Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

HP a přívěšek

7. kapča - P

Tuhle kapču mam napsanou už nějakou dobu a vůbec nechápu jak to, že tady ještě není... tak se vám moc omlouvam, tady jí máte. Vím, že je krátká, ale v dohledné době by měla přibýt další, už se na ní pracuje :-) S-Hanka

Zdál se mu sen.

Znovu se ocitl v té chodbě, na jejímž konci byly dveře. Přidal do kroku. Když už byl téměř na konci, dveře se otevřely a Harry koukal do tváře svého kmotra. Vyděsil se. Tohle se už nesmí opakovat. Kdyby Sirius udělal jen jeden jediný krok do chodby, pravděpodobně by zemřel nebo se dostal do minulosti. A to Harry nemohl dopustit.

Objali se. Když se Harry jemně vyprostil z objetí svého kmotra, Sirius musel zamrkat, aby zahnal slzy.

„Harry, Remus je mrtvý.“ řekl, ale hlas mu vypověděl službu. Co že! Svět se musel zbláznit.

„Neboj, to ještě nic nemusí znamenat.“ uklidňoval ho Harry, i když to nevěděl tak jistě.

„Já vím, že můžeš zabít V-Voldemorta, ale bojím se, že když třeba něco málo změníš, že Rema zabije někdo jinej a dřív. Já už prostě nemůžu.“ To bylo opravdu vidět. Byl bledý jako stěna a pomalu se rozplýval před očima. Ale nejhorší na tom byly jeho oči. Tak plné bolesti a smutku, že to bylo skoro k neuvěření.

„Jo, to máš pravdu. Si s nervama úplně na dně.“ přitakal. To opravdu nešlo popřít.

„Co třeba zkusit uklidňující lektvar? Ten by ti pomohl.“ poradil mu. Sám ho vyzkoušel, když na tom byl nejhůř a značně mu pomohl.

„Jo, a Siriusi, těmahle dveřma nesmíš projít. Tudy se v podstatě jde do minulosti. Nemusel bys to přežít.“ upozorňoval Harry na skutečnost, která se mu zdála úplně jasná. I v knížce, kde našel to kouzlo, na to upozorňovali.

„Na, tohle ti posílá Brumbál. Odmítl mi říct, co v tom je. Prý něco jako návod, jak HO zabít, ale nic víc nevím.“ řekl Sirius a Harry se v duchu pochválil za správný odhad.

„Díky, já zatím taky nic nevím. Snad ti to jednou řeknu.“ smutně se usmál Harry. Ale už teď věděl, že to nebude moci splnit.

„Snad.“ přitakal Sirius a smutně se na Harryho podíval. Asi postřehl nepatrný podtón falešné naděje v jeho hlase. 

„Hele, už bys měl asi jít, abys mi stihnul vrátit Jamese.“ řekl Sirius a vzápětí už si (samozřejmě v duchu) nadával do debilů a ještě horších nepublikovatelných výrazů. Harry se zarazil. Tohle od svého kmotra nečekal.

„Nezapomeň na ten uklidňující lektvar, Siriusi. A máš pravdu, už bych měl jít.“ odpověděl smutně Harry a otočil se k němu zády. Tohle opravdu nemá za potřebí.

„Sbohem, Harry.“ rozloučil se smutně Sirius. Asi mu došlo, že to neměl říkat.

„Sbohem, Tichošlápku.“ vrátil mu jeho narážku na Jamese. Ať vidí, jaký to je. „A pozdravuj Brumbála.“ řekl naposled Harry a zavřel za sebou dveře do chodby.

Uf, tak tohle by bylo. Teď si v klidu přečtu ten pergamen, určitě tam bude něco důležitýho, jinak by to Brumbál Siriusovi řekl.

Harry se začetl do zprávy a čím víc toho přečetl, tím byl vyjevenější. Začínal si myslet, že Voldemort snad ani nemůže být člověk. Vytvořil totiž šest viteálů. Šest kousků jeho duše přežívá v neživých předmětech a je připraveno páchat zvěrstva. Harry nechápal, jak kolem sebe může někdo rozsévat tolik nenávisti a krutosti jako Voldemort. A teď už konečně pochopil Hagridova slova: „Nevim, jestli byl eště natolik lidskej, aby moh umřít.“ Bylo to tak. Voldemort byl zrůda. Krutá, zlá a zvrácená zrůda. Nic víc, ale ani nic míň. Harry se rozhodl, že to teď nebude řešit a radši půjde spát. Měl v plánu se zítra zeptat Brumbála na členství v Řádu. Doufal, že uspěje, jinak by celá výprava do Bradavic byla k ničemu.

„Ne nebyla, poznal jsi svého bratra.“ rylo jeho 2. já.

„Nevlastního.“ upozornil Harry, ale bylo jasné, že se o tom už nechce bavit.

„To je jedno, ale stejně je to tvůj bratr.“

„No a co! Neznám ho a on nezná mě. A chováním je po svém otci. Taky je takový uzavřený a hází po všech zhnusené pohledy.“

„Geny se prostě nezapřou.“

„Buď zticha a neurážej mojí matku!“ kypěl Harry, ale jeho 2. já se bláznivě rozesmálo.

„Co mi uděláš?“ zajímalo se. „Zabiješ mě?“

„A co když jo?“

„To bys musel zabít i sebe.“ upozornilo.

Harry si v tu chvíli uvědomil, že se nebojí smrti. Bral jí jako vysvobození. Nemusel by řešit žádné malicherné problémy, mezi které počítal i svého nevlastního bratra a jeho otce. Po dlouhém a vyčerpávajícím rozhovoru Harry konečně usnul.

Poslední komentáře
15.09.2009 15:03:55: Višnu: Máš pravdu, občas se chová jako neprostej debil...ale co, ono se to časem spravísmiley Díky za ...
15.09.2009 14:39:33: Moc pěkná kapitolka, nevím, co jiného bych napsala...
15.09.2009 08:19:44: Hezký, ten Black je opravdu někdy idiot. smiley smiley Nikdy nevím, co mám do komentáře napsat. smiley A...
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)