Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

HP a přívěšek

4. kapča - 1. část

Tak  tady máte další kapču, taky na dvě části...tak si to užijte...

komentíky potěší....

                                                 S-Hanka

Tajemný muž vstoupil do dveří a usmál se na všechny přítomné. Jeho úsměv odhalil dokonalý úsměv školního idola. Harry měl co dělat, aby mu nevylezly oči z důlků. Toho člověka tu opravdu nečekal.

Do ředitelny vstoupil Sirius Black v mladším a krásnějším vydání.

“Omlouvám se, zdržel jsem se na toaletě.” sdělil jim věcně a Minerva se ušklíbla všeříkajícím ksichtem já-vím-žes-byl-s-nějakou-holkou, ale jeho pozdní příchod nijak nekomentovala.

“Pane Blacku, posaďte se prosím. Ať můžeme pokračovat.” navázal Brumbál na svůj předchozí monolog.

“Co se to s ním stalo? Blacku mi ještě nikdy neřekl. Jako kdyby nevěděl, že to nesnáším.

“On mě musel sledovat, proto přišel pozdě. Sakra, zase jsem něco zmotal. Neměl vědět, jak dobře se v Bradavicích vyznám, aniž bych tu někdy dřív byl. Ale tohle mu nedaruju! Pomsta bude sladká!

“Jak už jsem říkal, toto je Harry Mathews, náš nový profesor Obrany proti černé magii. Doufám Harry, že se ti tu bude líbit.” dokončil Brumbál konečně svůj lehce stresující monolog.

“Děkuji, Albusi. Taky doufám, že se mi tady bude líbit.” ujistil ho Harry.

“Opravdu nebudeš potřebovat někoho, kdo by tě tady provedl?” zeptal se přeslazeným úsměvem ředitel.

“Ne děkuji, já to zvládnu.” odpověděl Harry a snažil se ignorovat Brumbálův významný pohled určený Siriusovi. Ten se jen lehce zamračil a přikývl.

Co si o sobě myslí? Ten dědek! Dát mi ho na starost! Jako kdyby to tu neznal dobře i beze mě.

Až teď si Sirius uvědomil krutou pravdu, že bude úplně zbytečně vysedávat s nějakým chlápkem v hospodě a on z něj zřejmě bude tahat rozumy.

Áchjo! Co jsem to zase schytal? Taky tim Brumbál nemohl pověřit někoho jinýho. Ne, on si musel vybrat zrovna mě.

“Pane Mathewsi, nechtěl byste si odpoledne zajít na skleničku něčeho dobrého ke Třem košťatům?” navrhl poněkud neochotně.

“Nemusíte tam chodit, když nechcete. A já se o sebe zvládnu postarat sám.” zašeptal mu poněkud výhružně do ucha, ale nahlas řekl jen: “Ne děkuji, mám nějakou práci.” a odešel. Pak si uvědomil, že nezná-tedy neměl by znát-cestu ke svému kabinetu, a tak se zase vrátil zpátky.

“Albusi, mohu se zeptat, kde si můžu nechat věci?” Brumbál se na něj nejdřív obezřetně podíval, ale pak přikývl.

“Jistě, pojď za mnou.” A odváděl ho známou cestou do kabinetu profesora obrany.

Aspoň něco.

Uchechtl se v duchu, ale opět si uvědomil, že by se tam dostal tak třikrát rychleji.

To bude mít Sirius těžký, když mě teď má sledovat. Sice je jedním ze čtyř tvůrců Pobertova plánku, ale bude to se mnou mít hodně těžké. Protože unikat před zvědavými pohledy umím opravdu dobře.

Usmál se při vzpomínce na čtvrtý ročník, kdy ho na každém kroku pronásledovaly zběsilé fanynky.

“Tak, Harry. Tohle je od nynějška tvůj kabinet. A málem bych zapomněl, tady je tvůj rozvrh.” řekl a odkráčel neznámo kam. Harry si sednul na židli za svým stolem a přemýšlel.

Do čeho jsem to proboha zase šel? Tohle bude absolutní propadák! A ještě ke všemu je tu Sirius! To by mě zajímalo, co učí. No, nebude to obrana, přeměňování a předpokládam, že ani lektvary.

Pochvíli nicnedělání si uvědomil, že by měl něco začít dělat. Kouknul se na hodinky a zděsil se.

Za deset minut začíná hodina se čtvrtým ročníkem Zmijozelu a Nebelvíru! A já vůbec nevím, co je budu učit!

Rychle ze svých kapes vyházel všechno nepotřebné, vzal si hůlku a přemýšlel, co by je asi tak mohl učit. Když už měla za dvě minuty začínat hodina, tak se sebral a šel do třídy. Pustil studenty dovnitř, počkal až si posedají a začal.

“Dobrý den, já jsem Harry Mathews a od nynějška vás budu učit obranu proti černé magii. Začneme malým cvičným soubojem, abychom se lépe poznali. Co vy na to?” rozhlédl se po třídě a když nikdo nic neříkal, pokračoval.

“Vůbec vás neznám, takže půjdeme podle lavic. Pane tady vepředu, můžu znát vaše jméno?” zeptal se studenta v první lavici s delšími černými vlasy, hákovitým nosem a zelenýma očima.

