.
Vedle něho stála Claire v černých elegantních šatech, které toho spíš víc odhalily, než zakryly. Kvůli stříbrným botám na obrovském jehlovém podpatku se musela přidržovat Harryho, aby nespadla. Vlasy, obarvené na černo měla sepnuté do drdolu, ze kterého utíkalo pár neposlušných pramenů.
 
Společně vyrazili k recepci hotelu.
„Dobrý den. Mám zde rezervaci“
„Dobrý den. Vy jistě budete manželé Vauhgnovi. Už jsme vás očekávali. Apartmán 111. Prosím, zde se mi podepište.“ Usmál se na ně recepční.
„Samozřejmě“ usmál se na něj Harry a převzal klíče.
 
„Nezdá se ti, že to šlo nějak snadno?“ zeptala se ho Susan, když jeli ve výtahu.
„Až příliš. Nelíbí se mi to. Musíme dát pozor…“
 
 
Amanda, Albus a Alastor jeli v malé loďce k ostrovu uprostřed jezera. Malé, časem poznamenané plavidlo je sotva udrželo.
Zbytek skupiny musel zůstat na břehu. Všichni s obavami sledovali vzdalující se obrys jejich přátel.
„Co myslíte, že je tam čeká?“ zeptala se zastřeným hlasem Minerva.
„Pravdu? Nemám tušení.“ Ozval se Sirius.
 
„Albusi, co je to?“ sledovala Amanda velký balvan, který připomínal kamenný oltář. Na jeho vrcholu byla miska ozdobená ornamenty, které připomínaly runy. Byla plná nějaké čiré tekutiny a na dně zářil zlatý medailon.
„Ty ornamenty jsem nikdy neviděl. Musejí pocházet ještě ze starého náboženství…“
„…starého náboženství?“
„Ano. Spolku prvních čarodějů, co ovládali prastarou magii. Tu používal samotný Merlin. K ní nebylo potřeba žádné hůlky. Všechno se odehrávalo ve vaší hlavě. Ale kde Voldemort k takovému cennému předmětu přišel?“ dumal Albus.
„To je teď jedno. Musíme přijít na to, co je ta tekutina zač.“
 
 
„Moderní technologie, tomu říkám luxus“ usmála se Claire.
Před chvilkou s Harrym prohledali celý apartmán pomocí speciálního přístroje na vyhledávání štěnic. Objevili tři odposlechy. Jeden se skrýval v malé sošce na konferenčním stolku, druhá byla v ložnici na lampičce u nočního stolku a třetí v koupelně na ozdobném rámu zrcadla.
Na druhém konci seděl drobný opálený muž. Před sebou měl výkonný počítač, na který se nahrávalo každé jejich slovo.
 
„Mají to tu dobře zařízené…“ slyšel hlas mladého muže.
„Co budeme dělat teď, miláčku?“
„Navrhuji vybalit věci.“
„Všechny?“
„To záleží na tom, kolik toho budeme potřebovat.“
 
Poslouchal je již několik minut, ale zatím neslyšel nic zajímavého.
Nic, co by naznačovalo, že tohle není jen tak obyčejný pár. Však oni se prozradí a pak budou pykat.
„Vážně sis toho musela brát s sebou tolik?“
„Jsem žena. Potřebuju mnoho věcí. Ty si vystačíš sám se svým šarmem, ale mě musí něco zdokonalit. Potřebuji nějaké doplňky.“
„vypadá to tu, jako kdybys vykradla klenotnictví.“
 
Muž si povzdechl a šel si udělat kávu. Tady se zatím nic zajímavého nedozví.
Mezitím, několik pater nad ním sledoval Harry manželskou postel, na které byly vyskládané zbraně všeho druhu.
„Vážně sis toho musela brát s sebou tolik?“
„Jsem žena. Potřebuju mnoho věcí. Ty si vystačíš sám se svým šarmem, ale mě musí něco zdokonalit. Potřebuji nějaké doplňky“
„Vypadá to tu, jako kdybys vykradla klenotnictví.“
„Ale jdi ty. Vypadá to, jako kdybys mi to záviděl?“ zašklebila se Claire.
„Co si vezmeš dnes večer na tu večeři?“
„Něco speciálního. Přemýšlela jsem nad tímhle,“ukázala na malou pistoli s uspávacími šipkami, která se dala schovat do výstřihu, nebo kabelky, „s tímhle ho dokonale omráčím, co myslíš?“
„A co rovnou tohle, miláčku? S tímhle ho přímo ozáříš“ ukázal na světelný granát.
 
