Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

HP a přívěšek

3. kapča- 1.část

Ahojky, moc se omlouvám ale Webgarden nějak blbne a celá kapitola se mi zpřeházela....Tak vám jí sem dávam znova=D

S-Hanka

Harry věděl, že s ním Sirius bude chtít mluvit víckrát. Proto si sedl na postel, vyčaroval řetízek s přívěškem a vyryl na přívěšek dvě zvířata. Fénixe a griffina. Pousmál se nad svým dílem.

Lehl si na postel, vybavil si Siriusovu tvář a vyslovil formulku. Zdál se mu sen.

Kráčel dlouhou chodbou. Na jejím konci uviděl dveře. Přidal do kroku. Došel až k k těm dveřím a otevřel je. Sirius se na něj urychleně otočil, chvíli se mu díval do očí a pak ho k sobě pevně přitisknul.

“Siriusi, udusíš mě.” prolomil Harry ticho.

“Promiň.” Konečně ho Sirius pustil a zadíval se mu do očí. “Ale musím se tě zeptat: Jsi živý nebo mrtvý?” probodával ho pohledem plným otázek a bolesti ze ztráty nejbližšího člověka. Harrymu bylo Siriuse opravdu líto.

“Čekal jsem, že se zeptáš.” usmál se Harry. “Ale bohužel ti nemůžu dát odpověď.” Zatím si to ještě nemůže dovolit. Siriusův obličej pohasl, ale Harry pokračoval. “Neměj strach, mám se dobře. Jenom mi chybíte. Všichni. Na, vezmi si to.” podával Siriusovi přívěšek se symbolem fénixe a griffina. “Když se se mnou budeš chtít spojit, stačí na mě pomyslet a stisknout ten přívěšek. A já, pokud budu mít čas, přijdu. Ale musím tě varovat, nikomu nesmíš nic říct. Jenom s Brumbálem si můžeš čas od času promluvit. On to pochopí.” odmlčel se na chvíli Harry. Nechtěl Brumbála nějak zvýhodňovat, ale nikdo jiný by to opravdu nepochopil. Všichni ostatní by si akorát mysleli, že se Sirius zbláznil a chtěli by ho poslat k Mungovi. Sirius se zkoumavě zadíval na přívěšek a potom si ho pověsil na krk.

“Ale teď už se budeme muset rozloučit. Mám moc práce. Teď mě, prosím, tak tři dny nevolej. Budu mimo domov. Sbohem, Siriusi.” dokončil Harry a objal Siriuse. Opravdu si v následujících třech dnech nemohl dovolit být tak dlouho v “komatu”. To by bylo příliš riskantní.

“Sbohem, Harry a hodně štěstí.” rozloučil se s ním Sirius a smutně se usmál.

“Díky.” naposled se usmál Harry a zmizel.

“Tak to by bylo” oddechl si Harry a vydal se na Příčnou. Samozřejmě pod neviditelným pláštěm.

Nebylo by dobré, kdyby se takhle v poledne (ano, už bylo skoro poledne) objevil dvojník Jamese Pottera se zelenýma očima na Příčné a vydal se v pohodě nakupovat. Zvlášť v těchto neklidných časech. Ještě by si ho nějaký přitroublý Smrtijed spletl s Jamesem a tím by se mohl prozradit. Protože by se určitě nenechal zabít. A rozhodně by neodhadl, jak by se choval James, a třeba by i použil nějakou kletbu, kterou James nemohl znát. A tím by byl celý jeho plán v háji. A to je slabé slovo. Pokud chce Voldemorta zabít, tak se nemůže dopustit žádné chyby.

Ale tok jeho myšlenek přerušil řev, který se ozýval z Gringottovy banky. Okamžitě tam zamířil a to co spatřil mu vyrazilo dech. Asi třicet Smrtijedů se právě násilím pokoušelo dostat dovnitř. Bohužel pro ně skřeti umí docela slušně bojovat, takže se jim to moc nedařilo.

Harry neváhal ani chvilku, proklouzl dovnitř a zapojil se do boje. Měl tu výhodu, že ho nikdo neviděl, což sem vždycky hodí. Metal kouzla po všech přítomných Smrtijedech a několik jich už úplně odrovnal. Ti “chudáci” se z posledních sil přemisťovali pryč, a tak bylo zastánců zla čím dál méně.

------------------

“Zvyká si rychle.” pousmála se Daelba.

-------------------

Když zmizeli i poslední Smrtijedi, tak se Harry sebral a přemístil se domů. Tahle bitva byla první z hodně dlouhé řady, do které se hodlal zapojit. Musí získat co nejvíce zkušeností v boji, aby byl schopen poraziti samotného lorda Voldemorta. Sice se s ním už čtyřikrát setkal tváří v tvář a pokaždé přežil, ale určitě nebude jednoduché ho odrovnat. Musel se na to pořádně připravit.

