Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

HP alias HS

7.kapitola

Snad se Vám náš Vánoční dáreček bude líbit
Konečně pravda?

Sice měli ještě docela dost času, ale už se rozhodli jít. Stejně se většinou někde zakecali a nechtěli aby jim Snape strhl body za pozdní příchod. Po cestě se zastavili a vlezli do jedné učebny.

Začal Ron: " Tak co Harry, jak se těšíš na další lektvary? To víš tatík ti to zase zavaří."

" Hele Rone, víš co? Sklapni. Na tohle nemám náladu " řekl ledovým hlasem Harry až se Ron s Hermionou lekli.

" Teda Herry, ty dokážeš nahnat hrůzu..." konstatoval Ron.

 " Stejně, víte čemu nemůžu uvěřit?" zeptala se Harmiona a pokračovala " Jak můžeš být Harry synem Snapea, já vím, že tohle jsme už několikrát probírali, ale stejně. Je třeba divné, že máš podobu Jamese Pottera..." chtěla pokračovat, ale Harry jí skočil do řeči " Hermiono, už jsem to říkal a nehodlám to opakovat, je to kvůli kapce krve, kterou mi James daroval, možná se k tomu přičinilo i nějaké kouzlo. A navíc díky té kapce mám i schopnosti světlonoše."

Harmiona chtěla ještě něco namítnout, ale když viděla Harryho výraz, raději toho nechala. Když Harry viděl, že konečně Hermionu umlčel, tak se spokojeně otočil a vyšel z učebny následován svými přáteli. Ovšem nevšimli si, že v učebně byla ještě jedna osoba, která vše slyšela.

Z učebny se vynořila blonďatá hlava, rychle se rozhlédla, jestli ji nikdo nesleduje a odešla na hodinu. Byl to Draco Malfoy, který si v té učebně cvičil některá kouzla na hodiny. Kdyby to cvičil někde na veřejnosti, tak by ho měli za blbce. To si nemohl dovolit. Vždyť je to Malfoy.

Šel chodbou a přemítal o tom, co slyšel. Je to pravda, nebo si jen z něho dělali legraci? Ale zase o něm nevěděli. I když pravda, že občas si všiml jistých podobností v chování „ otce a syna “. A co je vůbec ten světlonoš, o kterém mluvila Grangerová? Nějaký kouzelný tvor, nebo snad nějaká věc s kouzelnými schopnostmi…? Musím to zjistit, zajdu do knihovny (ten už je jak Harmiona) a tam se to pokusím zjistit. Zatím mě Bradavická knihovna nikdy, tedy skoro nikdy nezradila. A takhle dál uvažoval o příbuzenství Snapa a Pottera.

Profesor Snape seděl ve svém kabinetu a připravoval se na hodinu. Teď bude mít Pottera, na to se vždy těšil. Usmál se pod vousy (sice žádný nemá, ale to je jedno), ale vyrušilo ho zaklepání na dveře. Kdo mu proboha může něco chtít? Teď ! Zrovna když má Pottera, jestli ho odvolají z hodiny, tak ponesou známky jeho nelibosti.

"Dále" houkl a dál se věnoval přípravě na hodinu. Dveře se otevřely a stál v nich Draco Malfoy.

Jeho tvář lehce projasnil úsměv (no dobře, spíš škleb): "Draco, co potřebuješ?"

"Já, pane profesore, potřebuji vám říct něco důležitého. Myslím, že se vás to osobně týká."

"Posaď se." ukázal profesor na židli proti jeho stolu.

Draco si poslušně sednul, ale nevypadal že by se mu chtělo něco vykládat.

"Tak co mi chceš říct?" zeptal se raději Snape.

"No, pane já" zakoktal se Malfoy.

"CO?" vyštěkl Snape.

"Pane, slyšel jsem, že Potter je váš syn." vyklopil Malfoy a zadíval se na svoje kolena. Zřejmě ho tam něco velice zaujalo.

"CO JSI TO ŘEKL!" vyletěl Snape a už na něj mířil hůlkou.

"Já, omlouvám se pane. Já už radši půjdu."

"No tak to ani náhodou! Hezky si sedni a řakni mi co jsi slyšel." řekl s notnou dávkou sebeovládání Snape.

