Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

HP a ZI - dokončeno

9. kapča - ZI

Ta tu máte poslední kapču. Upřímně jsem ráda, že to mám za sebou...Tak si to užijte a byla bych ráda, kdybyste zhodnotili celou povídku=D

S-Hanka

Tam na něj čekalo překvapení. Ve dveřích stál Voldemort a hůlkou mířil na srdce Brumbála, který ležel na zemi a ve tváři měl prosebný výraz. Voldemort se zasmál chladným hlasem a pohlédl na Harryho. V ten okamžik se na jeho hadí hlavu řítilo několik kleteb od členů Řádu, ale on se jako zázrakem všem vyhnul. Brumbál se zvednul a bitva započala. Bylo to strašlivé a každý, co mohl, se snažil ochránit studenty. Harry spatřil Remuse a Siriuse zády k sobě a snažil se k nim probojovat. Když se mu to povedlo, stoupnul si zády k nim a všichni tři si navzájem kryli záda. Ale Smrtijedů byla obrovská přesila a časem členů Řádu a učitelů ubývalo. Harry koutkem oka spatřil letícího Kingsleyho, padající Molly nebo utíkajícího Seamuse. Chtěl jim jít na pomoc, ale ti dva ho drželi na místě. Když už se bitva vyhrotila a ti nejhorší odpadali, Sirius řekl Harrymu: “Měl bys jít pryč, není tu bezpečno.”

“Ne, nemáš právo...” Remus po Harrym střelil neštvaným pohledem a koutkem úst sykl: “Rubeusi, odejdi!”

“Já se o sebe dokážu postarat.” odpověděl mu stejným tónem Harry, ale do jejich debaty se vmísil Sirius.

“Tady není čas na nějaké hádky. Prostě zmiz!”

“NE!” zařval Harry, ale Remus ho popadl do náruče a odnášel pryč. Bohužel ho cestou trefilo omračovací kouzlo a jeho tělo přimáčklo Harryho k zemi. Ten se teď nemohl ani pohnout a nikdo na něj neviděl. Koutkem oka zahlédl Siriuse, jak se potutelně usmál a šel hledat Voldemorta. Ten teď stál proti Brumbálovi s Arturem a bláznivě se chechtal.

“Nudíš se, hadí xichte?” zeptal se Sirius posměšně. Jmenovaný sebou trhnul, ale pak se znova zasmál.

“Ty mě jdeš zachránit, Blacku?” otázal se znechuceně a Sirius si povzdechl. “Čtyři.” Voldemort div nezařval vzteky a přestal se věnovat Brumbálovi. Harry to pozoroval se zjevným strachem. Tahle bitva nevypadala nadějně. Z Řádu už zbývali pouze Sirius a Moody, protože Siriuse nikdo zabít nedokázal a Moodyho nesměl. Voldemort už se nudil a začal se rozhlížet po Harrym. Když ho našel, odklidil z něj vlkodlaka a namířil na něj hůlku. Vyřkl slůvka smrti a Sirius vyděšeně vykřikl. Paprsek se pomalu blížil a čas jakoby se zastavil. Po dlouhé a dlouhé době narazil do Harryho.

A v tu chvíli se mladý čaroděj probudil. Zíral na strop svého pokoje na Grimmauldově náměstí a vůbec netušil, jak se dostal. Vstal a rozhlédl se, ale všechno vypadalo jako dřív. I jeho tělo bylo jako dřív. Opatrně sešel do kuchyně a tam viděl skoro všechny členy Řádu.

“To je dost, že jdeš. Za chvíli začíná porada.” přivítal ho Sirius. Harry vytřeštil oči a beze slova si zabral místo u stolu. Nechápal, co se stalo a kde se tu vzali ostatní. Většina z nich se měla válet na podlaze v Bradavicích. Nutně potřeboval vědět, co se děje, aby se ujistil, že nemá halucinace.

“Co se tu vlastně děje, ta-Remusi?” poněkud se zakoktal.

“Bude porada. A odkdy si tykáme?” zeptal se překvapeně Lupin.

