Lucky a Hanky, všehostránky

I myšlení občas škodí zdraví. (ARISTOTELES)

Přihlaste se

Novinky

Vaše nejnovější komenty

HP a DDSS

2. kapitola - DDSS

Další kapitola k HP a DDSS....užijte si Velikonoce....

Harry si navlékl jak přívěšek, tak prsten a šel zpátky na ústředí. Spokojeně se rozvalil na postel. Začal si přívěšek s prstenem pořádně prohlížet. Uvnitř viděl jemným okrasným vyryto Elovi.. Chtěl si prsten nasadit, ale nakonec se zarazil. Musel by pak Řádu vysvětlovat, kde ho vzal a od koho má, tím by zjistili i kdo je. A to on nechtěl. Nakonec sundal i přívěšek a šel dolů do kuchyně. Když stál na posledním schodě, tak zrovna volala paní Weasleyová k obědu. Jen došel do kuchyně a posadil se. Ještě chvíli spolu s paní Weasleyovou čekali, než všichni přišli. Pak už se mohli dát s chutí do jídla. Po jídle se Remus se Siriusem na Harryho otočili a Sírius  řekl: ”Kde jsi byl tentokrát? Ráno jsme byli ve tvém pokoji a ty jsi byl zase kde pryč.”

”Byl jsem tam, kde včera Siriusi.” Už chtěl odejít, když do místnosti přišla Hermiona s Ronem a v závěsu za nimi Ginny. Když Harryho uviděli, tak se mírně zarazili a s otázkou v očích se podívali na ostatní. První promluvil Remus: ” Tak mládeži, tohle je Harry. Trochu se mu změnila podoba. Ale jinak mi můžete věřit, že je to on.”  Ti tři se na něj jen nedůvěřivě podívali. Ron se velice blbě zeptal: ”Tohle, že je Harry? Vždyť se mu vůbec nepodobá….” Chtěl pokračovat, ale Hermiona se něj obořila: ”Asi proto Remus říkal, že se mu změnil vzhled.” Tohle už Harry nevydržel a začal se šíleně smát. Podle tohohle už ho Ron bezpečně poznal. Stejné záchvaty smíchu míval i jejich Harry. Pak se s Ronem, Hermi a Ginny objal a šel zpátky nahoru. Ginny s Hermionou se při jeho objetí zasekly. Protože i přes tričko byly cítit jeho svaly. Harry, když dorazil do pokoje, tak se ještě chvílemi musel přidržet zdi, aby nespadl smíchy na zem. Stále před sebou viděl Ronův výraz. Nakonec si sedl a snažil se zjistit, co by mohl mít za schopnosti, nemohl na nic přijít. Vůbec nevěděl, jak má zjistit rozsah svých schopností. A to ho extrémně štvalo, chtěl znát svoje schopnosti, jen doufal, že to nebude nic odporného. Ležel hodnou chvíli na posteli, když zaskřípali dveře. Pootevřel oči a spatřil Rona a Hermionu, jak opatrně nahlíží do pokoje. ”No jen pojďte dál. Dřív jste tahle opatrní nebyli.” Řekl Harry s úsměvem.

”No jo, dřív, ale co teď?” řekla Hermi. Harry si jen povzdychl: ”Možná se mi změnil vzhled, ale stále jsem to já a vy jste moji přátelé. Nic víc, nic míň.”

”Tak to jsem si oddychl” řekl Ron ”Víš, že teď vypadáš docela nebezpečně?” pokračoval. ”Nebezpečně? Proč proboha?”

”No, jak jsi teď dost vysokej a k tomu i ty svaly. Tahle kombinace je taková vražedná” tak tomuhle se Harry musel zasmát. Tak proto se ho báli, jen proto, že teď byl vysoký a měl svaly.

” A Harry, jak se ti vlastně změnil vzhled?” zeptala se Hermiona.

”Já ti ani nevím Hermi, jedno ráno jsem se probudil a už jsem vypadal takhle.” Zalhal Harry, nechtěl jim lhát, ale musel, nechtěl, aby věděli, že není z této planety, ba možná ani z této galaxie. Už se změnou vzhledu je toho na ně moc, víc informací, by už neunesli.

”A co jste vlastně dělali o prázdninách?” zeptal se jich Harry, odpověděla mu Hermiona: ”Nic moc, byli jsme tady na ústředí a pomáhali s úklidem, dlouho tady nikdo nebyl. Bylo tady hodně prachu a mnoho nebezpečných předmětů. Teda spíš ještě je. Zatím jsme stihli uklidit jen pár místností, které se nejvíce používají. Jinak, zbytek toho domu je ještě pořád ve stejně špatném stavu, každý den se to tu snažíme zkulturnit. Ale ten dům je moc velký. Dnes se vrhneme na jeden pokoj v prvním patře, jsou tam prý běhnice.”