Znovu si sedl a pročetl několik knih se zajímavými kouzly. Pak usnul. Spal opravdu dlouho, koneckonců ho bitva docela vyčerpala, nesmíme zapomínat, že se odehrávala tak dvakrát rychleji, než byl Harry zvyklý ze svého života a času. A to mu moc nepřidalo, protože je obtížné stíhat útočit dvojnásobnou rychlostí, než jste zvyklí. Naštěstí se díky neviditelnému plášti nemusel moc starat o obranu, to pak byl teprve záhul.

Harry se probudil druhý den ráno a téměř okamžitě si uvědomil, že ho bolí celé tělo. Dobelhal se ke svojí zásobě lektvarů, vytáhl posilňující a jedním lokem lahvičku vyprázdnil. Po chvíli už byl v rámci možností fit a přemýšlel, co bude dnes dělat. Do další bitvy se mu zaplést nechtělo, to by taky zítra nemusel vstát. Potřeboval informace o tom, co se tu děje. A kde získá ty nejnovější a nejpravdivější informace? Přece u Brumbála.

No jasně! Vždyť je to tak jednoduchý! Jakto, že jsem na to nepřišel dřív. Zeptám se Brumbála, jestli nepotřebuje profesora.

Počítal, že jo, protože Brumbál přece vždycky někoho sháněl. Rozhodl se, že si změní podobu a po obědě zajde do Bradavic. A jak řekl, tak taky udělal. Naobědval se a stoupl si před zrcadlo. Přemýšlel, co se sebou provede. Matčiny oči by si mohl nechat, ty by ho neměly prozradit. Zato si bude muset předělat otcovy vlasy a pořídit si dioptrické kontaktní čočky. Na nic nečekal a hned si v jedné z knih našel, jak je vyčarovat. Soustředil se a vyslovil formulku. Hned na to se mu v ruce objevily perfektní čočky. V duchu se pochválil za dobře provedený výkon a nasadil si je. Teď ještě vlasy. Opět otevřel knihu a začal v listovat. Pochvíli našel, co hledal. Opět se chvíli soustředil a vyslovil zaříkadlo. Místo jeho černých rozcuchaných vlasů teď měl na hlavě světle hnědé poddajné háro. To mu vyhovovalo a teď už by si nikdo neměl spojit s Jamesem ani s Lily.

Tak a od teď jsem Harry Mathews a ucházím se o místo učitele ve škole čar a kouzel v Bradavicích.

Oblékl si cestovní plášť a ten neviditelný si strčil do kapsy. Vzal si s sebou ještě několik drobností, jako třeba seznam jeho vzdělání a praxe, který si před chvilkou vyčaroval, zmenšený Kulový blesk a nebo několik lektvarů. Rozhlédl se po místnosti, aby zjistil, že mu nic nechybí a přemístil se do Prasinek.

Nenápadně odešel pryč z vesnice, vytáhl Kulový blesk a rozletěl se směr Bradavice. Cítil se podivně šťastný a volný, když byl na cestě ke svému prvnímu a jedinému domovu.

Před hranicí školních pozemků sesedl a strčil koště zpátky do kapsy. Vydal se směrem k dubové bráně a když tam došel, hlasitě ne ní zabušil. Po chvíli nudnému čekání se brána konečně otevřela a nestál v ní nikdo jiný než Minerva McGonagalová. V budoucnosti profesorka přeměňování a zástupkyně ředitele. Kdo ví, jak to bylo teď.

“Dobrý den, jsem Harry Mathews.” pozdravil a čekal, co z profesorky vypadne.

“Dobrý den, pane Mathewsi. Já se jmenuji Minerva McGonagalová a jsem zástupkyně ředitele. Co pro vás mohu udělat?” přivítala ho s jedním ze vzácných úsměvů na tváři.

“Přišel jsem za profesorem Brumbálem.” oznámil

“Jistě, pojďte za mnou. Dovedu vás za ním.” vysoukala ze sebe a otevřela bránu dokořán, aby Harry mohl projít. Chvíli bloudili hradem a Harryho napadlo, že sám by tam došel tak třikrát rychleji, ale nechal si to pro sebe. Stanuli před kamenným chrličem a McGonagalová mu pošeptala heslo. Harry se ušklíbl. Chrlič odskočil a oba vyjeli pojízdným schodištěm až před dveře Brumbálovy pracovny. Profesorka zaklepala a v odpověď se ozvalo veselé “Dále.” Když vešli dovnitř , tak Harry ucítil, jak se mu něco studeného omotalo kolem levého předloktí v místě, kde se u jedné skupiny lidí nachází Znamení zla. Minerva začala.

“Profesore, tohle je Harry Mathews a chce s vámi mluvit.”

“Jistě, Minervo. Děkuji vám.” odpověděl s úsměvem a dal jí tak najevo, že by měla odejít. Zatvářila se poněkud kysele, ale opustila místnost.

“Pane Mathewsi, posaďte se, prosím.” vybídl ho Brumbál a když si Harry sednul do křesla naproti řediteli, pokračoval. “Co vás ke mně přivádí?” položil otázku.

Žádné komentáře
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)