Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

HP a ZI - dokončeno

4. Opět na ministestvu

Je tu další kapča!!!!!!!!!

Harry ráno vstal, šel se nasnídat, po snídani ho Sirius učil nová kouzla, aby byl schopen porazit co nejvíce Smrtijedů. Pak si spolu povídali a Sirius se vydal na Přčnou něco nakoupit. V těchto chvílích, kdy byl Harry doma sám, povídal si s Hedvikou, cvičli užitečná kouzla a nebo jen tak seděl a koukal do ohně. Když se Sirius vrátil, pozdravili se, navečeřeli se a šli zase spát. Takto podobně probíhalo ještě několik dalších dní až do neděle, kdy Sirius u večeře oznámil, že zítra je schůzka Řádu. Harry se divil, že to uteklo tak rychle.

Na ústředí:

Když se k nim všichni přemístili, Brumbál začal: “Dneska jsme se tady sešli…abychom ti připíchli střeva na stěžeň ty hajzle=) (to na něj Harry seslal kouzlo a on ho nestihl odrazit)…abychom se poradili a přesně dokončili plán na zítřek. Jak už bylo řečeno minule, Voldemort se chystá zaútočit v devět na ministerstvo, ale počítám, že to bude o něco dřív, aby případná záchrana přišla pozdě. Bohužel (nebo spíš bohudík) má smůlu, protože my máme mapu přemísťování Londýna, takže poznáme, kdy se tam přemístí. Takže Minerva a Remus budou nahoře, Alastor, Kingsley a Dora budou dole. Přemístíte se jakmile se přemístí oni. Ostatní jdou se mnou a budeme čekat venku až se přemístí dovnitř, chvíli počkáme, Harry odežene mozkomory a vejdeme normální cestou, totiž záchodem. Někteří se určitě budou přemisťovat dolu nebo nahoru, o ty se postarají Minerva a Alastor s jednotkami. (kupodivu nikdo neprotestoval, že je nazýván jednotkou, možná proto, že mezi nimi nebyl Sirius) My ostatní se jich pokusíme odrovnat co nejvíce přímo v atriu. Počítám, že ministerští nám moc nepomůžou, takže se musíme spolehnout sami na sebe, nějaké připomínky?” dokončil svou řeč Brumbál. “Jo, málem bych zapomněl, Severus bude mít roztržený hábit, snažte se mu nezpůsobit nějaké zranění, on taky nebude útočit naplno.” Sirius se uchechtl.

Na ministerstvu:

Asi 200 Smrtijedů se naráz přemístilo do atria a náhle nastal zmatek. Kletby létaly sem a tam a od Smrtijedů se oddělily dvě skupinky. Jedna mířila nahoru a druhá dolu, ale tam už na ně čekali členové FŘ, a tak prvních deset Smrtijedů padlo spoutáno k zemi. Dvě hlídky se opět vrátily úplně do prvního a posledního patra, aby zamezily případným útokům. V atriu to zatím vřelo, kletba stíhala kletbu a čím dál tím víc Smrtijedů se válelo po zemi. Až zbyla jen hrstka nejlepších v čele s Voldemortem, který metal kletby na všechny strany a značně tak poničil řady Řádu.

V jeden okamžik zelený paprsek prolétl těsně kolem Remusova ucha a tehdy se Harry rozhodl, že Voldemorta porazí. Nevěděl sice, jak to udělá, ale věděl jistě, že si od něj otce znovu vzít nenechá. Pomalu se tvořily skupinky bojujících: Sirius zaměstnával Bellatrix, Malfoye si vzali na starost Artur a Molly a Brumbál se utkával s Vodemortem. Mezi tím zmateně pobíhali ministerští a padali pod silou kouzel k zemi. Harry, Ron, Hermiona a Ginny mezitím využilli zmatku a schovali se pod neviditelný plášť (díky barevným zábleskům a poletujícím kusům budovy si nohou nikdo nevšímal) a snažilli se vyřídit co nejvíce Smrtijedů.

Takto to probíhalo nejméně ještě deset minut, z ministerských už nezbyl nikdo a Smrtijedi pomalu padali pod zásahy členů Řádu, protože už dorazily i obě skupiny z prvního a posledního patra. To už manželé Weasleyovi porazili Malfoye a Sirius zabil Bellatrix, takže jediní bojující byli Brumbál s Voldym.

Pohledy všech v síni směřovaly jenom k nim. Ginny, Ron i Hermiona už vylezli zpod pláště, ale Harry tam ještě pro jistotu zůstal. Voldemort si ale Ginny všiml a už na ni mířil hůlkou a chystal se vyslat kletbu smrti, když v tom Harry stojící přímo za ním vykřikl: “Crucio!” Voldemort to nečekal, a tak spadl na zem, hůlka mu vypadla z ruky a začal se svíjet v křečích. A protože Harryho kletba byla naplněná láskou k Ginny i k nově nalezenému otci a nenávistí k Voldemortovi, nemohl se nijak bránit.