“Eh, pardon.” odpověděl Harry, ale uvnitř něj to vřelo. Jak je možný, že se se mnou nechce bavit? Vždyť je to můj táta! (Střelil po něm kradmým pohledem. Ale zdálo se, že si Harryho vůbec nevšímá a baví se s Brumbálem o plánu na zítřek.) Nebo aspoň možná. Nezdá se, že by mu na mě nějak záleželo. Zato Sirius po mě divně kouká. Sakra! Co se to děje? Možná bych si mohl promluvit s Brumbálem. Ten by mi snad dokázal říct, proč jsem byl tam a najednou jsem tady. Je to moje jediná naděje, jinak se z toho zblázním. Něco tu nesedí! Nejenom, že tu jsou i ti, co mají být mrtví, ale táta...Remus si mě nevšímá, Brumbál má zase v očích svoje veselé jiskřičky a Sirius je vůči mě podezřívavý. To se mi ještě nikdy nestalo.

“Pane profesore?” zavolal Harry a dával pozor, aby mu nezačal tykat.

“Ano, Harry?” podíval se na něj se zdvořilým úsměvem Brumbál, ale poněkud nechápavý výraz zakrýt nedokázal.

“Mohli bychom si po poradě promluvit?” zeptal se a všichni se na něj udiveně podívali.

“Ale jistě.” souhlasil ředitel a zase se zabral do rozhovoru s Lupinem. Harry zakroutil hlavou a umínil si, že nebude poradu poslouchat nebo se ještě zblázní. Takže ho z letargie vytrhl až Brumbálův hlas: “Chtěl jsi se mnou mluvit, Harry?”

“Ehm, ano, pane profesore.” zrozpačitěl. Přestával si být jistý, že mu ředitel uvěří. Ale s tím už teď nic nenadělá. Ředitel zmizel v krbu a Harry ho následoval. V pracovně ho profesor vyzval, aby se posadil a provrtával ho zkoumavým pohledem.

“Copak jsi mi chtěl říct?” zeptal se ředitel milým hlasem a přívětivě se usmíval.

“No, ehm, myslím, že se stalo něco špatného. Kolikátého je?”

“30. července.” oznámil se zkoumavým výrazem. Harry se zmohl jen na: “Aha.” Brumbál ho stále provrtával pohledem, a tak se nadechl a vylíčil mu celý svůj příběh. Až později mu došlo, že to byl sen. Brumbál se pobaveně usmíval, ale když se Harry dostal k bitvě v Bradavicích, usměv mu zmrzl na rtech.

“To je velice zajímavé, Harry. Ale myslím, že bys měl jít spát. A připravit se na zítřek.” vyhazoval ho ředitel. A když viděl jeho nechápavý výraz, dodal: “Máš patnácté narozeniny.” Harrymu najednou narozeniny připadaly malicherné ve srovnání se vším, co poslední dobou zažil (nebo si myslel, že zažil). Tak pokojně odešel a ani Brumbálovi nevynadal za sprosté vyhození. Když za sebou zavřel dveře pokoje, teprve si uvědomil, co to vlastně všechno znamená. Nemohl uvěřit, že by Remus nebyl jeho otec po tom, co se tak sblížili. Nechtěl tomu věřit. Nechápal, jak teď bude se všema vycházet, když je viděl umírat nebo k nim měl jiný vztah, než by měl mít. Bude se s tím muset nějak srovnat, ale bude to trvat dlouho. Ze všeho toho přemýšlení po čase usnul.

Když se druhý den ráno probudil, slyšel dva hlasy. Pravděpodobně se hádaly. Když se soustředil, poznal v nich Remuse a Siriuse. Ale jediné co zaslechl, bylo jméno jeho matky. Lily. Pomalu otevřel oči a uviděl jejich překvapené obličeje a divné postoje, jak ztuhli uprostřed pohybu. Chvíli panovalo tíživé ticho, ale pak ho Harry prolomil.

“Co se to tu děje?” zeptal se poněkud ochraptělým hlasem a Remus se zhluboka nedechl.

“Harry, já ti musím něco říct.”

Poslední komentáře
24.03.2009 14:59:06: Maurietka: Ani se ti nedivim, že v tom máš guláš, já ho chvilkama měla taky=D Jinak moc a moc díky!!...
22.03.2009 16:53:12: Hej, to bylo vůči Harrymu sprostý!!! Takovej zamtek! Tak jo, si myslím, že to co se mu na 99,9% zdá...
22.03.2009 09:10:17: Budu hádat, chce mu říct, že je jeho otecsmiley${1}
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)