 
„Tak si to shrneme. Zkoušeli jsme to vylít i vylovit. A to ručně i kouzly a měli jsme štěstí, že tady není osidlo. Takže co teď?“
„Zbývá nám poslední možnost.“ Poznamenal Brumbál a mávl hůlkou. V ruce se mu objevil malý pohár, podobný tomu, ze kterého pije v Bradavicích.
„To nemyslíte vážně. Přece to nebudete pít“ zhrozil se Moody.
„Není jiná možnost.“ Napřáhl pohár a ponořil ho do tekutiny.
V tu chvíli mu ho však Amanda vytrhla z ruky a vypila do poslední kapičky.
„Amando, co…“
„Brumbále, nevíme, co se bude potom dít. Jste z nás nejmocnější a máte hodně znalostí a zkušeností. Potřebujeme vás. Dejte mi další“
Něco v jejím hlase donutilo Brumbála, aby jí poslechl.
Nabral další pohár.
 
 
Poslouchal.
Pořád.
I když za poslední hodinu slyšel jen kus nějaké pitomé telenovely, kterou si pustila drahá Vivian Vaugnová a šustění novin jejího manžela.
Nejvíce se těšil na dnešní večer. Dnes už je dostane!
 
Do místnosti vstoupila další osoba. Vypadala jako součást hotelového personálu, ale pod uniformou pokojské služby se ukrýval agent Bradley.
Na jídelním vozíčku místo jídla ale bylo několik složek, které měl za úkol předat.
Blunt hned po jejich odchodu vyslal několik agentů, aby prohledali byt, ve kterém se Vaugnovy zdržovali před odjezdem sem a další vyslal za několika informátory.
 
„Tak tady máte vše, co budete potřebovat.“ Kývl na ně Bradley a odešel.
Urychleně se vydal zpět do sledovacího domu. Tam vytáhl z kapsy bankovku, kterou mu Harry strčil do kapsy, když odcházel.
Na první pohled vypadala obyčejně. Ale když ji dal Bradley pod UV zářivku, zjevil se mu vzkaz:
SLEDUJÍ NÁS.
 
 
Amanda slábla.
Už vypila téměř všechnu tekutinu, ale začala se vzpouzet.
„Já už nechci. Prosím nenuťte mě.“ Vzlykla.
Moody ani Brumbál netušili, že ten lektvar vyvolává halucinace s vašimi největšími obavami. V tom nejodlehlejším koutě vaší mysli najde vše, čeho se nejvíce bojíte, čeho litujete. Musíte to prožívat znovu a znovu.
„Neboj, Amando, tohle už je poslední“ slíbil jí Brumbál, ale věděl, že to není pravda. Ještě minimálně tři poháry to budou.
„Tak dobře….“ Svolila. Jakmile se však napila, zahleděla se s hrůzou v očích někam za Brumbála.
Moody se cítil hrozně. Neustále si v duchu nadával za to, že tu holku do toho zavrtal.
To on měl pít. Neměl ji nechat, aby vytrhla pohár. Měl to předpokládat. Vždyť byla jeho žačka. Znal ji. Nebo spíš, měl ji znát.
Ta hrůza v očích. Věděl, že tenhle pohled nikdy nezapomene…
 
„Co tam tak dlouho dělají?“ zašeptala nervózně Minerva.
„Neboj se o ně…Albus je nejmocnější čaroděj této doby a Moody s Amandou jsou výborní bystrozoři. Oni to zvládnou“ utěšoval ji Sirius, ale sám tomu moc nevěřil.
V tom ticho jeskyně prořízl výkřik čiré hrůzy.
Amanda!
Co se to děje?
 
 
 
 
Poslední komentáře
18.03.2012 22:13:49: chtělo by to pokračování ... tahle povídka je víc než jen zajímavá (myslím tím oba dva díly MI-6) ko...
18.03.2012 18:01:33: chtělo by to pokračování ... tahle povídka je víc než jen zajímavá (myslím tím oba dva díly MI-6) ko...
26.12.2011 21:48:07: Super! Co víc si přát. Dárečky, kapitolka, povídečka, smích, napětí. No, prostě super... smiley Děkuj...
16.11.2011 15:18:39: skvělá kapča těšim se na další
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)