"Seděl jsem v prázdné učebně a čekal, až bude čas jít na hodinu. V tom tam přišli Potter se svými dvěma kamarádíčky. Ten krvezrádce se ho ptal jak se těší na lektvary, prý ho zase tatík potrápí. Potter se na něj naštval a ještě plácnuli něco o světlonoších a odešli."

„ To si ze mě děláte srandu Malfoy?“ zeptal se Snape naštvaně.

„ Ne pane profesore, to bych si nikdy nedovolil.“

„ No dobrá, teď jděte laskavě do učebny, za chvíli začíná hodina. Já si to pak nějak s Potterem vyřídím. Obviliate!“  zařval Snape s hůlkou napřaženou na Malfoe. Dracovi se jen zamlžily zorničky, na chvíli měl tupý výraz a už si vůbec nic o tom, co se tu před chvílí odehrálo nevzpomenul. Snape se spokojeně ušklíbl a šel i s Malfoem na hodinu. Harry si toho Malfoyova tupého výrazu všiml, ale než na to stačil upozornit Hermionu, tak už je Snape pustil dovnitř a začala hodina. „ Dnes budeme připravovat uklidňující lektvar, potřebné suroviny a postup máte na tabuli. Tak se dejte do práce.“ Jen mávl hůlkou ( jak už to kouzelníci dělají ) a na tabuli se objelo vše co před chvílí řekl. Tentokrát však byla v hodině malá změnu, která Harrymu vůbec nevadila. Snape si jen sedl za katedru a nechodil kolem třídy. Vypadalo to, že opravuje nějaké eseje, ale přitom po očku sledoval Harryho a při tom přemýšlel ( páni, on to umí…?). Můj syn to nemůže být, takové tele v lektvarech a ta přesná arogance Jamese Pottera. Celou dvouhodinovku lektvarů jen proseděl za katedrou. Nakonec před zvoněním se rozhodl alespoň porozhlédnout po třídě. Okolo zmijozelských jen prošel, přece je nebude kárat před Nebelvírem. Zato nebelvírské si chtěl vychutnat. Prošel okolo Hermiony, tam bohužel nešlo nic zkritizovat. Á Longbottom.

„ Pane Longbottome, můžete mi vysvětlit, proč váš lektvar má zářivě oranžovou barvu a ne brčálově zelenou, takovou jakou by měl mít? „

„ eee“

„ Tak vy mi na to nic neřekne. Tak já vám to tedy povím, dal jste tam příliš mnoho meduňky a odvaru z mišpule. No nic, tento lektvar hodnotím T.“ šel dál a prohlížel si lektvary, většina vypadala docela dobře. A už se konečně blížil k Potterovi, hodnocení jeho lektvarů měl nejraději. Jaké ho ovšem čekalo překvapení, když se podíval do jeho  kotlíku. Byl v něm prvotřídně uvařený uklidňující lektvar. Vypadal jako z učebnice. Snapea to strašně rozzuřilo a tak si alespoň vylil zlost na Ronovi.

„ Pane Weasley, smím se zeptat, proč váš lektvar má podobnou barvu, jako ten pana Longbottoma? Že by to bylo tím, že jste udělat ty samé chyby. Zůstanete tady po hodině i Potterem a Grangerovou.“ S touto větou zazvonilo, všichni se zvedli ze svých míst, jen Harry, Ron a Hermiona zůstali na svých místech. Když třídu opustil poslední student, Snape kouzlem uzamkl dveře a zařídil aby je nikdo nemohl odposlouchávat. Trio se úplně vyděsilo co s nimi chce udělat.

 

Takže, dostal jsem hlášení od anonymního člověka. Mluvil něco o tom ,že my dva jsme příbuzní Pottere, co je na tom pravdy?“ zeptal se Snape.

„ No, pravda to je, aspoň z toho, co vím já“ odpověděl s klidem Harry, i když uvnitř úplně zuřil a hlavně ho zajímalo, kdo je mohl slyšel a ihned to jít vyžvanit Snapeovi. Pak si vzpomněl na Malfoyův tupý výraz, když vycházel ze Snapeova kabinetu. Ihned mu došlo, kdo je slyšel. Malfoy. Ten odporný, zmijozelský práskač. Ale aspoň už to nikomu dalšímu vykládat nebude. V tom tok jeho myšlenek přerušil naštvaný hlas profesora lektvarů.

