Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

HP a DDSS

4. kapitolka - DDSS

Tak k velké radosti naší čtenářky Vity, přidáváme dalí kapitolku k DDSS...

Užijte si jí

                                 Svorky ( H + L )

P.S. doufáme, že píseň Moudrého klobouku budete brát s rezervou...

„Takže ty a moje sestra jste se dali dohromady.“ kroutil hlavou Ron. Zjistil to hned druhý den ráno, když Harry snídal, přiběhla Ginny a objala ho. Usmáli se na sebe a Ginny se zvědavě podívala na svého bratra. Ron na to jen zíral s otevřenou pusou, což, nebyl pěkný pohled, vzhledem k tomu, že v puse měl zbytek rozžvýkané potravy, kterou ještě nespolkl.
„S kým, že se dal Harry dohromady?“ přiběhl dolů Sírius, už normální. Žádné copánky, ani růžová sukýnka. Podle většiny osazenstva to byla škoda, jako holčičce mu to slušelo. Ale jeho otázka byla zbytečná, vzhledem k tomu, jak se držel Harry s Ginny za ruku.
„Copak Siriusi, konečně ses pochlapil?“ prohodil jen tak mimochodem Harry a málem se zadusil snídaní.
„Hele nebuď drzej. Jsem tvůj kmotr, tak by to chtělo trochu úcty, nemyslíš?“ řekl naštvaně, a opravdu z něj vyzařovala jistá autorita. Ginny se zamračila. Vůbec se jí nelíbilo, jak Harryho seřval. Tomu to ale bylo celkem jedno a slíbil Siriovi: „Jo jasně, nezapomenu.“Ale nezdálo se, že by na něj kmotrův výstup udělal příliš velký dojem.
„Půjdeš se projít Ginny?“ řekl Harry a ona na to jen vesele kývla. Vyšli z domu a Harry jí chytil kolem pasu, došli až k velkému stromu. Tam se pod něj posadili a užívali si jeden druhého. Zůstali tam docela dlouho, až je překvapil odpolední měsíc, který na ně z oblohy vesele pomrkával.
„Měli bychom jít, ať pak stihneme vlak.“ řekl Harry a zvedl jí do náručí. Tam jí dal jednu pusu a pak ji spustil na zem, odkud šli svižným krokem na Ústředí. Tam už na ně čekal zbytek lidí.
„To je dost, že jdete, mysleli jsme, že to snad nestihnete.“ lamentovala paní Weasleyová.
Vlak stihli jen tak, tak. Nalezli si prázdné kupé a celou cestu si povídali. Ron chvílemi odvracel pohled od Ginny a Harryho.
„Co ti vadí, Rone?“ už to nevydržela Ginny. Už jí její bratr začínal lézt dost na nervy. Jestli mu něco vadí, tak ať jí to řekne do očí!
„Nic.“ zamumlal Ron.
„Když nic, tak se na nás pořád nedívej skrz prsty?“ vypálila na něj Ginny a po zbytek cesty ho ignorovala.
Vlak zastavil, všichni už byli převlečení, když kolem jejich kupečka prošel blonďatý mladík z nenáviděné koleje. Draco Malfoy, samozřejmě by to nebyl on, kdyby se nezastavil na kus řeči. To většinou dopadalo poněkud moc málo mírumilovně, aby se to ještě dalo nazývat kusem řeči.
„Ale, ale Pottere, rozšířili jste svou pošahanou partičku ještě o jednoho Weasleyho?“ poškleboval se, k jeho smůle byl právě Harry zády a na bobku, protože se mu rozvázala tkanička.
Harry zvědavě zvedl hlavu, ještě na bobku se otočil, a pak se teprve zvedl.
Draco Malfoy nebyl schopen jakéhokoli pohybu. Najednou před ním nestál chlapec s brýlemi, ale statný mladík se 180 cm (o hlavu vyšší) s vražedným pohledem. To se blonďatému kouzelníkovi pranic nelíbilo, usoudil, že bude jednodušší se zdekovat. Ale musel přemýšlet nad tím, kde se tu tenhle mladík, už skoro muž, objevil. Opravdu nevypadal, že by měl nastupovat do prvního ročníku. Možná ho ti krvezrádci někde schrastili, to by vysvětlovalo i ten fakt, že znal jeho jméno. Jeho „myšlenkový pochod“ byl však přerušen.
„Nějakej problém, Malfoy?“ Oslovený ani neodpověděl a už pádil pryč. To vyvolalo salvu smíchu nejen v kupé, ale i ve vedlejších, kteří vše zaslechli a pak do konce cesty celou situaci probírali. Harry si vzal svůj kufr, do druhé ten Ginny a vyšel ven na chodbičku. Tam se na něj stočily zvědavé pohledy a slyšel věty typu: „Kdo to je?“ Jen zavrtěl hlavou a šel dál. Bohužel venku z vlaku, kde už byla pěkná hromada studentů, co stihli vystoupit, to nebylo o moc lepší.
„Musí se na mě tak dívat?“ zamumlal si pod vousy. A pak si sám odpověděl: „Jo, musí, jsem totiž neuvěřitelně zajímavej. Měl bych bejt rád, že tu není Lockhart, to by to dopadlo.“ Konečně vešli do Velké síně, byli tam mezi prvními. Ihned usedli ke stolu. Ron se nemohl dočkat jídla, Hermiona zítřejšího rána, kdy dostanou rozvrhy a Harry s Ginny chvíle klidu.
Už to bylo tady, přišla McGonagalová s Moudrým kloboukem a za ní horda vystrašených prvňáčků.
Jak klobouk položila na stoličku, začal zpívat svou obvyklou píseň:
 