”Tak nám mamka připravila nějaký poprašek, kterým je vyřídíme.” Vložil se do toho Ron.

”A kde vzali vůbec tenhle dům?” zeptal se zvědavě Harry.

”Počkej, tobě to ještě neřekli, vždyť tohle je dům, ve kterém vyrůstal Sírius.” Řekl Ron překvapeně, spoléhal na to, že když ho sem přivedli, všechno mu řekli. I když asi měli dost práce s jeho vzhledem, že si to ani neuvědomili.

”Počkej, takže chceš říct, že tady v tom hnusném a odporném domě Sírius vyrůstal?” řekl Harry naštvaně, dost ho namíchly, že mu nic neřekli, měl právo to vědět, vždyť Sírius je jeho kmotr. Navíc ho teď začali napadat samé špatné myšlenky. Začínal být naštvaný na plné obrátky, takže on musel být celé léto u Dursleyů, mezi tím, co tihle dva, si tady spokojeně byli spolu. Sice museli uklízet, ale to by mu nevadilo, vždyť něco takového dělal i Dursleyových. Tohle prostě není fér, proč si s ním hrajou jako kdyby byl jen nějaká figurka na šachovnici. Nikdo k němu nebyl upřímný, snad asi jen jeho biologický otec. Aspoň doufal, že před ním neskrývá žádné velké tajemství. Najednou ho popadl pocit, že chce být sám, když v tom se ho Hermi zeptala: ” Harry, Harry jsi v pořádku?”

”Jo, proč bych neměl být.”

”No protože už tady nějakou dobu sedíš a koukáš blbě do zdi.” Řekl Ron pobaveně, Harrymu to ale tak vtipné nepřišlo.

”A co jsi dělal o prázdninách ty?” zeptala se ho Hermi.

”No, coby. Uklízel jsem, sekal trávník, vařil a prostě všemožně dělal mudlům otroka.”

”To snad ne!” zhrozil se Ron.

”Taky mě to nijak zvlášť nebavilo, ale pořád lepší než mít školní trest se Snapeem.” Na to se Ron rozesmál a Hermiona po něm hodila pohled typu: Co je na tom vtipnýho! Ron jenom zakroutil hlavou a svalil se na zem v záchvatu smíchu.

”On z toho snad nikdy nevyroste.” postěžovala si Harrymu tak, aby to Ron slyšel. Ten se akorát rozesmál ještě víc. To už Harry nevydržel a rozesmál se taky.

”Tak tohle opravdu nemám zapotřebí. Až se konečně uklidníte, tak přijďte dolů.” oznámila a zmizela za dveřmi. Ron s Harrym si ještě chvíli povídali, ale pak usoudili, že už by měli jít spát. Harry ležel v posteli a nemohl usnout. Po dlouhé době se cítil opravdu v bezpečí, ale něco se mu nezdálo. Přemýšlel, co by to mohlo být, ale nic ho nenapadlo. Rozhodl se, že to nechá na zítřek.

Ráno se probudil opravdu odpočatý. Nezdála se mu žádná noční můra, možná to bylo tím, že spolu s jeho novým vzhledem mu zmizela jizva, anebo to také mohlo být, jeho novou osobností. Nebo je tu ještě poslední možnost, kterou neznal, ale moc se tím nezabýval. Byl rád za chvíli klidu. Začal se oblékat, i když musel velice pomalu, jelikož Ron ještě spal a stačilo si domyslet, jaký by Ron udělal povyk za spánek ošizený o několik minut. I když, spíš několik hodin, protože bylo teprve ¾ na sedm. Harry se tedy opatrně vydal dolů do kuchyně. Tam našel jen Remuse, který si četl nového denního Věštce.

”Dobré ráno” slušně pozdravil a začal si dělat snídani. To proběhlo mlčky, mluvit začali, až když si Harry sedl ke stolu.

”Tak co Reme, jak ses dnes vyspal.”

”Docela dobře, díky. Ale zítra už to bude horší.” Nad jeho odpovědí musel Harry chvíli přemítat, a pak mu to došlo. Zítra je úplněk. Chudák Remus.

”Tak to přeju hodně štěstí. Hele, do kolika spí Sírius?” Remus se na něj podíval se zmateným výrazem: ”Většinou do devíti, proč?” Harrymu se při tom rozsvítili lišáci plamínky v očích, a v tom to Removi došlo: ”TO bych být tebou nedělal. Sírius je na spaní hrozně háklivý.”

