Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

HP a přívěšek

10. kapitolka - P

Chtěl tedy pokročit dál co nejdříve, aby to už měl za sebou a mohl si konečně oddychnout a v poklidu čekat na smrt. Tak se zvedl a za chvilku už klepal na dveře ředitelny.

„Dále.“ řekl Brumbál a Harry vešel. Už tu trávil skoro víc času než ve svém kabinetu.

„Proč jsi mě sem zavolal, Albusi?“ zeptal se stereotypně. Stereotyp. Už zase stereotyp. Už z toho pomalu začínal šílet. Prostě se muselo něco stát, takhle žít nemohl. To už by radši dal výpověď a začal hledat viteály naplno. Vždyť vlastně vůbec netuší, kde by mohly být. Ví jenom to, co mu laskavě sdělil Brumbál starší. Je jako loutka ovládaná neviditelnými provazy ženoucí se za jediným cílem. A jakmile ho splní, rázem se stane nepotřebnou a nezajímavou. Svět bude slavit Voldemortovu smrt a na něj už si za chvíli nikdo nevzpomene.

Ale to je vlastně dobře. Ono to takhle být má, je tu jenom proto, aby zničil Voldemorta. Nic jiného ho tady nečeká. Ani by nemohlo, když stejně dříve nebo později zemře a tenhle svět pro něj navěky zůstane už jenom mlhavou vzpomínkou mizící v dáli.

„Děje se něco, Harry?“ zeptal se vyděšeně ředitel.

„Ne ne, v pořádku. Jenom jsem se zamyslel.“ urychleně se vymlouval Harry a on se chápavě usmál: „To znám.“

„Tak proč jsem teda tady?“ zeptal se už mírně podrážděně Harry, protože měl pocit, že mu ředitelovy oči vidí až do duše a prohlížejí ji skrz na skrz. Rozhodně to nebyl příjemný pocit.

„Ále, myslel jsem, že by sis třeba rád popovídal a trochu tak ulehčil své samotě.“ odvětil záhadně, ale Harrymu ta odpověď nestačila. Tušil za tím něco víc a sama odpověď víc skrývala, než prozrazovala.

„Co přesně chceš slyšet?“ ptal se už vyloženě naštvaně, protože ho tyhle vytáčky a okliky rozčilovaly.

„Nemáš nějakou špatnou náladu?“ uvažoval zaraženě. „Mě by jenom zajímalo, co máš vlastně v plánu dál. Až zabiješ Voldemorta, úkol bude splněn. Ale co dál?“

„Upřímně?“ odpovídal znaveně Harry, protože s Brumbálovými slovy na něj znovu dolehla krutá pravda, „nevím. Nejspíš si budu muset najít nějaký další úkol.“

„To je velice moudré rozhodnutí. Ostatně, co jiného bych od tebe mohl čekat?“ lichotil, ale účinek se nějak zapomněl dostavit.

„Jestli už nic nepotřebuješ, myslím, že zase půjdu. Mám totiž na rozdíl od tebe ještě nějakou práci.“ oznámil Harry, a když Brumbál pokrčil rameny, opustil ředitelnu a oddechl si. Už ho tyhle debaty pomalu začínaly dohánět k nepříčetnosti. Copak si nemůže najít jiného obětního beránka?

Teď se ale musí soustředit na zničení viteálů. Jelikož měl ještě dost času, rozhodl se, že půjde do Tajemné komnaty a trochu se tam porozhlédne. Stavil se v kabinetě pro neviditelný plášť a vydal se za Ufňukanou Uršulou. Když vešel na záchodky, slyšel ji vzlykat v jedné z kabinek. Potichu, aby ji nevyrušil, otevřel vstup do komnaty a sklouzl se dovnitř.

Dopadl podlahu a zabořil se do slizu, která ji pokrývala. Otřásl se odporem a kouzlem to tam trochu vyčistil. Opravdu se při každém kroku nepotřeboval bořit do vrstvy všelijaké slizké špíny. Posvítil si na cestu a vydal se směrem, kterým už jednou šel. Nebo vlastně půjde. Když tehdy zachraňoval Ginny, vůbec nepřemýšlel o tom, co dělá. Prostě se snažil dostat za ní a přežil jenom díky obrovské dávce štěstí. Těl to bylo tak moc odlišné. Všechno měl perfektně promyšlené – věděl, jak baziliška vyvolat, věděl, jak ho zneškodnit a věděl, jak se před ním skrýt. Plaz měl pramalou šanci na úspěch.

Jak tak Harry uvažoval, ani si nevšiml, že už prošel hadími branami a stanul před Zmijozelovou sochou. Rozhlédl se kolem a usoudil, že komnata je stejná jako tehdy. Odešel tedy na druhý konec rozlehlé síně a použil na sebe kouzlo, díky kterému ho bazilišek neucítí. Zhluboka se nadechl a vstřebával poslední minuty klidu před bouří.

Promluv ke mně, Zmijozele, největší z bradavických čtyř.“ zasyčel a opatrně pozoroval otevírající se otvor na vrcholku sochy. Bazilišek vyklouzl ven s tichým zasyčením: „Můj pane.

Harry překvapeně zamrkal. Jak to, že ho nenapadlo, že ho plaz bude uznávat jako svého pána? To asi bude z přepracování, měl by trochu zvolnit tempo. Usmál se a počkal, až se mu bazilišek stočí u nohou. „Vítej, příteli. Jak ses tam celou tu dobu měl?“ Už v tu chvíli tušil, že mezi nimi vznikne větší pouto, než pán a sluha.

Můj pane. Na naše poměry to byla poměrně krátká doba, ale jsem opět rád na tomto světě. Jsem ještě mladý a už jsem se nudil.“ odpověděl se sklopenou hlavou.

Tak to aby ses zase protáhl.“ řekl Harry a přeměnil kus skály na dvě tučná prasata. Bazilišek se po nich okamžitě vrhl a přestal vnímat okolí.

Mladý čaroděj to tam mezitím trochu zkulturnil, rozdělil celý sál na dvě části, jedna bude jeho a druhá baziliškova. Na svou přikouzlil červený koberec, stůl a pár křesel, později si asi ještě dodělá knihovnu, a plazovu polovinu jenom zbavil přebytečné špíny a na strop pověsil lustr, který vrhal tlumené světlo. Pak si sedl do jednoho z křesel, pozoroval, jak v baziliškovi mizí druhé prase, a přemýšlel o tom, že by ho měl nějak pojmenovat. Nemůže mu přece říkat hej ty plaze.

Děkuji, můj pane.“ zasyčel ten plaz a vytrhl ho tak z myšlenek.

Není za co. A říkej mi, prosím, Harry. Nejsem tvůj pán.

Dobře, můj pane. Tedy Harry. Dobře sis to tady zařídil. Plánuješ sem chodit častěji?“ vyptával se zvědavě.

Ano a rád bych ti dal nějaké jméno. Co třeba Syss?

Poslední komentáře
01.11.2009 22:30:58: super kapča přidej prosim co nejdřív k HP a DDSS
27.10.2009 17:43:11: "Hodnej, bazilišek, hodnej." *poplácá jej po hlavě.* "Udělal si velmi správně, když si ty studenty n...
27.10.2009 14:54:33: Ano, moc pěkná kapitolka. Moc hodnej bazilišek - snad mu to vydrží...
27.10.2009 13:28:02: Pekna kapitolka
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)