Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

HP a přívěšek

4. kapča - 2.část

druhá část=D

Sirius si šel zklamaně sednout do svého kabinetu a plánek přitom nespouštěl z očí. Bylo mu jasné, že Harry musí být v KNP a taky mu bylo jasné, že z ní musí někdy ven. Ale to Harryho ani nenapadlo, věděl, že ho Sirius nespouští z očí a čeká až vyleze. Tak si lehl do měkoučké postele a jal se pouštět do snu Albuse Brumbála-samozřejmě toho z jeho doby. Ale uvědomil si, že ani tento by nemusel bát úplně na škodu.

Ale to až někdy jindy. On stačí jeden, abych byl zítra nevyspalý. To sem zvědavej, jak budu zvládat hodiny, když budu takhle pořád někam cestovat.

Seděl na stromě a dole pod ním kráčel ředitel. Hodil mu šišku na hlavu a čekal, jak profesor zareaguje. Brumbál se na něj otočil a mírně se pousmál. Plný úlevy seskočil dolů a možná trochu neuctivě pozdravil, ale opravdu si nemohl pomoct. Byl rád, že ho vidí. Vracel mu tu tolik potřebnou jistotu. Ta mu v posledních dnech pořádně chyběla.

“Dobré odpoledne, Harry. Kde se tu bereš?” pozdravil Brumbál a se zájmem si Harryho přehlížel.

“Ále, jenom jsem tak náhodou šel kolem.” odpověděl záhadně Harry. “Ne, jenom jsem vám přišel říct, kde vlastně jsem. Měli bychom to vzít rychle. Navštěvovat sny je poměrně náročné.”

“Jistě, to chápu. Tak tedy, jsi živý?” ptal se Brumbál.

“Ano, jsem v minulosti. Momentálně jsou mému dvojníkovi tři dny. Rodiče jsou šťastní.” zahleděl se někam do dáli. Rychle se ale vzpamatoval. Teď si nemohl dovolit dělat chyby.

“Už vás patrně ve snu nikdy nenavštívím, takže se vidíme na poměrně dlouho naposled. Chcete se mě ještě na něco zeptat?” vzal to rychle Harry. Přece jenom potřeboval zítra ráno vstát.

“Hodláš něco změnit?” ptal se ředitel. To je hodně záludná otázka, ale taky mu to mohlo dojít samo. Harry si byl jistý, že Brumbál zná odpověď.

“To je chytrá otázka. Ano, mám v plánu zabít Voldemorta dřív, než on zabije moje rodiče. Vás se to patrně dotkne, až dorazím do vašeho času. A Siriusovi to radši neříkejte, nemuselo by se mu to líbit.” konstatoval suše Harry. Tak se nesplet. Sirius se u Brumbála stavil, ale to by to ani nebyl on, kdyby to nezkusil.

“V tom případě mám pro tebe jisté důležité informace. Může ti Sirius předat pergamen?”

“Myslím, že ano.” odpověděl Harry a přemýšlel, co mu asi tak ředitel může chtít. Usoudil, že to bude něco o Voldemortovi.

“Asi už je na čase, abychom se rozloučili. Usnul jsem patrně v pracovně, za chvíli mě někdo najde.” poněkud chvatně se rozloučil Brumbál. Asi už se nemohl dočkat, až tu skvělou novinu sdělí Siriusovi.

“To je dobrý nápad, taky bych měl jít. Tak nashle.” rozloučil se taky Harry a byl řediteli vděčný za to, že nemusel jejich rozhovor trhat. To se mu nechtělo, ale Brumbál to vyřešil za něj.

“Ahoj, Harry.” řekl naposled Brumbál a Harry se přinutil vrátit zpátky do KNP.

Harry se vzbudil a chvíli mu trvalo, než zjistil, kde usnul. Komnata nejvyšší potřeby. Jistě, včera přece utíkal před Siriusem. Harry se při té myšlence poněkud pousmál. A pak byl za Brumbálem. Ten mu chtěl předat nějaký pergamen. Nepřisuzoval mu nějakou výraznou důležitost, ale rozhodl se, že si ho s chutí přečte. Podíval se kolik je hodin. Už bylo skoro půl sedmé a Harry se rozhodl, že vstane. Jenom doufal, že ho Sirius nepozoruje celou noc.

Ale to by nezvládl, přece dneska musí učit. Musím se ho nějak nenápadně zeptat, co vlastně učí.

Harry si tedy zašel do koupelny a trochu se zkulturnil. Učesal si svoje světle hnědé vlasy a v duchu se usmál. Takhle dobře se mu nečesalo už hodně dlouho. Vlastně nikdy. Zkontroloval, že jeho čočky stále dobře drží a byl spokojen. Nikdo ho nepozná. Spíš mu dělal starosti Sirius s plánkem. Bylo to velice nebezpečné a opravdu s tím nepočítal. Už se znova sám sebe ptal, proč sem lezl, ale pak si vzpomněl na toho záhadné ho chlapce s hákovitým nosem, černými vlasy a zelenýma očima. Stejnýma jako ty jeho. Začínal litovat, že si je taky nepřebarvil. Ale na to je teď už pozdě. Spíš musel nějak přesvědčit Siriuse, aby ho přestal sledovat. Nebo ještě líp, přesvědčit rovnou Brumbála. Ale to nebude jednoduché.