”TO už nech na mě, Remusi.” Řekl Harry a vydal se do pokoje k Siriusovi. Opatrně šel chodbou, až narazil na dveře. Ty opatrně otevřel. Hned v rohu pokoje byla postel a na té se rozvaloval Sírius a spokojeně oddechoval. Harry se vydal do koupelny a napustil kýbl studenou vodou. Pak se pomalu přiblížil k posteli a………ozval se strašlivý jekot, který vzbudil skoro každého v domě. Samozřejmě, že to ječel Sírius, kterého velice nemile vzbudil Harry ledovou vodou. Tento promočený a velice, ale velice naštvaný Sírius se rozeběhl za Harrym. Ale Harry si udělal veliký náskok, takže není divu, že to Sírius za chvíli vzdal. Neměl náladu ho honit po celém domě. Tak už jen pomalým tempem došel do kuchyně, kde za stolem spokoje seděl Harry a skoro všichni obyvatelé domu, kteří ho (Siriuse) probodávali vražedným pohledem. Ten je ignoroval a sedl si na židli. O chvilku později se na stole před ním objevila snídaně, od paní Weasleyové. Poděkoval, dal se do jídla a přemýšlel nad tím, jak se Harrymu pomstít. Chtěl vybrat něco velkolepého, na co ten skrček v životě nezapomene. Nebo možná zapomene, ale až po velice dlouhé době. Najednou se mu v hlavě zrodil velkolepý nápad. Ale rozhodl se, že ho uskuteční až večer, nebo spíš zítra ráno, ať se všichni mohou pokochat.

Harry pozoroval Siriuse, nelíbilo se mu jeho přílišné přemýšlení a ani vítězoslavný úsměv, který se mu na chvíli usadil ve tváři. Bude si muset dát pozor, spolu s Jamesem patřili mezi největší záškodníky na škole a nikdo-nikdy nevěděl, co se v jejich hlavě semele příště. Po chvíli své úvahy ukončil, byl čas jít do práce. Odstraňovat běhnice, to bude zase zážitek. Po snídani se dospělí rozutekli a naše trio spolu s Ginny se vydali nahoru do jednoho s pokojů. čištění od běhnic zabralo skoro celé dopoledne. Nikdo nevěřil, že by to mohlo trvat tak dlouho. Mysleli si, že to budou mít hned za sebou, jenže běhnic bylo více, než předpokládali. Na oběd se dostali až docela pozdě. Všichni už měli docela hlad. Každý poté snědl vše, na co přišel. A že jídla nebylo málo. Po velice vydatném obědě si všichni šli odpočinout, aby to vůbec vytrávili. Naše trio, ke kterému se přidala ještě Ginny si sedlo do ložnice a začalo diskutovat. Povídali si o všem možném. Nejvíce ze všeho se však snažili z Harryho vypáčit důvod jeho vzhledu. Stále se jim snažil vnutit tu lež, že se ráno probudil a už to tak bylo. Nevypadali moc na to, že mu to spolkli. Dělal, že si toho nevšímá, aby je ještě víc neusvědčil v tom, že jim lže.

Odpoledne po svačině, ke které si nikdo skoro nic nedal, měli jít znovu uklízet. Myslím, že je zřejmé, že se do toho nikomu nechtělo, za tu chvíli stihli zlenivět.

Nastal čas na úklid dalšího pokoje, tentokrát byl plný různého harampádí, které museli vstěhovat a roztřídit. Jestli se vyhodí, nebo se nechají v domě. Většina se dala na vyhození, jelikož byla plná černé magie. Stěhování bylo příšerné, některé věcí nebyli zrovna nejlehčí. Jediný, komu to viditelně nevadilo, byl Harry. Nosil i ty netěžší věci bez jakékoli námahy. Každý se na to díval překvapeně a někteří i s podezřením. Ono se není čemu divit, když Harry uzvedl to, co nezvedli ani Remus se Siriusem dohromady. Pro představu, to byla jedna skříň, kterou se nakonec rozhodli si nechat. Tedy potom, co z ní odstranili všechna zlá kouzla. Najednou se už nezdála tak děsivá, ve skutečnosti byla moc pěkná. Dala se do kuchyně, kde si do ní paní Weasleyová dala nějaké nádobí a věci na vaření.

Večer se na čtveřice opět sešla. A znovu se začala Harryho vyptávat, ten si až teprve teď začal uvědomovat, že je nějaký silnější. Ale přisuzoval to své tělesné změně. Vždyť je teď vyšší a svalnatější. Čím jiným by to mohlo být? A to že to zvedl, to je také tím, že Remus je v období okolo přeměny a Sírius je jistě ještě zesláblý z Azkabanu. Bude přeci jen nějakou dobu trvat, než zesílí. A takto to také kamarádům vysvětlil, ke všemu měl pádné argumenty, že se ho nakonec přestali ptát- to vám byla úleva.