Zdám se vám být ošklivý, myslete si, co chcete,
Chytřejší klobouk než jsem já, ve světě nenajdete.
Každému vidím do duše, vím z jakého je těsta,
Nasaď si mě a řeknu ti, kam povede tvá cesta.
Máme zde čtyři koleje, jedna ti jistě padne,
Tak si jen počkej, až můj okraj přes oči ti spadne.
Možná to bude Nebelvír, kde čest, sláva vládne,
Či moudrý Havraspár, kde každý všechno zvládne.
Ještě tu máme Mrzimor, tam pracují dosti,
A nakonec Zmijozel, kdo jsou lstiví do sytosti.
Jen na tobě teď záleží, vše je na tvé hlavě,
Když ke mně budeš upřímný, vše to půjde hravě.
Letos mám však jeden vzkaz, co se bude dít,
On už to vše pochopí a dovolí nám svobodně žít.
Leč svých schopnost se naučit musí,
Jinak tato země si peklo okusí.
Snad dost už jsem vás varoval, co říct jsem chtěl, to víte,
Tak přistupte blíž, ať do kolejí se zařadíte.
 
Po písni klobouku nastalo krátké ticho, které vystřídal obrovský potlesk.
Nikdo však slova moudrého klobouku nechápal, ani Brumbál – a to už je něco. Vlastně někdo ano, a to náš milý Kal-El. Jen si povzdychl a čekal, na Brumbálovu obvyklou nudnou řeč. Právě proto, že je tak nudná a nikdy se nemění, ji v našem příběhu vynecháme.
„Ahoj, já Seamus a ty si…?“ otočil se na novou tvář na koleji.
„Já jsem Harry Potter  Seamusi.“ Zadržoval Harry smích nad pootevřenou pusou svého kamaráda.
„Počkej, to nemyslíš vážně. Tys musel vyrůst o takových dobrých 30 centimetrů během prázdnin.“ Kroutil hlavou.
„No jo no, tak nějak jsem se vytáhl a trochu dospěl.“ Dělal Harry jako by nic.
„A kdes vzal ty svaly, člověče?“ tak při tomhle už to Harry málem nerozdýchal, on a člověk? To přece nejde dohromady.
„Posiloval jsem celý první měsíc.“
 „Fíha. Ty Harry, a co večer podnikneme? Já bych byl pro nějakou tu oslavu.“ navrhoval s šibalským úsměvem Seamus.
„Teda Seamusi, že se nestydíš! Co se to s tebou přes prázdniny stalo?“ ptala se Hermiona.
„Tak Harry se může změnit a já ne? No Hermiono, o tobě bych si nikdy nemyslel, že budeš někomu nadržovat. Ale jinak se nic nestalo. Jen jsem to trochu víc rozjel na pláži.“ pokrčil rameny jmenovaný.
Seamusův návrh byl nakonec podpořen, k velké nelibosti Hermiony. Ale přece jenom se nemůže postavit celému Nebelvíru, tak pohodila svojí hřívou a odkráčela do ložnice. Tam si sedla na postel a přemýšlela. Proč musí být vždycky na opačné straně hádky než ostatní? Napadlo ji, že by možná nebylo úplně od věci, kdyby taky někdy nechala svoji nebelvírskou hrdost zavřenou v šuplíku a užila si trochu srandy.
Společenka naprosto ožila. A když se vrátila i Hermiona, bylo už všechno, jak má být. Každý se snažil užít si co nejvíc legrace a podle toho to tam taky vypadalo.  Vypilo se toho opravdu hodně. Dokonce uspořádali soutěž, kdo odpadne jako poslední. Věřte nebo nevěřte, mezi holkami, ji vyhrála Hermiona. A mezi kluky jednoznačně Harry, nalil do sebe asi dvě flašky Ohnivý whiskey a stále se držel na nohách.
Ale Seamus se nenechal porazit snadno, prohrál jen o půl lahve. Ale jestli ho bude chtít příště porazit, bude muset ještě dost trénovat.
Tak si zrovna říkám, že druhé ráno bude zajímavý.
 
 
 
             
 
Poslední komentáře
26.11.2009 14:24:49: přidej prosííím další kapču vyvíjí se to zajímavě co nejdřív moc moc prosssííímmm!!!
23.11.2009 15:42:51: pěkná kapča přidej prosím další kapču co nejdřív prosííííímmmmm!!!!!!
22.11.2009 17:52:44: Hádám, že Harryho ani nebude bolet hlava a hermiona bude na všechny řvátsmiley${1}
22.11.2009 15:03:43: jo, to 100% bude, nechci vidět tu jejich kocovinu,... Jinak skvělý!
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)