Moody se musel silou vůle držet, aby neudělal totéž Harrymu. Koneckonců Voldemort byl prostě jeho otec a ať ho jakkoli nenáviděl, v hloubi srdce ho prostě musel mít rád. A teď proklínal (samozřejmě v duchu) Harryho za to, že mu ubližoval. Tím začal spor mezi Harrym a Moodym. Brumbál stál čelem k Moodymu, očividně si byl vědom hrozícího nebezpečí a on na něj rozhořčeně hleděl s hůlkou připravenou k souboji.

Když Harry ukončil spojení, Voldemort jen upadl do bezvědomí. Tolik bolesti najednou pravděpodobně ještě nikdy v životě nezažil. Brumbál ho spoutal a uložil ho do velkého neprůhledného vaku a chytil ho za nohy. Potom chytil i Harryho a ihned se s oběma přemístil na ústředí a za nimi všichni ostatní.

Opět na ústředí:

“Co to mělo znamenat, Pottere?” vyštěkl Moody.

“Myslel jsem, že si tykáme, Alastore.” odpověděl s ironickým úšklebkem Harry. “A k tomu, co to mělo znamenat snad jen tolik, že se snažil zavraždit moji lásku a málem zabil mého otce!” s těmito slovy vrhl ustaraný pohled na Ginny a pak i na Remuse. Oba mu jeho slova oplatili úsměvem, i když Lupin trochu smutným.

“Jak víš, že ji chtěl zabít?” zeptal se znovu Moody.

“Bylo to poznat, a jestli jsi to ty neviděl, tak ho znám líp než ty.”

“To neříkej!” vytahoval znova hůlku Moody. V tom zasáhl Brumbál, který se až doteď skláněl nad pytlem s Voldemortovým tělěm a mumlal jakási zaklínadla. Ale teď už to nemohl ignorovat.

“Alastore, uklidni se prosím. A ty Harry, i vy ostatní, nás teď prosím omluvte.” Harry tedy vyšel ven z místnosti za ostatními a nezapomněl prásknout dveřmi. Sešel dolů do kuchyně a okamžitě si přivolal láhev máslového ležáku a napil se. Pak se usadil ke stolu mezi ostatní. Mezitím v pokoji:

“Alastore, já vím, jak je to těžké, ale-“

“Ne to teda nevíš, nikdo to neví!” vpadl mu do řeči Moody.

“Ale ano, myslím si, že vím. Ale musíš se rozhodnout. Buď budeš s Harrym v rámci možností spolupracovat nebo si naděláš ještě mnohem víc nepřátel, než máš teď. Tvůj otec už by tě zpátky nepřjal a ty to víš. A – nepřerušuj mě!” dodal, když Moody otevíral pusu, aby něco řekl. “A potřebuji, aby sis uvědomil, že tě tady nic nedrží.”

“Vy byste to tu beze mě nezládli, nemůžu vás tu nechat.”

“Nemyslím si, že bychom to bez tebe nezvládli, ale musím přiznat, že by to pro nás byla docela rána.” přiznal Brumbál. Moody přemýšlel aasi deset minut a Brumbál se znovu skláněl nad Voldemortem a cosi mumlal.

“Tak dobře dobře,” soouhlasil Moody. “Zůstanu tu a pokusím se s ním vyjít. Ale jestli bude mít hloupé poznámky nebo bude drzý, tak za sebe neručím.”

Brumbál ho přejel zkoumavým pohledem a řekl: “Můžeš jít a zavolej mi ho sem, prosím”

“Jasně,” ironicky odpověděl Moody. “Už běžím,” a naznačil mírnou úklonu. Nezapomněl prásknout dveřmi (zase-chudáci dveře=)). Sešel po schodech do kuchyně a pronesl: “Máte jít za Brumbálem, Pottere!” Všichni kromě Harryho se na něj udiveně podívali.

“Jistě, Alastore, už běžím…” naznačil pukrle (určitě vám to někoho připomíná). Vyšel po shodech nahoru, neobtěžoval se zaklepat a vstoupil.

“Albusi, volal si mě?”

“Ano, Harry, volal.” zněla odpověď.

“Musíme si promluvit. Posaď se, prosím.” Vyčaroval dvě pohodlná křesla, pokynul Harrymu a sám si do jednoho z nich sedl. “Jak ti jistě došlo, Alastor je Voldemortův syn. Sice ho nenávidí, ale když jsi ho mučil, probudilo se v Alastorovi cosi, co se dá nazvat možná jako láska syna k otci. Je sice velice potlačená, ale pořád v něm dřímá a na to nesmíme zapomínat. Proto bych tě chtěl poprosit, aby ses k němu choval ohleduplně a pokud možno nevyhledával konflikty.”

“Ano, Albusi, pokusím se o to.” slíbil Harry a odešel. Tentokrát už nepráskl dveřmi. Když sešel dolů stočily se na něj všechny pohledy. Chtěl si znova sednout na svoje místo a dopít svůj máslový ležák, ale stalo se něco velice nečekaného…

Poslední komentáře
20.03.2009 14:51:05: Zajímací. Velmi zajímací.
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)