Bylo ráno, Sírius si dnes opět přivstal, tentokrát však dobrovolně. Už se nemohl dočkat pomsty. Sešel dolů do kuchyně, tam už seděl Harry, jeho hlavní oběť a ostatní. Vlastně skoro všichni obyvatelé, to byla vyhovující chvíle. Sírius vešel dovnitř, jako kdyby se něco nedělo. Sedl si ke stolu naproti Harrymu. Ten už byl po snídani a zvedl se, že odejde. Sírius tedy na něj namířil hůlku a neverbálně pronesl zaklínadlo. Z hůlky vylétl růžový paprsek, ten všichni zpozorovali a všimli si, že míří na Harryho, jaké bylo překvapení, kdy k němu jen přiletěl a neškodně se odrazil zpět na svého odesílatele. Sírius už nestihl vytvořit štít a kouzlo do něj narazilo. Chvíli se nic nedělo, když najednou se začal Sírius měnit. Zrůžověli mu vlasy, oblečení se proměnilo na sukni ke kolenům, taktéž růžovou- ze které vykukovali chlupaté nohy (odporný pohled). Triko se změnilo na bílý top bez ramínek- z něj naopak koukala až moc velká ramena. Na nohou se mu objevili střevíčky na vysokém podpatku a co myslíte, jakou měli barvu? Samozřejmě, že růžovou. Sírius nic nechápal, myslel si, jaká to nebude skvělá pomsta, když celý týden bude muset chodit Harry takto. Jak to, že se od něj to kouzlo odrazilo a změnilo jeho? To není fér.

V místnosti se každý musel začít smát. Smích přivolal i zbylé obyvatele domu. A Harry tomu dodal ještě korunu, když prohlásil: ”No vidíš Siriusi, myslím, že na tuto situaci se hodí jedno mudlovské přísloví, KDO JINÉMU JÁMU KOPÁ, SÁM DO NÍ PADÁ.” Ještě se snažil vyslovit každé slovo zřetelně. Sírius už začal opravdu rudnout na nejvyšší možnou míru.

”Pozor Blacku, ještě trochu červené a už budeš jak nějaké velice přezrálé rajče.” Ozvalo se od krbu, ze kterého právě vypadl Snape. Který, a tomu nebudete věřit, se málem sklátil v záchvatu smíchu. Byl rád, že se právě vrátil ze schůze Smrtijedů, protože kdyby šel v tomhle stavu před Pána zla, ještě by dostal výprask.

Ten den už Siriuse nikdo neviděl, ale vlastně ani Harryho, ten se zavřel do jednoho pokoje a nevycházel ven. Měl tam totiž obrovské záchvaty smíchu, které nešli zastavit. Vždy se uklidnil a jakmile opustil pokoj, postihly ho znovu. V holčičí ložnici se mezitím konala porada, které se zúčastnila Hermi, Ginny a Ron. Pobírali věci okolo Harryho.

”Nezdá se vám Harry v poslední době nějaký divný?” začala Hermiona.

”Tak je jasný, že nebude stejný. Vzhledem se měnil určitě a zdá se mi, že i jinak uvažuje.”pokračovala Ginny. Ron se do debaty zatím nezapojoval a stále přemýšlel. Nevěděl proč, ale Harry se mu zdál nějaký divný. Jakoby to ani nebyl on, změna vzhledu je jedna věc, ale ta neuvěřitelná změna v chování je věc druhá.

Nakonec svůj názor řekl nahlas, než mu však někdo stihl odpovědět, tak se zezdola ozval hrozný křik. Podle hlasu poznali Snapea. Proboha, co se tomu umaštěnci mohlo stát? Sešli dolů, a co neviděli. Snape stál na stole a s křikem ukazoval na něco, co právě zaběhlo pod stůl. „Blacku, ty tu máš myši!“ zařval hystericky a slezl ze stolu. Všichni přítomní se začali šíleně smát. Sirius se snažil něco odseknout, ale moc mu to nešlo, protože se smíchy válel po zemi. Nakonec ze sebe vymáčkl: „To jsou moji domácí mazlíčci.“ „ DO tohohle domu už v životě nevkročím“ dál hystericky naříkal Snape a už si to šinul ke krbu. „Aspoň … bude klid.“ Prohodil Sírius mezi dvěma záchvaty smíchu. Snape se na něj jen uraženě podíval a odletaxoval se pryč.

Poslední komentáře
07.05.2009 20:34:49: prosím přidej dalsi kapcu!!!!!!!!
14.04.2009 20:31:44: Tak tohle je skvělá kapitola...smiley${1} ještě teď se válím smíchy po stole...smiley${1}
14.04.2009 16:14:30: super ,ale přidej další kapčusmiley${1}
12.04.2009 20:56:22: velmi zabavne a velmi pekne sa tesim na to co vymyslis nabuducesmiley${1}smiley${1}
 
Pro vaši úspěšnost při jednání jsou určující čtyři základní prvky. Jsou to: síla, čas, informace a dovednost.(SAMUEL RICHARDSON)