„ Jo? A kde k tomu máte nějaký důkaz?“

„ Důkaz je takový jeden dopis co mi poslala matka. Když dovolíte…Dopis“ řekl Harry ( kdo neví, Harry může přivolávat věci ), Snapeovi  jen modře zazářila kapsa ( a kdo si to opět nepamatuje, Snape Harrymu ten dopis sebral ).

„ Proč potřebuješ důkaz, když ho máš v kapse, Tatínku“ na poslední slovo dal obzvlášť silný důraz. Ron s Hermionou to jen zaraženě pozorovali. 

Chvilku bylo ticho, ale pak ho přerušil Snape st.: „Co si o sobě sakra myslíte, Pottere? Nikdy mi neříkejte tatínku!“zasyčel výhružně a probodával Harryho nenávistným pohledem. Ten mu ho klidně oplácel a s úsměvem se zeptal: „Proč ne, když jste můj otec?“ Snape se zatvářil tak, že by to nejspíš rozesmálo i mrtvolu. Ron s Hermionou rychle schovali tváře, aby nebylo vidět, že se dusí smíchy. Harry se však úplně klidně díval svému rozzuřenému otci do očí a pořád se usmíval. „Pane profesore.“ dodal ještě. Snape vypadal, že by nejradši zaklel Harryho do něčeho velice odpudivého, nakonec se ale ovládl. „Všichni tři okamžitě běžte na další hodinu. A Pottere, v sedm večer u mě v kabinetu.“ zasyčel (už zase), vyhodil je ven ze třídy a zabouchl jim dveře před nosem. Tak se tedy vydali na další hodinu, měli přeměňování. Ron měl naprosto užeslý výraz ve tváři a už chtěl něco říct, ale Harry ho zarazil. „Teď ne.“ zasyčel mu do ucha. Tak moc teď připomínal jejich profesora lektvarů, až se Ron bezděky otřásl. Ale to už k nim přicházel Malfoy i se svými dvěma gorilami a samolibým výrazem na tváři. „Co chceš Malfoyi?“ zeptal se jízlivě Harry. Ale radost ze společné hádky jim zkazil Snape, protože vystrčil hlavu ze svého kabinetu a zasyčel: „Okamžitě jděte všichni na hodinu.“(pozn.autora:ten taky všechno zkazí). Oni se na něj jen otráveně podívali a ač neradi šli na další hodinu. Před třídou už na ně čekala profesorka McGonagalová a pustila je dovnitř. Na hodině Harry skoro nevnímal a málem si vysloužil školní trest z přeměňování.  Po hodině, ve které ani nevěděl co se dělo, šli na oběd. Tam u učitelského stolu viděl svého „ papínka „ a znechuceně si šel sednout. Měl chuť odejít, ale měl takový hlad, že by toho akorát litoval.

Snape seděl spokojeně v jídelně ( že už ho z toho věčného sezení nebolí zadek), když v tom viděl jak tam vchází Potter, jeho tzv. syn.

Toto se stane v jednom okamžiku a jediný, kdo si toho všimne je Brumbál. Ani mu to nepřijde nějak zvláštní, ty dva se tak nenávidí. Určitě mu Snape zas dal nějaký trest a Harry je teď hrozně naštvaný. Bude si muset k sobě Snapea zavolat, ten chlap má na Harryho špatný vliv. Ten ze školy z lektvarů pozná jen školní tresty… „ Severusi, můžeš potom zajít ke mně do ředitelny? Musím s tebou něco probrat.“ Řekl Brumbál. Snape se jen otočil a kývnul, vypadal docela klidně, ale uvnitř úplně znejistěl, co když Brumbál zjistil, že Potter je jeho syn. To by mě pak taky mohl donutit, abych si ho vzal na prázdniny. Prázdniny ztrávené s Potterem, to by bylo snad to nejhorší co za život zažil. Brumbál si všimnul krátkého zaváhání. Ten chlap mi něco tají. Na to budu muset přijít.

Poslední komentáře
21.03.2009 16:54:03: Hezky začatá povídka, kdypak bude další kus? smiley${1}
20.03.2009 17:25:02: Je to super, ale chtělo by to pokračování. smiley${1}
14.03.2009 11:04:27: MISIKANA: Rádi se spřátelíme...
13.03.2009 21:46:22: Ahoj. Chcete se spřátelit?
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)