Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

HP a ZI - dokončeno

2. Přítel či nepřítel

Je tu druhá kapča...Ať se vám líbí!

“Jsem Albus Severus Voldemort Weasley. Říkejte mi Albusi. Považuji za nutné, abyste znali celé moje jméno, ale ujišťuji vás, že stojím na straně dobra a lituji, že jsem synem Toma Rojvola Raddleho, který si nechává říkat Lord Voldemort. Bohužel trval na tom, že se budu jmenovat po něm. Ale když mi bylo deset let, utekl jsem od něj a postavil se na stranu dobra. Od té doby se mě snaží najít a nejspíš i zabít, protože jsem ho zradil.”

“Jak vám můžeme věřit?” zeptala se Hermiona.

“Vy mi věřit memůžete, ale ani já vám, takže jsme si quit.” Odpověděl neznámý. Chci zjistit, jak jste na tom se stranou dobra vy. Pojďte se mnou.” Poté přešel na druhou stranu místnosti a otevřel tajné dveře. Jak se později ukázalo, vedly do rozlehlé místnosti. Po okrajích stála pohodlná křesla a uprostřed byl plácek jako stvořený pro souboje. Albus ho jedním mávnutím hůlky proměnil v měkkou matraci. Poručil jim, aby si sedli a dal jim vypít lektvar barvy zapadajícího slunce. Když ho vypili, upadli do neklidného spánku.

Harry běžel loukou a volal rodiče. Běžel dlouho a dlouho, pořád se jich nemohl dovolat. Když už si myslel, že to nevydrží, tak se objevila Ginny. Objala ho a začali se líbat. Když je vyrušil Brumbál, omluvil se a řekl, že je čas jít. Harry ho tedy poslech a přemístil se rovnou do ředitelovy pracovny (ve snu je možné všechno). Brumbál vydal rozkazy a zmizel. Když Harry osaměl, vytáhl ze skříně myslánku a ponořil se do cizích vzpomínek. Přece nebude dělat Brumbálovi služku. Když se vynořil, tak bylo o dost později, a tak sedl na vlak a jel domů. Cestou přilétla Hedvika a přinesla s sebou znamení zla. Jakmile Harry otevřel okno, aby mohla vletět dovnitř, znamení upustila, to se rozprsklo po zemi a začal z něho stoupat strašlivý puch, a proměnila se v Luciuse Malfoye. “Přivedl jsem s sebou svého pána.” a s úšklebkem zmizel. V tom okamžiku se objevila Ufňukaná Uršula, Dobby a Kyngsley Pastorek. Harry nemohl uvěřit svým očím a ptal se jich, co tam chtějí. Oni se mu začali strašně smát. Vlak už zastavoval, takže Harry byl konečně u cíle. Nechal tam ty tři stát a vyšel ven. Objevil se na ministerstvu kouzel přímo před Dolores Umbridgeovou. Sdělil jí, že už ho chytil a odcházel najít Popletala. Když už ho skoro našel, odněhud zezhora se snesl fénix, popadl Harryho a letěl pryč. Pustil ho zrovna nad Hagridovou boudou. Harry se tedy sebral ze země a zaklepal na Hagrida. K jeho údivu se dveře otevřely samy a ven vyrazili obří pavouci. Jen tak tak stihl uskočit, aby ho nesmetli. Vešel dovnitř a tam se rozvaloval Voldemort a drbal na hlavě jednorožce. Harrymu div nevylezly oči z důlků. Když slyšel ta dvě slova: “Adava kedavra,” stihl akorát doufat, že ho zabije rychle a bezbolestně. Z premýšlení ho vytrhla rána a Voldemort letěl pozpátku oknem pryč a jednorožec vztekle zadupal a vyrazil za ním. Harry popadl Kulový blesk, který ležel na stole a vyrazil na opačnou stranu. Přistál u vrby Mlátičky. Větví ji znehybnil a už se soukal dovnitř. Jaké ale bylo jeho překapení, když vylezl u Borgina a Burkese a mířil na někoho hůlkou. Podíval se na ruku a uviděl dlouhé bílé prsty. Uslyšel hlas a chvíli mu trvalo, než mu došlo, že je to jeho hlas: “Crucio.” Uslyšel řev bolesti.

