Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

HP a ZI - dokončeno

Epilog

Tak jsem se rozhodla, že napíšu ještě epilog. Vím, že má úplně jinou náladu a že se k celé předchozí povídce vůbec nehodí, ale je mi to jedno. Prostě jsem měla melancholickou náladu a chtělo se mi psát =D. Tak bych byla ráda, abyste si to přečetli....S-Hanka

Po deseti letech:

Harry Potter seděl na okně a vzpomínal. Ptáte se na co? Na svůj sen, ve kterém se dozvěděl spoustu informací. Až později se ukázalo, že to byl sen, který mu měl pomoci porazit Voldemorta. To se mu taky nakonec povedlo, ale nepřinášelo mu to vytoužený klid. Byl obklopen lidmi, ale připadal si neskutečně cizí a osamělý. Toužil se vrátit zpátky do svého snu, kde byl plný sil a užíval si života obrovskými doušky.

“Ahoj, Siriusi. Ty mi taky budeš chybět.” Pak se otočil na Remuse. Padli si do náručí a Harry jen stěží zadržoval slzy, které ho teď už skoro nesnesitelně pálily v očích.

“Budu ti psát.” ujistil ho Remus a usmál se na něj. Harry mu úsměv oplatil.

“Máte štěstí, že tu není Severus. Ten by dělal scény.” uchechtl se Moody a Harry se tak vrátil do reality.

“Ahoj, tati.” rozloučil se Harry.

“Čau, Rubeusi. Měj se hezky.”

Měl jsem alespoň částečnou rodinu a přátele. Všechno bylo v pořádku. Teď nemám ani jedno. Sice se ukázalo, že Remus Lupin byl doopravdy můj otec, ale krátce poté, co mi to řekl, musel na akci, ze které se už nevrátil. Hermiona si vzala Rona a odstěhovali se na Aljašku. A Ginny, ta Ginny, kterou jsem vždy miloval a vždy milovat budu, začala chodit s Deanem a docela jim to klape. Takže jediný, kdo mi zbyl, je Sirius a ten je pořád někde pryč. Konečně ho uznali nevinným, a tak teď pracuje na ministerstvu.

Pak se na Voldemorta ušklíbl a zeptal se: “Tvoji Smrťoušci ti už moc nepomůžou, co?”

“Mě-nebudeš-urážet!” odsekával Snape a zvedal se ze země. Sirius ho chtěl znova spoutat, ale on kouzlo odrazil. Doletělo přímo na Harryho, ale ten něco podobného čekal a taky ho odrazil. A tentokrát už našlo svůj cíl-vpilo se do Voldemortova týla.

Společně jsme dokázali Voldemorta porazit a dokonce se u toho pobavili. Byl jsem šťastný. To nikdy nezažiju. “Bude mi to chybět.” To byly poslední myšlenky chlapce, který přežil, než skočil. Chvíli se cítil volný jako pták. Chtělo se mu smát. Začal zase žít, konečně měl to, co jeho tělo celou dobu postrádalo. Ale proč vždycky, když najdeme to, co hledáme, nám není dopřáno si to pořádně užít?

Sirius Black šel domů po dlouhé a namáhavé směně na ministerstvu. Uvnitř na něj čekala sova. Vzal si dopis a ponořil se do jeho řádků. Když dočetl poslední z nich, čas jako by se zastavil. Dopis mu vypadl z roztřesených rukou a on spadl na tvrdou zem svého vlastního domu. Nechápal, proč ho tady Harry nechal samotného. Ale nevyčítal mu to. On by na jeho místě nejspíš jednal úplně stejně. To bylo taky první, co ho napadlo. Zabít se. Ale pak mu došlo, že musí pykat za to, že se o svého kmotřence líp nepostaral, že ho nechal trpět a nebyl mu dostatečnou oporou. A tohle považoval za trest nejhorší. Zůstat naživu.

Poslední komentáře
18.04.2009 11:21:58: Děkuju moc, pochvala člověka vždycky potěší=D
16.04.2009 06:25:00: Jj, joshlasím s Alexiou, je to moc smutná kapitola, ale velice krásná...
15.04.2009 16:17:39: taka smutna kapitola sa mi moc pacila, chudak Sirius smiley${1}
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)