Kdyby se něco zvrtlo, tak si mě Brumbál maximálně pozve k sobě do ředitelny a bude chtít znát pravdu. Já mu ji řeknu, on mi uvěří a bude klid.

Ale teď už opravdu není čas o tom přemýšlet, musí se jít připravit na hodinu. Tak vyšel ze dveří a opatrně za sebou zavřel. Plášť si nebral, protože se ho rozhodl nepoužívat, proti plánku by mu stejně nepomohl. V klidu došel do svého kabinetu a podíval se na rozvrh. Dnes začíná sedmým ročníkem Nebelvíru a Havraspáru. Na ty se těšil, musí je toho co nejvíc naučit, aby byli schopni vzdorovat Voldemortovi. Je to důležité pro všechny, ale hlavně pro ně. Aby dokázali ochránit sebe a svoje rodiny před Smrtijedy. A taky už jenom proto, že jsou nebezpečné doby a každé kouzlo navíc se vždycky hodí. Harry přemýšlel, co by je mohl naučit. Samozřejmě zase začne malým soubojem, ale nepočítal, že by to trvalo nějak dlouho a oni mají dvouhodinovku.

Možná bych mohl zkusit Patrona, třeba by ho i někteří na konci hodiny zvládli. A nebo bubáka, ale to bych nejdříve nějakého musel mít. Mohl bych se někoho zeptat.

Jako kdyby mu někdo četl myšlenky, ozvalo se zaklepání na dveře.

“Dále.” vyzval klepajícícho Harry. Dveře se otevřely a vešel Sirius Black. Právě si něco schovával do kapsy a Harry měl podezření, že to byl Pobertův plánek.

“Dobrý den, pane Blacku. Posaďte se.” pokynul mu Harry a sám si sedl za stůl. “Slyšel jste někdy o Pobertově plánku, pane Mathewsi.” zeptal se Sirius a Harry se opravdu začal strachovat o svoji identitu. Ale nehodlal Siriusovi nic prozradit zadarmo.

Proč nešel rovnou za Brumbálem? Jasně, týká se to jeho nejlepšího kamaráda.

“Ano, slyšel. Proč?” snažil se z toho vykroutit Harry.

“Víte, mě na něm zaujalo vaše jméno, píše se tam Harry Potter. Co mi k tomu řeknete?” ptal se Sirius a upřel na Harryho tázavý pohled.

“Teď momentálně nic, protože mi za deset minut začíná hodina. Ale řekněme tak,” Harry se trochu zamyslel, “v pět v Brumbálově pracovně. Myslím, že by ho to taky zajímalo.” Sirius se na jeho odpověď nezatvářil zrovna nejpřívětivěji, a tak Harry radši pokračoval. “Nevíte náhodou o nějakém bubákovi? Docela by se mi jeden hodil na výuku.”

“Ne, opravdu nevím. Dobře, u Brumbála budu, ale musím vás upozornit: žádné podvody!” souhlasil neochotně Sirius a opustil místnost.

Achjo, bubáka jsem nenašel, budu se muset obejít bez něho.

Harry se tedy zvedl a vydal se do třídy. Pustil sedmáky dovnitř a opět zahájil hodinu cvičným soubojem. Tentokrát měl docela co dělat, protože tihle studenti už byli poměrně zběhlí. Napadlo ho, jestli si nezaložili něco jako BA, ale pak tu myšlenku zavrhl. Vždyť je až do teď učil Brumbál. Po první hodině se zadýchaně posadil za stůl a rozhodl se, že vyzkouší Patrona. Po chvíli vysvětlování a předvádění se studenti pustili do práce. Na konci hodiny už jeden modrooký mladík přivolal veverku, tmavovlasá slečna velkou kočku a poněkud obtloustlý hnědooký kluk lišku. Harry byl příjemně překvapen. Tahle třída byla opravdu dobrá. Napadlo ho, že by mohl BA založit, ale došlo mu, že asi nebude potřeba. Sám ji v pátém ročníku založil, protože jim učitelka nedovolila používat při hodině kouzla. A i kdyby studenti měli zájem, bylo by to moc nebezpečné. A Harry už takhle má málo času, protože by se měl pokusit o přijetí do Řádu. Doufal, že to půjde. Ale nejdřív by měl něco vysvětlit Brumbálovi a Siriusovi. Zaslouží si to. Jenom doufal, že u nich bude jeho tajemství v bezpečí.

Kdyby se to dostalo k Voldemortovi, zabiju se.

Pak Harry přežil ještě několik dalších hodin, v klidu došel do svého pokoje a svalil se na postel. Když se blížila pátá hodina, zvedl se a šel do ředitelny. Sdělil chrliči heslo, vyjel nahoru a zaklepal.

“Dále.” ozval se Brumbálův poněkud ustaraný hlas. Harry vešel a nestačil se divit.

Pak si Harry vybavil Brumbálovu tvář a vyslovil formulku. Zdál se mu sen.
Poslední komentáře
19.03.2009 18:02:49: Moc hezké.
17.02.2009 14:43:57: gabriel: to je možný...všechno byste se měli dozvědět na konci (snad=D), kdyžtak řekni co přesně nec...
16.02.2009 20:15:59: Tak jo, nestíhám vůbec nic, natož tak psát komenty!smiley Ale jen tolik, kapitola bila boží, ostatně j...
16.02.2009 10:50:11: Super. Moc se těším na pokračování.
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)