A v tom se Harry/Rubeus s vyčerpáním probudil. Zkouošel si vybavit, co se mu zdálo, ale jen matně si vzpomínal, že zahlédl jednorožce. A v mysli se mu objevila věta: “Pokus o zabití jednorožce se nevyplácí.” A tak Albus poznal, že Harry/Rubeus a jeho přátelé jsou opravdu na straně dobra. Ale mrzelo ho, že mu Harry/Rubeus lhal.

A tak se ho zeptal: “Harry, proč jsi mi lhal, já stejně vím, že jsi Harry James Potter.”

“Ale já ti nelhal,” odpověděl mu Harry/Rubeus.

“Ale jak to?” zeptal se Albus.

“Jednoduše,” řekl Harry/Rubeus a vytáhl dopis od matky. “Mým otcem je Remus John Lupin, ale jeho pravým jménem je James Potter.”

“Ale kdo je teda James Potter Dvanácterák a proč vypadáš přesně jako on?” otázal se Albus.

“Je to Billius Severus Brumbál a nevím, proč vypadám jako on, stejně jako nevím, proč jsem Black, když nemám předka Blacka.” Znovu odpověděl Harry/Rubeus.

“To je jednoduché,” ujal se slova Albus, “tvoje matka byla za svobodna Blacková.”

“Cože!?” vykřikl Harry/Rubeus, “a proč mi o tom nic nenapsala?”

“Chtěla to udržet v tajnosti, ale bohužel to hadí ksicht zjistil.”

“Zajímavý,” ozval se Harry, “já mu taky říkám hadí ksicht.”

“Já taky,” odpověděl klidně Albus.

“Snad nám tu nechceš říct, že mu říkáš tak jako Harry? Vždyť tu přezdívku mu dal on!” ozval se Ron.

“Ano, přesně to vám chci říct,” odpověděl Albus a Harry/Rubeus vduchu přemítal, kolik překvapení ještě dneska zažije. V tom Harryho/Rubeuse něco napadlo a upřeně se zadíval na cedulku na protější stěně.

“Moje oblíbená cedule,” uchechtl se Albus, “hadí ksicht se jí snažil sundat, ale ukázalo se, že je připevněná kouzlem trvalého přilnutí. Takže měl smůlu.”

"Moody nech toho a nehraj to na nás!”

“Dobře, už toho nechám. Jak jsi mě poznal?” zajímal se Moody (pozn.:bude nazýván Moody, aby se to nepletlo s Brumbálem).

“Podle tvého čarodějného oka, nikdo jiný nemohl vidět, kam se koukám.”

“Jasně, příště si budu muset dát pozor.”

“Ale teď nám dej hůlku ty, musíme si promluvit,” řekl Harry/Rubeus a vyndaval lahvičku veritaséra.

“Dobře, dobře,” souhlasil neochotně Moody, vypil lektvar a zatvářil se kysele.

“Jak se jmenuješ?” začala se ptát Hermiona.

“Albus Severus Voldemort Weasley,” zněla odpověď.

“Moody, nedělej z nás blázny a mluv pravdu!” vyštěkl Harry/Rubeus.

“Ale já mluvím pravdu, nejmenuji se Alastor a už vůbec ne Moody. Jsem opravdu Weasley.”

Ron začel přemýšlet a asi po minutě vyhrkl: “Nemůžeš být Weasley, protože ve Weasleyovských zákonech stojí, že si nikdo nemůže změnit jméno.”

“Já si ho nezměnil, já si tak jenom nechal říkat.”

“Ale proč?”

“Copak to nechápeš, Hermiono? Jak by mě svět mohl přijmout, když jsem Voldemort?” Hermiona se začervenala a omluvila se.

“Věděli to James se Siriusem?” zeptal se Harry.

“Jo, věděli to, musel jsem jim to říct, všichni z Nebelvíru jsme si řekli jak se jmenujeme doopravdy, teda kromě Petra, ten tvrdil, že je to jeho pravé jméno."

“Už ti věřím. Co vy?” obrátil se na Rona a Hermionu. Oba přitakali.

“Tak abychom se přesunuli na úsředí Fénixova řádu.” a s tím se chytli Moodyho a přemístili se.

Žádné komentáře
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)