ČERNÝMI VLASY, HÁKOVITÝM NOSEM A ZELENÝMA OČIMA? To musí být syn Snapea a Lily! To snad není pravda! Ne, to není možné. To musí být náhoda.

Zamyslel se Harry a ani si neuvědomil, že před ním stojí jeho nevlastní bratr. Znovu v duchu zanaříkal, že tohle místo bral. Ale teď už nemůže couvnout.

Třeba se mi povede vstoupit do Řádu.

To byla jeho poslední naděje.

“Harry Snape.” odpověděl chlapec a sebevědomě vytáhl hůlku.

“Dobře, tak jdeme na to.” rozhodl Harry a sám namířil hůlkou na chlapce, který si všiml jeho úplně stejných očí a v duchu se musel ptát, jestli je Harry jeho strýc nebo někdo další z rodiny. Takovéhle oči jen tak někdo nemá. Souboj začal. Chlapec beze strachu vyslal prvních několik kouzel a Harry pochopil, že tenhle souboj bude na dlouho.

Ne, musím to skoncovat rychle. Nemůžu trávit celou hodinu soubojem s jediným studentem.

Umínil si Harry a pustil se do svého soupeře poněkud prudčeji, než by bylo obvyklé, když bojuje s dítětem. Ale už to chtěl mít za sebou. Když konečně dobojovali, Harry chlapce pochválil. Pak přišla na řadu drobná dívenka s jasně růžovými vlasy. Harrymu bylo jasné, kdo to je.

Nymfadora Tonksová. Nemehlo s dobrým srdcem. Ale bude z ní dobrá bystrozorka.

“Já jsem Tonksová.” oznámila dívka hrdě a zřejmě čekala, že se z ní bude snažit vymámit její jméno.

“Dobře.” pronesl a ona si poněkud oddychla. Rychle vstala, aby to už měla za sebou, ale zakopla nohou o lavici a svalila se na zem. Třída propukla v hurónský smích.

“Ticho!” zařval Harry a oni radši ztichli, protože nechtěli mít školní trest hned první den. Dora se zvedla a poděkovala Harrymu úsměvem. Toho ale využil jeden plavovlasý mladík s šedýma očima.

“Nymfa se nám zabouchla.” prohlásil s naprosto vážným výrazem a třída se znovu bavila na Dořin účet.

“Budete už zticha nebo vám to mám dát písemně?” zeptal se udivené třídy a většina žáků sklonila hlavu jenom onen plavovlasý mladík ho hrdě propaloval očima. “Vy jste-“

“Malfoy. Frederic Malfoy. Pane.” dodal, když viděl Harryho výraz.

“Tak pane Malfoy, zítra v osm u mě v kabinetě. Máte školní trest.” řekl Harry a v duchu ho těšilo, že to může Malfoyovi natřít. Dora mezitím konečně došla před lavice, aby si mohli “hodit souboj”. Narozdíl od Snapea jí to moc nešlo a Harry s ní byl za chvilku hotový. I přesto ji ale pochválil.

“Dobrá práce.” Dora se na něj znovu usmála a odešla si sednout do lavice. Tentokrát už bez pádů. Tak přišel na řadu další student a po něm další a další. Ale na “záhadného” Snapea nikdo neměl. Harry pocítil příval hrdosti, i když přesně nevěděl proč. Vždyť s ním nemá vůbec nic společného.

“Ne?” zeptalo se posměšně druhé já, “a jak mi teda vysvětlíš ty jeho oči?” “Já ti nemusim vůbec nic vysvětlovat! A zmlkni!” ohradil se poněkud tvrdě Harry. “No dobře, dobře. Už mlčim.” odebralo se druhé já do oněch končin-tedy tam, kde ho Harry nemusí poslouchat.

Po této první hodině měl dneska ještě celkem tři. Při každé si stihl vyzkoušet svoje studenty, takže byl na konci vyučování docela malátný a chtělo se mu spát.

Tak se urychleně rozloučil se všemi kolegy a odešel. Sirius ho chvíli pozoroval, ale pak se vydal za ním. Byl přesvědčený, že mu neunikne. Ale Harry si byl jistý, že ze ním Sirius půjde, tak neponechával nic náhodě. Hned po východu ze sborovny zapadl do jedné z tajných chodeb a byl pryč než bys řekl hůlka. Bohužel pro něj za sebou nechal stopu v podobě kousku hábitu na skobě. A Sirius si byl jistý, že ještě před chvílí tam nebyl. Tak se rychle vydal za ním a u konce chodby spatřil postavu. Ta na sebe právě použila zastírací kouzlo, ale Siriusovi to nevadilo. Z kapsy vytáhl kousek pergamenu, vyřkl kouzelnou formulku a měl před sebou nenahraditelný Pobertův plánek. Ale jaké bylo jeho překvapení, když Harryho nikde neviděl.

“On má plánek!” uvědomil si Harry a urychleně utíkal do Komnaty nejvyšší potřeby.

Nesmí zjistit, kdo doopravdy jsem!

” komentuje příchod svého kmotra v duchu Harry. ” nadával Sirius v duchu.
Žádné komentáře
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)